Je chvilka před půl devátou a na chodbě jihlavské soukromé ScioŠkoly je živo. Děti se převlékají, zdraví se a připravují na vyučování, které za chvíli začne.
Velký chumel žáčků je u několika dospělých. „Ahoj Radko, ahoj Ondro,“ nadšeně se s nimi vítají, tulí se k nim a objímají je.
Ano, slyšíte správně. Děti svým učitelům na alternativní škole tykají a oslovují je křestním jménem.
„Rozhodně jsme se nesetkali s tím, že by tykání snižovalo naši autoritu. Ba právě naopak. Dětem to přijde lidštější a budujeme si tím vzájemně hezký vztah a důvěru,“ vysvětluje Radka Matějíčková, zástupkyně ředitelky jihlavské školy.
Ta vznikla loni v září a patří do vzdělávací sítě založené Ondřejem Štefflem, „otcem“ prvního soukromého gymnázia PORG a majitelem agentury Scio.
Rozdílů mezi klasickou školou a ScioŠkolou je ovšem mnohem víc. Na ScioŠkole se třeba vůbec nesetkáte s pojmem učitel. Říká se jim tu průvodci a na tuto pozici není nutné mít pedagogické vzdělání.
„Důležitější je vztah a přístup k dětem. Naši průvodci procházejí složitým výběrovým řízením. A ve výuce pak působí opravdu jako průvodci. Nechávají děti, aby si na věci přišly samy, a hodně s nimi diskutují,“ upřesňuje Matějíčková.
Chceme více matematiky a češtiny, žádaly děti
Ve ScioŠkole nenajdete ani obvyklý školní zvonek, děti nedostávají domácí úkoly ani známky.
„Klademe důraz na jejich zodpovědnost. Říkáme jim, že ony samy jsou zodpovědné za to, co se naučí. Naši žáci neznají stres z učení, neznají žádný nátlak. Do školy se těší a možná vás překvapí, že jedním z nejoblíbenějších předmětů je matematika,“ směje se zástupkyně ředitelky.
Děti si dokonce přály navýšit počty hodin matematiky a češtiny. A škola jim to umožnila. Hlas žáků a průvodců tady má stejnou váhu.
Stejně tak samotné děti přišly s nápadem na zákaz používání mobilních telefonů ve škole. Určily si mobilní zónu a časy, kdy po telefonech mohou sáhnout. A dokonce si odhlasovaly, že pokud to někdo poruší, průvodce mu mobil zabaví.
Jednotlivé třídy, kde je maximálně 16 dětí, jsou věkově smíšené. Pouze prvňáčci mají svou vlastní, oddělenou výuku.
Také předměty jsou poněkud odlišné od běžné základní školy. V samostatných 45minutových blocích – podobně jako na klasické škole – se učí jen čeština, matematika a angličtina. Ostatní předměty jsou spojené do projektového vyučování či do předmětu svět v souvislostech.
„Děti vedeme k samostatnosti. Snažíme se, aby se u nich co nejdříve rozvinula studijní autonomie. Naučí je to, aby se dokázaly jedné věci věnovat soustavně a samostatně,“ vysvětluje Matějíčková.
V rozvrhu hodin najdete i název samorost nebo kolej
Zároveň ukazuje na předmět v rozvrhu, který to umožňuje a nese název samorost. To je čas, který má dítě vyhrazený pro svou aktivitu. Samo se sebou si sepíše smlouvu a stanoví si, čeho chce v následujícím měsíci, čtrnácti dnech nebo týdnu dosáhnout. Potom si vyhledá průvodce, který bude jeho garantem. Témata jsou různá. Například: vypočítám 400 příkladů z matematiky, vytvořím budku pro ptáka, složím píseň v angličtině...
V rozvrhu najdete také kolonku s názvem kolej. To jsou skupiny, kde se scházejí děti napříč ročníky a společně tráví čas při řešení problémů nebo plánováním společných aktivit. „Všechny děti se tak navzájem znají. Sedmáci jsou vzorem pro prvňáky a samozřejmě to působí jako prevence šikany a dalších rizikových faktorů,“ zdůrazňuje zástupkyně ředitelky školy.
Vyučování vždy začíná shromážděním všech žáků a průvodců v hale, kde má kdokoli šanci vystoupit s podnětem směřujícím k chodu školy. Ustanovují se tam pravidla, řeší stížnosti a navrhují změny.
Pak už se děti rozcházejí do tříd. V jedné z nich se učí dohromady druháci a třeťáci český jazyk. Ti starší procvičují vyjmenovaná slova, mladší sedí v kroužku kolem průvodkyně Hany Doležalové. „Proč myslíte, že je část textu napsaná červeně,“ ptá se. Děti se hlásí a nahlas zkoumají, proč tomu tak je.
Ve vedlejší třídě se třeťáci a čtvrťáci učí matematiku podle metody profesora Hejného. Děti právě mají geometrii a pracují s kružítky na zadaném úkolu. „Ondro, já nevím, jak to mám udělat,“ hlásí Kryštof svému průvodci matematikou.
Ten se rozhlédne a osloví dalšího chlapce. „Šímo, ty jsi říkal, že víš, jak na to. Co kdybys to dětem vysvětlil,“ vyzývá dalšího klučinu, který se ochotně chopí svého úkolu.
Přechodu výš se nebojí
Škola má momentálně 62 žáků a zakládá si na individuálním přístupu, což umožňuje malý počet dětí ve třídách. Maximem je zde patnáct žáků. Školné činí 4 700 korun měsíčně. Kromě dětí, které chodí od první třídy, je zde také řada těch, které přešly z klasické školy.
„Občas se setkáme s tím, že děti, které k nám přijdou z klasického systému, s námi chtějí bojovat, podobně jako to dělaly s učiteli. Ale my se je snažíme přesvědčit, že to není správná cesta. Že jsme na jedné lodi a společným cílem je jejich vzdělání,“ říká Matějíčková.
A mladým studentům se na ScioŠkole líbí víc než na běžné „základce“. „Je to tady volnější a svobodnější. Nemáme známky, nemusíme se tolik učit jako na normální škole. Líbí se mi, že se učíme sami od sebe a neučí nás tolik učitelé. Na normální škole jsme si třeba jeden den něco vysvětlovali a druhý jsme na to hned psali test. Museli jsme si to do hlavy rychle nadrtit, ale pak jsme to stejně zapomněli,“ porovnává sedmačka Denisa Neprašová, která do ScioŠkoly přešla v pololetí.
Jenže jak děti z alternativní školy, zvyklé na jiný režim práce, zvládnou přechod na střední školu?
„Předpoklad je, že dítě v 9. ročníku bude schopno navrátit se do klasického systému. Náš deváťák bude mít klasické znalosti jako z běžné základky, ale bonusem bude studijní autonomie, systematické, soustředěné a samostatné pracování na určité věci. Bude mít i rozvinuté sociální dovednosti,“ neobává se problémů Matějíčková.
