V Jihlavě byla elektrárna i po připojení na státní síť potřebná, vyráběla stejnosměrný proud pro obě městské tramvaje. Její ředitel Pitr byl otcem mého spolužáka Fredy, takže to vím.

Městská síť v Jihlavě byla ještě kolem 1948 střídavá, 50 Hz, ale jenom 110V. Převážná většina budov měla instalaci na zdi, na porcelánových "hříbcích" jenom dvoužilový kabel izolovaný gumou a hedvábím. Vypínače, objímky, vše na prkénku na zdi.

Kolem r. 1950 to byla velká přestavba, vedení přišlo do trubek, dostalo ochranný uzemněný vodič a přepínalo se na 220V. Starých spotřebičů na 110 V naštěstí bylo málo, mnohé se daly přepnout.