Ačkoliv se tomuto jevu, jinak také označovanému anglickou zkratkou NLC (noctilucent clouds – pozn. red.), říká oblaka, s klasickou oblačností nemá vůbec nic společného.
„Zatímco běžné oblaky se v našich zeměpisných šířkách vyskytují do dvanácti kilometrů nad povrchem v troposféře, noční svítící oblaky se vyskytují až v horní části mezosféry ve výškách kolem 80 až 85 kilometrů,“ vysvětluje na webu astro.cz popularizátor astronomie a úkazů v zemské atmosféře Tomáš Tržický.
Tyto oblaky jsou velmi tenké a nejspíš je tvoří drobné ledové částice. Tvoří se v takzvané mezopauze, což je vůbec nejchladnější část zemské atmosféry. V polárních oblastech tam teplota v období slunovratu klesá až na minus 130 stupňů Celsia.
Nejvhodnější podmínky pro spatření těchto oblak jsou na soumračné obloze ze zeměpisných šířek 50 až 65 stupňů na severní i jižní polokouli. Česká republika tak leží na samé jižní hranici oblasti vhodné pro jejich pozorování.
Z osmnácti červnových nocí byl úkaz pozorován už desetkrát
NLC nelze spatřit ve dne. Objevují se v době, kdy je sluneční kotouč asi šest až šestnáct stupňů pod obzorem, na severní obloze.
„Bývají nejlépe pozorovatelná před a po místní půlnoci. Vzdálené vysoké vrstvy atmosféry jsou za těchto podmínek ještě osvětlovány Sluncem,“ vysvětluje Tržický.
Na webu astro.cz vytvořil přehled, kdy tento jev lidé v Česku pozorovali. Vyplývá z něj, že jde v posledních letech o úkaz čím dál častější.
„Záznamy pozorování před rokem 2004 jsou velmi zřídkavé, v posledních letech jsou však stříbřité oblaky v období jejich výskytu v červnu a červenci pozorovány každoročně,“ potvrzuje autor webových stránek.
Podle něho je příčinou zřejmě skutečná vyšší četnost těchto oblaků.
„Ale především pak širší povědomí o jejich výskytu, sdílení aktuálních informací a využívání záznamové techniky - v posledních letech například webových kamer,“ dodává.
Jak ze záznamů vyplývá, letošní červen je na pozorování jevu NLC výjimečně štědrý. Prakticky ze všech koutů na území České republiky byl spatřen během deseti z dosavadních osmnácti červnových nocí. V ohrožení je tak rekord z loňského července, kdy byl jev pozorovatelný během osmnácti nocí.
První dochované záznamy o pozorování nočních svítících oblak na Vysočině pocházejí z roku 1885. Tehdy je 10. června v Praze pozoroval geofyzik Václav Láska. Nejstarší dochované fotografie pak pocházejí z roku 1956 z Plzně.
Fotografie u tohoto článku pořídil fotograf jihlavské MF DNES Petr Lemberk kousek od Jihlavy. „Takové věci fotím pro zábavu. Pokud se fotografie z meteorologie a počasí povedou, opravdu stojí za to,“ říká fotograf.
