Kde farář Toufar zařídil taneční a pluli pstruzi, míří autobusy turistů

Ta hospoda stojí za pozornost z několika důvodů. Z jejího okna mají hosté jako na dlani místní kostel. Ten, který je známý díky pohybům kříže v roce 1949 a následnému umučení kněze Josefa Toufara. Navíc pod hospodou plavali pstruzi. Seriál Ta naše hospoda dnes míří do hostince Na Středu v Číhošti.

I farář Toufar rád chodíval za svého života do číhošťského hostince, když byla nějaká tancovačka.

„Poseděl a rozmlouval s lidmi. Taky tam viděl, jak místní mladíci neumějí tancovat, a zařídil jim tam taneční. Ze sálu hospody pak pravidelně o nedělích zněla z gramofonu taneční hudba otevřenými okny do návsi,“ přiblížil Miloš Doležal, který se ve svých knihách podrobně zabývá životem faráře Toufara.

Moc se neví, že pod číhošťskou hospodou je vodní hladina v zatopeném sklepě.

„Jeden z bývalých majitelů tam dokonce choval pstruhy. Je tam totiž studna, která má vyšší hladinu než sklep. Ještě jsme to nikdy nevyčerpali, abychom zjistili, jaké poklady se tam skrývají,“ usmívá se starosta obce František Bareš. Zatopený sklep ale podle něj nezpůsobuje vlhkost lokálu.

Žádná jiná restaurace nestojí blíže středu České republiky

Ne nadarmo se také tato hospůdka jmenuje Na Středu. Žádná jiná restaurace v tuzemsku totiž nestojí blíže středu České republiky, což je turisticky hojně navštěvované místo.

Vyměřený střed není žádná recese. Geografové došli k výsledku přes složitý matematický výpočet. A jak si to lze v praxi představit? Jako bychom obrys Česka vystřihli z kartonu a drželi na špičce prstu. Pokud papírová pomůcka drží vodorovně, je prst právě v geometrickém středu.

A právě blízko něj stojí číhošťská hospoda. Provozní tam dělá Šárka Lebedová. Její babička Růžena Lebedová byla kdysi na mši, při níž se pohnul kříž. Sama to ale neviděla, protože se soustředila na Toufarovo kázání.

Do Číhoště jezdí autobusy návštěvníků, obec musela investovat

Budova hostince patří obci, která do ní letos investovala. Mimo jiné tam zastupitelé nechali udělat nové sociální zařízení.

„Už jsme s tím museli něco udělat. Turisté tady neměli kam zajít na jídlo, protože se otevíralo až večer. Na současnou fungující hospodu už jsou ohlasy dobré,“ těší starostu.

Do Číhoště jezdí celé autobusy návštěvníků. Míří do místního kostela. Mnozí se chtějí také projít po středu republiky, který v obci udržují pěkně upravený. Někteří si i dopředu zavolají do hospody a objednají oběd. I zdejší lidé podnik využívají. Třeba poslední červencový týden byl ve vsi pohřeb. Smuteční hosté se pak sešli vedle kostela v restauraci, kde měli připravený řízek s bramborovým salátem.

A když je v hospodě večer veseleji, což zde bývá třeba ve čtvrtek, dávají si hosté k pivu něco menšího. Třeba tlačenku. „Zájem hodně bývá i o nakládaný hermelín,“ prozrazuje Šárka Lebedová.

Bývalý starosta počítá hostinské, už je u čísla čtyřicet

Dějiny místní hospody si pamatuje bývalý starosta obce Josef Cihlář, jeden z nejstarších obyvatel Číhoště. V místním kostele je pokřtěný. Po křtu měla v hospodě jeho rodina posezení. Pamatuje si, jak se zde kdysi i promítaly filmy a hrálo ochotnické divadlo.

Zajímá vás dění v krajích?

Za cenu jednoho vydání získáte všechny regionální přílohy.

„Co já si vzpomínám, tak tady už se vystřídalo čtyřicet hostinských. Mám to podchycené, počítám je,“ podotkl s úsměvem. Se současnými službami podniku je spokojen.

V době událostí kolem místního kostela byl v klukovském věku. K páteru Toufarovi chodil na náboženství. Z pozdějších let si dobře pamatuje, že lidé se o pohybu kříže a páteru Toufarovi báli v hospodě mluvit. Navíc hlavně v padesátých letech čelili posměchu řady lidí z okolí, když přišla řeč na Číhošť a zázrak.

„To jen stačilo říct, že jste z Číhoště,“ vzpomíná Cihlář.

Atmosféra v obci se ale od roku 1989 postupně zlepšuje. A to zvláště poté, co se do obce vrátily před dvěma lety ostatky pátera Toufara.

Druhé hospodě se říkalo Židovna. Dávno byla srovnána se zemí

V Číhošti stávala kdysi ještě jedna hospoda, říkalo se jí Židovna. Ta už ale byla před desítkami let srovnána se zemí. Hned vedle současné hospůdky je prodejna, kterou provozuje mladá vietnamská rodina. V prodejně vlastně žijí, obývací pokoj mají hned vedle a dveře do něj otevřené.

„Je tady s nimi spokojenost. Otevřeno mají každý den od rána do večera. My jsme tu prodejnu kdysi postavili v akci Z,“ pověděl Cihlář. Akce Z byla za minulého režimu taková neplacená brigáda.

Hodně rušno bude v Číhošti o druhém srpnovém víkendu, koná se tradiční pouť. Personál hospody bude pořádat i veselici na místním hřišti.