Jaroslav Zvolánek letos dokončil renovaci téměř osmdesát let staré limuzíny. Víkendové setkání v Jihlavě bylo teprve třetím místem, kdy se s nablýskanou aerovkou ve slonovinově bílém a lahvově zeleném provedení mohla potěšit i veřejnost.
Automobil koupil sice už před šesti lety, ale teprve v tomto roce ho mohl ukázat v plné kráse. Jaroslavu Zvolánkovi trvala renovace pět let. „Aerovku jsem rozdělal do posledního šroubku a pak zase sestavil. Bylo to takové velké trojrozměrné puzzle,“ směje se.
Jednotlivé součástky dával do krabic. Přesto se při následné kompletaci dostal do situací, kdy najednou nevěděl, kam který šroubek zrovna patří. „Ještě že jsou chytré telefony. Všechno jsem si při rozebírání auta fotil, a když jsem se pak někde zasekl, mohl jsem si to v mobilu zpětně vyhledat,“ popisuje.
Aerovku koupil prostřednictvím inzerátu. „Byla téměř kompletní, nemuseli jsme skoro nic shánět,“ popisuje.
Jaroslav Zvolánek sice není profesí automechanik, ale k autům má jako majitel klempířské firmy blízko. „Dělali jsme například nové plechy. Celý spodek karosérie byl shnilý a museli jsme ho uřezat,“ vysvětluje. Při renovaci mu pomáhali i přátelé a kamarádi. „Sám by to jeden člověk nezvládl,“ přiznává.
Opravám věnoval hlavně zimní večery a odpoledne. „Manželka má pochopení. Už se s tím smířila,“ usmívá se.
Cení si kvalitní práce tehdejších řemeslníků
Malý osobní vůz Aero 30 vyráběla firma Aero v letech 1934 až 1947. Celkem vzniklo přes 7 900 kusů ve formě kabrioletů, limuzín a polokabrioletů. „Bohužel, už se jich moc nedochovalo. Na srazech aerovek jich bývá kolem čtyřiceti,“ připomíná sběratel veteránů.
Na tomto autě si cení kromě designu i kvalitní práce tehdejších řemeslníků. „Konstruktéři v té době uměli navrhnout a udělat krásná auta. Když jsem měl aerovku rozdělanou, byl vidět um řemeslníků. Ani jeden plech nebyl udělaný strojově. Každý byl originál, vše vyklepávali ručně,“ chválí.
S aerovkou se Jaroslav Zvolánek zatím sžívá. „Všechno je čerstvé, nové a zatím vychytáváme mouchy,“ přiznává. Vůz se musel také naučit ovládat. Zcela odlišné je například ruční řazení. Pomocníkem mu byla kniha o aerovkách. „Ale třeba instruktáž k řazení tam byla popsaná úplně obráceně, než je u mého auta. Musel jsem si to všechno vyzkoušet.“
Po kompletní generálce je rovněž dvouválcový dvoutaktní motor. „Doporučují jezdit maximálně 40 kilometrů v hodině. Jet by to mohlo ale i 90. Ale my pro rychlost nejezdíme. Asi trochu rozčilujeme auta, co jedou za námi,“ usmívá se.
Podle Zvolánka lidé na silnicích historické veterány rádi vidí. „Mávají, blikají i troubí na pozdrav. Máme ale i opačnou zkušenost,“ dodává.
V garáži by měl Jaroslav Zvolánek místo ještě pro jednoho veterána. „Pokukuji po bazarech, ale moc už toho k mání není,“ krčí rameny.
