Luděk Rýzner je humpoleckým rodákem a uznávaným architektem nejen v Česku. Současně je členem České komory architektů a majitelem OK Plan Architects. Za svou dosavadní práci získal řadu ocenění. Jaká je podle něj současná architektura?
Říkal jste mi o tom, že je trend upouštět od obřích staveb. Jaké další jsou současné trendy v architektuře? Je to jednoduchost?
To je složité, nedá se jednoduše říci, co je v současnosti trend. Je zde mnoho proměnných. Záleží na tom, zda se jedná o veřejnou stavbu, anebo o privátní projekt. Za trend bych označil především zohledňování energetiky a dopad energie na kvalitu bydlení.
Luděk Rýzner
|
S jakými prvky se snažíte ve vašich projektech pracovat?
Především se zelení. To je i otázka světového trendu, na který chceme navázat. Netýká se to jen bytových objektů, ale i administrativních budov. Vždy se snažíme vnitřní prostory spojit s exteriérem, aby se navzájem prolínaly. V podstatě jde o to, vtáhnout přírodu více do interiéru.
Můžete uvést nějaký příklad, kdy je práce s okolím budovy vhodně řešena?
Dobrým příkladem je nově vznikající sídlo pro společnost Google II. To je případ, kdy se zúročil trend přestat zaměstnance držet jen uvnitř prostor, ale umožnit jim vyjít ven, pustit je ven z budovy. Více využívat venkovní prostředí.
Jakým směrem by se podle vás měla začít ubírat zdejší architektura?
Myslím si, že budoucnost je v nenápadnosti. Stavby, nejen rodinné domky, by měly lépe splynout s prostředím, být méně dominantní. Výstižné slovo je pokora, být více semknutí s přírodou a naším okolím. Nejsložitější je práce s rozvržením zahrady a prostoru před domem.
Mluvíte o práci se zahradou. Jaká platí pravidla při rozmisťování zeleně? Čím se vyznačují v tomto směru Češi?
Můj subjektivní pocit je, že se zdráháme sázet na zahradu stromy, abychom se nemuseli později starat o popadané listí nebo aby nám nepadalo do bazénů a nehyzdilo zahradu. Preferujeme čisté pláně, kde jediné, co roste, je trávník. A nanejvýš sneseme okolo plotu túje. Rozhodně to ale nechci zevšeobecňovat, někteří pochopili význam zeleně a začíná se tak více počítat se zahradou osázenou různými dřevinami. Bohužel se zelení se příliš nepočítá ani na veřejných místech.
Co v tomto směru pozorujete?
Už například není běžné vidět ve městech stromořadí, jako tomu bylo dříve.
Vy jste nedávno vystavoval v jedné newyorské galerii - jaká byla na vaši práci odezva? Byly ohlasy spíše kladné?
New York je v tomto směru hodně specifický. Výstava trvala měsíc a lokalitu jsme zvolili záměrně, protože New York je jedna z nejprestižnějších adres světové architektury, kde se běžně vystavují velice kvalitní díla. A my byli samozřejmě zvědaví, jak v tomto prostředí obstojí naše práce. Cestu jsme naplánovali v rámci našeho patnáctiletého působení na trhu.
Jaké práce jste se rozhodli obyvatelům New Yorku předvést?
Koncepce tohoto města je v trochu jiném měřítku, než na které jsme tady zvyklí. Proto jsme celou výstavu pojali trochu netradičně a do města, kde je všechno vysoké a velké, přivezli kolem 22 projektů ve značně menším měřítku s multifunkčním zaměřením. A to si myslím, že bylo něco, co je zaujalo. Bylo to velmi odlišné.
Máte do budoucna v hledáčku i americký trh?
Do jisté míry ano. Zmiňovanou výstavou jsme si vytvořili určité portfolio, se kterým nyní můžeme operovat. Chtěli jsme si otevřít trh i v Americe. Prozatím jsme na začátku a vše se teprve rýsuje. Neplánovaně jsme si vytvořili kontakt s jednou newyorskou vysokou školou, na které bychom měli vést sled přednášek. Současně se jedná i o možnosti hostit zde americké studenty architektury.
V minulosti se hodně diskutovalo nad jednou z vašich staveb, takzvaným Plecháčem, jak se mu v okolí přezdívá. Jaká byla reakce veřejnosti na tuto materiálově atypickou stavbu?
Případ této stavby je krásnou ukázkou toho, jaký vliv na celkovou koncepci stavby může mít právě umístění a využití zeleně. Okolo je nasázeno zhruba třináct stromů a v době, kdy nebyly ještě tak vzrostlé, byla stavba holá a nesplynula s okolím. Řada lidí tehdy zastávala názor, že je nevzhledná. Já samozřejmě sám vím, že je to opravdu extrémní rodinný dům, ale popravdě řečeno: teď, když je zeleň vzrostlá a dům obklopuje, si ho málokdo všimne a takřka nikdo už nepronese, že působí jako pěst na oko. Myslím si, že se to sžilo s prostředím. Proto si myslím, že zeleň leckdy hluboce podceňujeme. Stromy mají totiž jednu užitečnou vlastnost, skryjí i ty ostré tvrdé hrany rezatého plechu.
Byli jste první, kdo tento „rezatý plech“ použil na obklady domu?
Ano, v té době jsme byli vůbec prvními, kdo v České republice něco takového využil ke stavbě rodinného domu. Dnes jsou tomu zákazníci daleko více otevřeni.
Hodně se zajímáte o budoucnost humpoleckého autobusového nádraží. Napsal jste otevřený dopis zastupitelům a vyjádřil nesouhlas s přemístěním stávajícího „autobusáku“. Co vás k tomu vedlo?
Já osobně nesouhlasím s postupem a rozhodnutím zastupitelů. Vypracoval jsem několik prezentací, kde jsem uvedl pádné argumenty, proč by z rozhodnutí o přesunu mělo sejít. Napsal jsem několik otevřených dopisů, ale na žádnou mou snahu jsem nedostal od města zpětnou vazbu či konkrétní vyjádření. Mimo jiné jsme do Humpolce přivezli i přední české architekty, kteří se k tématu taktéž vyjádřili, ale nikdo jejich odborný názor nechtěl vyslyšet, natož o něm diskutovat. Nekritizuji rozhodnutí zastupitelů, ale kritizuji dosavadní postupy, které vedly k tomuto rozhodnutí. Postrádám tu totiž celou škálu průzkumů a komplexní dopravní studie, na jejichž výsledku by se dále situace vyvíjela.
Interiér domu v Luhačovicích
Rodinný dům v Bratislavě „zarůstá“ do svahu.
Zpracování dopravní koncepce je tedy podle vás jedním z důležitých kroků. A co ještě?
Ano, je to velmi zásadní studie. Město nechápe, že dopravní infrastruktura nezahrnuje jen auta či autobusy, ale je třeba myslet i na cyklisty a chodce. Tyto koncepce obsahují průzkumy, což je například hluková studie. Druhou zásadní studií je změření zplodin, které se v daném místě a čase vyprodukují. Dále se měří frekventovanost dané komunikace. Dalším faktorem je průjezdnost křižovatek. A právě díky výsledkům z tohoto šetření se posléze navrhují ideální řešení pro danou oblast.
V čem vidíte hlavní kámen úrazu?
Neustálým a jediným argumentem „pro“ je finanční stránka věci, dále jsou tu pouze negativa. Podle mého soudu by peníze v tomto případě měly být až na druhém místě. Za pár let totiž může toto řešení město daleko více ekonomicky poškodit, než co by stála nynější rekonstrukce starého nádraží. Město má dostatečné prostředky si toto od vlastníka vynutit.
Co je ekonomickým poškozením myšleno?
Tady v té věci jsem asi nejhlasitějším kritikem. Směřuji na to, že se na jednu stranu oddaluje poloha nádraží směrem ven z města, ale na druhou stranu je veškerá dálková autobusová doprava vedena přímo středem města. Město zřídilo několik zastávek, kde běžně dálkové spoje zastavují, a vzniká tam neuvěřitelný zmatek. Centrum města není zařízeno na takto vypjaté situace. Zátěží trpí kvalita vozovky a to nemluvím o tom, že šířka komunikace není dostatečná. A samozřejmě se musíme zaměřit i na výfukové zplodiny a hluk, který vytíženost dopravy způsobuje.
Myslíte, že se tato skutečnost bude někdy v dohledné době řešit, že občanům už dojde trpělivost?
Opět, město s touto nevyhovující situací bude něco dělat teprve až ve chvíli, kdy dojde k nějakému incidentu, kdy někdo přijde k úrazu. Bohužel to už bude pozdě na změny.
Jaký dopad má na občany současný stav, kdy je centrum města takto zatíženo dopravou?
Především ten, že nemůže vzniknout „obytná“ ulice, což znamená, že kvůli zplodinám a hluku nechtějí lidé plně využívat veřejná prostranství města. Nechtějí sedávat na předzahrádkách, nechtějí se v ulicích města zdržovat déle, než je nezbytně nutné.
Jde vůbec tato situace vhodně vyřešit? Jaký by podle vás byl ideální stav?
Důmyslně vymyšlené to mají v Litomyšli, kterou jsme uváděli jako příklad hodný následování. Každou hodinu tam projíždí městem autobus, který sváží všechny cestující na hlavní nádraží. Žádné dálkové spoje si do města nevpustí, a tak se vyhnou dopadům na životní prostředí uvnitř města.
Rekonstrukce rekreačního domu nedaleko Prahy se musela vypořádat s velmi komplikovaným terénem.
Proč by tedy podle vás mělo z rozhodnutí přemístit autobusové nádraží sejít?
Je nutné si uvědomit, že posun - byť o 300 metrů - je stále důležitým faktem. Tímto posunutím se vzdálíme ještě více od centra a od obydlených částí, ze kterých lidé na nádraží docházeli. K současnému nádraží vedly přímé cesty, a tudíž bylo pro lidi dostupnější. Plánované nádraží bude umístěno až za poměrně frekventovanou silnicí a bude jen otázka času, než dojde ke zranění.
Jedním z návrhů, co udělat s pozemkem po autobusovém nádraží, je vystavět na místě nový supermarket. Jak se k této myšlence stavíte vy?
Snažil jsem se všem zúčastněným vysvětlit, že trendem dnešní doby je od takovýchto stavebních kolosů spíše upouštět, než je realizovat. Pro potřeby dnešního člověka naprosto postačí rozlohou daleko skromnější obchodní centrum. A hlavně - na počet obyvatel Humpolce je dosavadní pokrytí sítí supermarketů naprosto dostačující a adekvátní. Je zřejmé, že markety potřebují mít v republice hustou síť svých prodejen, ale nikdo už se nezabývá do hloubky tím, jak se to odrazí na místní ekonomice drobných podnikatelů tady v okrese. Ano, market vytvoří nová pracovní místa. Na určitou dobu ale nasadí tak nízké ceny potravin, že de facto odbourá veškerou malou konkurenci v okolí. A o kvalitě jejich produktů toho bylo již napsáno také dost. Chceme opravdu tuto konzumní společnost?
Jaký je současný vývoj „kauzy“ autobusové nádraží?
Ten není momentálně žádný. Zastupitelé z řad ODS a ČSSD odsouhlasili prodej svého strategického pozemku v lokalitě starého autobusového terminálu. Město - za předpokladu, že se změní územní plán - umožní společnosti ICOM transport odkoupit zbývající část městského pozemku, aby jej následně jako celek mohla prodat developerovi. Urbanistovi následně zadají, aby změnil aktuální pozici nádraží. Smutné na tom je, že nedají na rady odborníků, a já sám jsem pořád jen jeden hlas, který mohou ignorovat. Dokud se obyvatelé nenaštvou a nebudou si stát za svým právem na kvalitu prostředí, ve kterém žijí, tak já sám nezmůžu nic.
