Nátěry provedly dvoučlenné skupinky, na Žďársku se o ně postaral Pavel Trčala. „Chceme korektně říci, kde jsou Čechy a kde Morava. Nechceme, aby se Morava stala pouze termínem v předpovědi počasí,“ glosuje dvaačtyřicetiletý sportovec a podnikatel z Brna.
Na ilegální akci se s kolegy dobře připravil. Aby nápisy měly patřičnou úroveň, vyptal se předem cestářů na jejich vlastní postupy.
Pavel Trčala
|
Proč jste se rozhodli odtajnit? Nebojíte se pokuty nebo stíhání?
Původně jsme neplánovali informace zveřejňovat, ale některá média nás označila jako vtipálky a celou akci jako recesi. Nejsme vtipálci a motivem akce bylo upozornit na dva závažné celospolečenské problémy. Zaprvé na aktuální faktickou neexistenci Moravy jakožto správního celku a obecnou neúctu k její tisícileté hranici vytvořením absurdních a nefunkčních krajů, které popírají geografickou logiku i historické vazby. Zadruhé nechceme, aby naše děti začaly říkat, že žijeme v Čechách. Ústava jasně hovoří o občanech v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, a je proto velmi arogantní a neuctivé používat název Čechy pro celou Českou republiku.
Jde podle vás víc o neznalost, nebo o úmysl?
Pokud někdo řekne nebo napíše, že obyvatel Moravské Třebové nebo kteréhokoli jiného moravského či slezského města, bydlí v Čechách, tak je to nejen nesmyslné, ale poškozuje to také právo obyvatel Moravy a Slezska na sebeurčení. Bohužel má většina médií sídlo v Praze. Nejen děti a mládež tak dnes a denně například z rádia slyší, jak je celá republika označována jako Čechy. Někteří moderátoři či redaktoři to určitě nemyslí špatně. Naprosto mylně si myslí, že Morava je jen nějaký region, který je vlastně v Čechách. To je samozřejmě naprostý geografický protimluv. A přesto se takto vyjadřují i vzdělání lidé. Děje se tak, protože si to necháme líbit. Proto jsme se museli ozvat a vysvětlit médiím, že se jedná o vážné téma.
Kolik hranic jste na Vysočině a v dalších krajích celkem vytvořili?
Celkem šest párů nápisů. Dva na Svitavsku, dva na Žďársku (u Hamrů nad Sázavou a Stržanova), jeden na Jihlavsku (mezi Stájí a Zábornou) a jeden na Dačicku (u Strmilova). Hranici jsme označili spravedlivě a napsali jak nápis Morava, tak nápis Čechy. Je to společný odkaz našich předků na obou stranách hranice a věřím, že rozumní lidé v Čechách i na Moravě pochopí, o co se snažíme.
Vy jste tvůrcem hranic na vysočinských silnicích. Měl jste při noční akci ze 30. dubna na 1. května víc štěstí než vaši kolegové, kteří hranice značili na Svitavsku a policie je při tom chytila. Jak k tomu došlo?
Kolegové na Svitavsku již měli nápisy hotové a byli na odjezdu, ale trochu se zdrželi, když balili věci u cesty. Pravděpodobně je policii nahlásil kolem projíždějící řidič a policie tedy měla povinnost přijet. Policisté jim sdělili, že přijeli na udání. Kolem nás u Žďáru také projeli policisté, ale asi jen náhodou, protože nezastavili a pokračovali dál. Pokud by nás policie chytla, tak bychom stejně jako naši kolegové korektně spolupracovali a celou akci vysvětlili. Nekreslili jsme žádné vulgární obrazce ani nepsali sprosté nápisy. Vyznačili jsme na asfalt pouze pravdivý geografický fakt.
Jak jste postupovali? Přece jen na „jedničkách“ bývá provoz i v noci.
Vybrali jsme čas tak, abychom v žádném případě neohrozili silniční provoz. Protože jsme nápisy vytvářeli v noci, z dálky jsme mohli vidět přijíždějící auta. Když nás míjela, tak jsme se po vozovce nepohybovali.
Prozradíte, kolik času jste potřebovali na vyznačení příčné čáry a dvou nápisů?
Vše jsme měli připravené a ve dvojicích jsme byli sehraní. Museli jsme využít časové mezery mezi projíždějícími auty. To bylo někdy jen pár minut, jindy třeba i čtvrt hodiny. Když jsme měli více času, tak jsme nápis mohli přes šablonu natřít ve více vrstvách, a tedy kvalitněji. Když se blížilo auto, tak muselo být vše odklizeno. Vybrali jsme kvalitní barvu a předem vyzkoušeli, jak rychle schne. Šlo nám především o to, aby na žádném místě nebyla barva rozježděná. To by vypadalo neprofesionálně.
Zjišťovali jsme, zda se nápisy objevily i na dálnici D1, kde zemská hranice prochází u Měšína a Heroltic. Předpokládám ale, že jste nechtěli hazardovat…
Ano, promýšleli jsme každou cestu a samozřejmě D1 by zajistila největší expozici našemu sdělení. V tu dobu už byl však provoz větší než na začátku karantény. Šlo nám o bezpečnost a v žádném případě jsme nechtěli, aby byla naše akce brána negativně kvůli možnému ohrožení provozu. I kdyby se nám to na dálnici podařilo, lidé by si mohli říct, že jsme tím zbytečně ohrozili ostatní řidiče.
13. května 2020 |
Zmínil jste, že jste se rozhodli pro nátěr, a ne nástřik. Jak jste sháněli know-how?
Když při cyklistických závodech píší fanoušci nápisy na silnice, tak neřeší nějaký design. Kamarádi původně také chtěli udělat jen nápisy klasicky štětkou tak, jak se to tradičně dělá v noci ze 30. dubna na 1. května ve vesnicích. Říkal jsem si však, že když už to děláme, tak by to mělo být profesionálně, aby to lidem nepřipadalo jako nějaké vandalství, ale naopak jako oficiální značení. Studoval jsem ve Spojených státech a inspirovala mě také hranice mezi USA a Kanadou ve městě Derby Line, kde je pruh a na každé straně nápis. Náhodou jsem jednou projížděl kolem cestářů, tak jsem se s nimi dal do řeči a poprosil je, jestli bych si mohl změřit rozměry jejich písmen. Pak jsme podle toho nechali udělat šablony. Radili mi také, že válečkem je nátěr kvalitnější než stříkáním. Proto jsme použili válečky.
Měli jste v plánu označit ještě více míst od Slavonic až po Králický Sněžník?
Naše skupina měla za úkol vyznačit dva nápisy, nakonec se nám podařily tři, ten u Stáje byl navíc. Severní skupina plánovala více nápisů, ale protože je někdo udal, tak stihli pouze dva. Jižní skupina vytvořila kvůli dešti pouze jeden.
Na konci světa už mají ceduli Moravští aktivisté, kteří potají vyznačili historické zemské hranice na silnice, by rádi jednou dosáhli toho, aby hranici připomínaly například oficiální cedule. Jedna taková je už třetím rokem v lokalitě Na konci světa ve Šlakhamrech, části obce Hamry nad Sázavou. „Hlavním iniciátorem označení historické hranice, který trpělivě několik let vyřizoval krok po kroku povolení k umístění značky u obecní komunikace, je náš spoluobčan a moravský patriot František Eli Svoboda,“ píše se na webu obce. „Obec získala povolení a ceduli si zaplatila. Jednodušší to bylo v tom, že jde pouze o místní komunikaci,“ zmínil starosta Hamrů František Porubský. Česko-moravská hranice vede od Králického Sněžníku na severovýchodě až k Slavonicím na jihozápadě. Hranice se stabilizovala do konce 14. století, ještě ve 20. století však docházelo k jejím dílčím úpravám. De iure přestala existovat na konci roku 1948, kdy vznikly nové kraje, které historické hranice nerespektovaly. |
Uvažovali jste o tom, že to zkusíte legální cestou s povolením úřadů a správce komunikace? Nebo by to nebylo dost „punkové“?
Cílem naší iniciativy nebylo v žádném případě dělat věci punkově. Pokud by bylo možné podat žádost na vyznačení hranice a cestáři by ji pak vyznačili z rozpočtu na údržbu, tak bychom samozřejmě takovou žádost podali. Kolegové se snažili mnoho let, aby na hranici mohly vzniknout oficiální cedule. Avšak tento proces byl extrémně administrativně náročný a nakonec jim na cedule stejně žádný úřad nepřispěl. Proto navrhli tuto variantu. Souhlasil jsem, protože se jedná o nenásilnou formu občanského protestu. Moravskou otázku chci prosazovat nenásilně. Před dvěma lety jsme na moravském území přelepili české vlajky na nelegálních billboardech vlajkou moravskou. Nyní jsme provedli vyznačení hranice. Nechceme násilí jako například v Baskicku. Chceme mírovou cestou upozornit na postupnou čechizaci moravské země, ke které naprosto nespravedlivě dochází.
Z toho, co říkáte, určitě nejste fanoušci současného správního uspořádání. Co vám vadí na současných krajích?
Tyto kraje nerespektují geografickou logiku i historické vazby a není žádným tajemstvím, že byly vytvořeny se zásadním úmyslem rozbít Moravu. Dříve jsme měli Moravský zemský sněm, tedy parlament Moravy, a o věcech Moravy se rozhodovalo na Moravě. Zemské uspořádání po vzoru Německa či Rakouska by pro Českou republiku bylo mnohem výhodnější. Opravdu bylo potřeba vytvořit kraj v každém větším okresním městě? Spolkové uspořádání by bylo nejen lepší pro Moravu a Slezsko, ale také pro Čechy. Aktuálně jsou tyto absurdní kraje tak malé, že se stejně musejí slučovat do „dvojkrajů“, aby mohly participovat na dotacích z EU. Tyto kraje jen uměle zvyšují počty úředníků a jsou obrovskou zátěží pro rozpočet. Paradoxně však z rozpočtového určení daní dostávají jen asi osm procent. Například spolkové země v Německu disponují třiceti procenty. Věřím, že pokud by mohla Morava sama rozhodovat o svých financích, tak by byla mnohem větší šance mít co nejdříve dálnici z Brna na Vídeň či na Svitavy.
Vývoj správního členění za první republiky.
V roce 2000 došlo novelou ústavy ke vzniku 14 samosprávných krajů.
Zmiňujete, že by se vám u silnic na hranicích líbily cedule nebo monumenty. Například hraniční kámen s obřím lvem a orlicí, který vznikl u žďárské Pilské nádrže, má mezi odbornou veřejností řadu odpůrců a jejich autor Michal Olšiak čelil kritice za umisťování podobných betonových plastik do krajiny. Jak byste chtěl garantovat úroveň takových děl?
Žďár nad Sázavou je na Moravě a hranice je těsně za městem. Je rozhodně velmi milé, že tam nějaký monument připomínající tuto hranici je. Shodou okolností areál u Pilské nádrže znám velmi dobře, protože se tam již několik let snažím zejména pro děti a mládež vybudovat vlek pro vodní lyžování. Pilák může být příkladem pro mnoho měst. Všem v Brně i jinde vychvaluji, jak pěknou volnočasovou zónu město pro své obyvatele vybudovalo. Co se týče vyznačení hranice, neměli jsme na mysli přímo sochařská díla. Jsme si vědomí, že se těžko zavděčíte všem. Například lev a orlice se někomu líbí a někdo jiný může říct, že je to kýč. Někdo to bude pomlouvat, protože autorovi závidí, že vybrali právě jeho dílo. Vedle cest bych rád viděl například dřevěné monumenty, jaké bývají mezi státy ve Spojených státech. Ale takovou věc nemůžeme financovat sami. Samozřejmě by to měla zaplatit spolková země Morava. A protože Morava legislativně neexistuje, musel by se takový monument například zaplatit ze sbírky. Moravská národní obec již za tímto účelem sbírku založila. S pardubickým hejtmanem Martinem Netolickým budeme o možné pomoci s cedulemi jednat, třeba ke schůzce svolí i hejtman Kraje Vysočina.
