Na střední a jižní Moravě operoval partyzánský oddíl Olga, který za celou válku neprovedl jediný útok na fašisty, zato terorizoval a ohrožoval obyvatelstvo v regionu, kde operoval. Oddíl byl tvořen z velké části kriminálníky. Kdyby v posledních dnech války náhodně nezajali Německého generála v obci Hoštice, skončili by nejspíš všichni tito "partyzáni" před soudem. Tyto živly byly následně komunistickým režimem oslavovány a mnozí se po válce dostali do funkcí, ve kterých ničili český národ dál.

Škoda, že v článku nezazní i nějaké konkrétní infrormace. Třeba o tom zmniňovaném Koníkovském masakru jsem nenašel nic :(

Zhruba pře 50. lety jsem dělal s člověkem ve Stavoservisu, známým odbojářem hlavně u piva v hospodě U Klokoně ve Vršovicích. V práci nám vyprávěl, jaký byl odbojář, že má příplatky za odboj a jistě i za to, jak ve Vršovicích kádroval mladé lidi a jako člen uličního výboru se zasazoval třeba o to, aby jim nebyl zaveden telefon, případně nedostali novou vanu či neschválili výměnu jedné díry za alespoň dvě místnosti, protože mají už dvě děti.

Podivné bylo, že chodil do práce a přitom měl jednu nohu minimálně o 10 cm kratší a navíc, jak s takovým postižením mohl být odbojář. Jeho vrstevník a spolupracovník nám prozradil, že jako mrzák byl celou válku v SSSR daleko za frontou a živil se jako holič. Po válce pochopil odkud vane vítr a vstoupil do KSČ a tam se neúspěšně pokoušel dělat kariéru.

Znal jsem mnoho postižených lidí, a nikdo nebyl tak zlý jako onen soudruh Zeman z hospody U Klokoně. Když mohl uškodit, tak uškodil, neboť mu to dělalo radost. Zvláště když to byl mladý člověk a když byl navíc "mánička", tak okamžitě o něm vyzvídal co se dá, aby ho mohl soudružsky udat na VB. Později jsem bydlel kousek od té hospody, ale raději jsem chodil jinam i když dál, protože už jen představa, že tam potkám soudruha Zemana by mně zkazila celý týden.

1) Dějiny válek píší vítězové.

2) Budou-li vítězové chovat v úctě chrámy a bohy poražených, zachrání se.

Ještě něco z rodiny. Děda byl také odbojář, dokonce na to měl nějaký papír. V rodině se tradovala historka.

Prý když odváděli na konci dubna 1945 německé vojáky do zajetí, tak dostal svěřenou pětilitrovku plnou zlatých hodinek, tabatěrek, prstenů, no prostě zlata. A on byl tak čestný (hloupý), že ji spolu s transportovanými předal. Samozřejmě, kdoví, jestli je to pravda. Jako kluk jsem ale vždy poslouchal s hubou otevřenou.

Teď se ptám. Kde vzali to zlato? To museli okrást německé vojáky. Takže to byla sběř.

Oni okrádali či zabíjeli všechny co mluvili německy. To i Židy a německé Slezáky.

No a teď přijde politický "historik" Stehlík a bude chtít rozhodnutí komise, že s partyzány to bylo tak a tak a ne jinak. Tak jako v případě Lidic.

Historie jako věda je totiž stálé bádání a reinterpretace dějin.

Taková blbost, jako dát do zákona "Beneš se zasloužil o stát", to je až neskutečné. Byla to jedna z nejtragičtějších postav historie ČSR. Akorát, že žádnou více tragičtější neznám.

K Benešovi je celkem snadné vysvětlení: jeho názory a životní filozofie se formovala v dobách ranného ČSR, kdy se politika pekla rozhovory a zákulisními pletichami. Když pak byl instalován do čela státu, politická situace byla natolik odlišná, že on neměl žádnou zkušenost ani možnost Hitlerovu tlaku čelit. A neuměl ani čelit tlaku KSČ a Moskvy po válce. Upřímně řečeno, nemyslím si, že by to ustál kdokoliv jiný.

Ale souhlasím, Benešova zásluha o stát nebyla nijak velká.

Knížku jsem si koupil a právě ji čtu. Zatím u mě převažuje pocit, že lidé kteří podporovali partyzány s třeba je i ukrývali, byli mnohem statečnější, než většina těch vagabundů. Samozřejmě cest výjimkám, ale ti by stěží zaplnili jeden autobus.

Kde ste ju kúpil? Hľadám na nete a všade je vypredaná.

Moje babička vždycky říkávala partyzáni a Němci byli jedna a ta samá verbež. Jedni byli na ně zlí, za to že jim nepomáhali, druzí za to, že jim pomáhali.

Za protektorátu nebyl prakticky žádný přístup k ověřitelným informacím, takže se masivně šířily nejrůznější legendy. Nikdo si nemohl být jist, zda ten, kdo žádá o pomoc, není konfidentem, či zda není jeho skupina infiltrována. Proto byla pomoc od občanů velmi vlažná. Není to specifikum jenom Čechů, stejné to bylo i ve Francii a ostatních okupovaných zemí Evropy. Tím se dostávaly separované odbojové skupiny do ohromného tlaku a pomoc si vynucovaly násilím.

Určitě byli i takoví partyzáni, ze kterých měli lidi opravdu strach. Nejhorší byli ti, kteří utekli nadneseně řečeno do lesa 8. května, tím se "se dali na odboj" a9. května se vrátili jako největší bojovníci proti Němcům. Ale i ti během války někdy dokázali vyrabovat půl vesnice. Tím se v žádném případě nechci dotknout památky těch statečných odbojářů, kterých byla snad většina. To byli borci.

Jenomže těch bylo jen pár. Daleko víc bylo těch, co se stali partyzány až po válce (a někteří dokonce za války kolaborovali s Němci).