„Letos se nám přihlásilo o slevu 53 návštěvníků, nejvíc bylo Sýkorových. A uznali jsme i Pinkavovy ze Slovenska, protože pinka je v českém překladu pěnkava,“ uvedla jedna ze zaměstnankyň zoo Pavla Jarošová.
V ceně vstupného byly letové ukázky sov a dravců, komentované krmení papoušků, jeřábů i pelikánů. Děti si zdobily perníčky, zahráli i flétnisté z jihlavské základní umělecké školy.
„Komentované krmení je skvělá forma, jak přitáhnout pozornost i dospělých. Protože většinou dělají jen doprovod dětem, které se tu zabaví tak jako tak,“ pochvaloval si Jan Pevný, který se v zoo s rodinou zastavil cestou za příbuznými v rámci velikonočních návštěv.
Zaujali ho jeřábi, dřív je přitom úplně přehlížel. Teď se například dozvěděl, proč a jak útočí na člověka, když si chrání své teritorium. „Dokážou člověkovi naskočit na hruď a povalit ho. Proto je ošetřovatelé chodí krmit ve dvou, jeden zaujme miskou s potravou, druhý rychle mění vodu,“ utkvěl Pevnému v paměti detail z výkladu.
Orel Mazlík si obhlédl Jihlavu
Dravce přijeli představit Eva a Eda Školoudovi, kteří v jihlavské zoo bývají od května do září. Před svou sezonou přijeli příhodně právě na Den ptactva.
Hlavně děti bez dechu sledovaly, jak jim těsně nad hlavami sviští obrovští a vycvičení opeřenci. Za sousto masa ochotně přelétávali a usedali na bidlo. Diváci si mohli udělat obrázek, jak přibližně velcí jsou například čeští příbuzní prezentovaného káněte Harrisova nebo orla kamčatského.
Mazlík, jak se Školoudův orel kamčatský jmenuje, své majitele trochu pozlobil a diváky naopak pobavil. Rozhodl se totiž, že se při letošní první návštěvě zoo trochu rozhlédne po Jihlavě. A tak si „poodlétl“. Při své velikosti nejtěžšího a jednoho z největších dravců světa byl opravdu nepřehlédnutelný.
V dospělosti může vážit až devět kilogramů. Na Vysočině je občas k vidění jeho příbuzný orel mořský, u něhož ornitologové vědí o zhruba deseti hnízdech.
„U káněte Harrisova je zajímavé srovnání s tuzemským kánětem lesním. Zatímco obyvatel české krajiny loví drobné hlodavce, káně Harrisovo je díky větším a silnějším nohám schopné ulovit i divokého králíka,“ přidala detail Eva Školoudová.
Pozor na Rudolfa za půl milionu
Zaujalo taky komentované krmení papoušků v oddělení australské farmy, byť velikost a síla v zobáku velkých papouščích druhů si nezadá s tím, jak jsou od přírody vybavení třeba orli.
„Máme tu velké ary hyacintové, jsou to nerozlučná dvojka René a Rudolf, staří osm let. Zatím jsou provizorně umístění u australské farmy, kam ale jako jihoamerický druh nepatří. Časem se přestěhují na trvalé stanoviště níže v zoo,“ uvedl zdejší ošetřovatel Michal Ryneš.
Zejména Rudolf je podle jeho slov poměrně ochočený, rád si ve voliéře přilétne na ochranné pletivo. „Vůbec nedoporučuju porušovat zákaz hlazení zvířat. Papoušci a zrovna tito arové jsou náladoví. Třikrát neudělají nic a počtvrté velmi rychle cvaknou prst,“ podotkl Ryneš.
Ryneš vysvětlil, proč je dobré pečlivě zvážit, jakého papouška si pořídit domů k chovu. Svou roli hraje nejen cena - například právě arové hyacintoví stojí až půl milionu korun. Některé druhy jsou velmi hlučné, od jiných nelze na několik dní odjet, protože jsou buď nároční na přípravu potravy, nebo jsou tak fixovaní na svého pána, že opravdově strádají, když ho nevidí. Jiným nestačí jen nasypat z pytlíku trochu zrní nebo ořechů.
Sympaťák lori, který má své ale
„Máme tu lori tříbarvé. Jsou mimořádně učenliví, hraví, je s nimi legrace, hvízdají celé melodie, krásně mluví ve větách. Takže když sem návštěvník přijde a chvíli se zaposlouchá, je to zážitek. I cena na trhu s exotickým ptactvem je příznivá, dají se sehnat okolo čtyř tisíc korun. Jenže. Jako všechno má i chov loriů své ale,“ vysvětlil Ryneš. A ukázal na misku s tekutou potravou.
„V zajetí se krom ovoce živí tím, co je ekvivalentem nektaru, strava je tekutá a musejí ji dostat dvakrát, třikrát za den. Takže někdo musí být pořád doma. Tekuté potravě odpovídá i skupenství trusu. Jsou to stříkance, podlaha ve voliéře musí být snadno omyvatelná. Těžko si představit, že by lori tříbarvý volně létal po bytě.“
U extrémně vzácného a velmi drahého kakadu palmového zase vysvětlil, že toto je vysoká škola chovu papoušků.
„Papoušci obecně jsou inteligentní. Čím jsou větší, tím víc jsou fixovaní na toho svého člověka. Dokážou chovateli dát rázně najevo odlišný názor na věc. A změny je umí velmi vystresovat. Kakadu palmovému, když je v napětí, zbělají jinak narůžovělé líce. A když se majitel třeba vrátí domů po delší době, je kakadu nějaký čas vzteklý, uražený.“
V jihlavské zoo se prezentovali taky jihlavští ochránci přírody, kteří několikrát v roce dělají akce pro veřejnost. Lidi se zájmem o přírodu Vysočiny seznamují s tím, že i naši obyčejní ptáci mají zajímavý život. Například v květnu při vítání ptačího zpěvu prý lze pozorovat přes čtyřicet malých pěvců.
