O svérázném obchodu píše týdeník 5plus2 z Třebíčska. Několik let po revoluci koupil Miroslav Havelka větší množství sovětských klíčů na utahování matek pásů transportérů velikostí 27-30 a 30-32.. A že není troškař, koupil těch klíčů dvě tuny. Prodává je ve svém bazaru v Okříškách.
Několik klíčů má na polici vyložených, lesknou se vazelínou tak, jak je dodavatelé Rudé armády nechali před lety zakonzervovat. „Tunu už jsem prodal, tunu ještě doufám prodám. Vyrobené jsou humpolácky, ale materiál mají kvalitní. Bazar není chvátání, tady si věci na zákazníka počkají,“ směje se ve svém ráji zboží z druhé ruky Havelka.
Podobně koupil na začátku podnikání „dvě avie“ šroubků z likvidovaných skladů strojírenského podniku. Prodává je dodnes. Na rozdíl od podobně sehnaných několika palet zavařenin od výrobce, který zkrachoval. Ty rozprodal skoro okamžitě.
Jeho bazar „po sousedsku“ funguje už přes dvacet let. „Blíží se mi důchod, ale co bych doma dělal, kdybych to tady zavřel?“ ptá se sám sebe Havelka.
Prodal už dvacet králíkáren, nabízí stará kamna, doma vyrobený kompresor, ale i soutěžní poháry z východního Německa či obří kávovar, který zřejmě kdysi někdo v zemi socialismu dostal na družební cestě.
Maskotem rázovité prodejny je sádrová busta Lenina
Zkoušel také prodej lyží. Jenže nebyl sníh, a tak z lyží stloukl za bazarem plot. „Je to lamino, ten plot nás přežije,“ míní Havelka.
Maskotem jeho rázovité prodejny se dvorem plným použitých věcí na prodej je sádrová busta Lenina. „Někdo mi ji před lety přinesl, tak jsem si ji vystavil. Tenkrát mě kritizovali, že ji tady mám. Dneska ji leckdo chce koupit, ale já neprodám,“ dušuje se Havelka.
Jeho nejčastějšími zákazníky jsou řemeslníci, největším hitem elektromotory a cokoli, s čím se dá svářet.
Na svého kupce tak u něj čeká i svářečka, kterou v době socialismu její tvůrce vyrobil podomácku a kolečka jí udělal z kancelářské židle. „Dnes už je to hůř prodejné. Kvalitní, nové pěkné svářečky koupíte levně. Ale takovýhle doma vyrobený stroj má kouzlo. Každý to tehdy lepil na koleně z toho, co se mu dostalo pod ruku, většinou v továrně, kde pracoval,“ říká zálibně Havelka.
Na rohu plotu u jeho bazaru se třepotá česká vlajka. Jsem vlastenec, říká Havelka. Ale na začátku byla i tady zajímavá koupě.
„Sehnal jsem z bývalého pionýrského tábora stožár, na burze jsem koupil státní vlajku a ve státní svátek ji mám vyvěšenou. Chodí sem jeden devadesátiletý pán a ten mě vždycky chválí, že já jako jediný jsem vyvěsil prapor,“ usmívá se Havelka.
