„My jsme se sem na Dalešickou přehradu stěhovali po prvních třech ročnících, ten letošní je už jedenáctý,“ říkal hlavní organizátor akce David Matuška z Víru. Jeho jméno je často spojováno i s dalšími adrenalinovými akcemi, například známým lezením po ledové stěně.
Na Dalešické přehradě se mu líbí. „Místo jsem znal jako potápěč. Je to jediné místo, kde skála umožňuje uspořádání lezeckých závodů i potápěčské soutěže. Ta lokalita je prostě úžasná,“ pravil Matuška.
„Skála je 40 metrů nad hladinou a 45 metrů pod hladinou, těžko bychom v naší republice hledali nějakou stejnou lokalitu,“ přibližuje David Matuška svůj vztah k Wilsonce.
„A téměř stometrová skála musela být před zatopením ideálním místem i pro lezce, jsou tam vidět pod vodou zajímavá místa na skále. I zbytky mlýna a několika trampských chat, než je zatopila přehrada,“ dodává své zážitky, tentokrát z role potápěče.
Na setkání Adrex se objevuje každým rokem něco nového. Byl tam seskok parašutistů, novinkou loňského roku byla lanová houpačka na nedalekém Stropešínském mostě.
Lezení na skále bez jištění letos nevyšlo
„Novinek už moc nebude, děláme prakticky všechno, co tato lokalita dovoluje. Letos je tady poprvé nová, relativně mladá vodní aktivita s názvem paddleboarding. Je to vlastně surfařské prkno, ale bez stěžně a plachty a pro pohyb se používá dlouhé pádlo,“ popsal Matuška.
„Chtěli jsme se tady vrátit ke koncepci lezeckých závodů, ale počasí nám to nedovolilo. Voda je studená a po dešťových přeháňkách je skála kluzká. Soutěž v Deep Water Sólu, jediném lezeckém závodu v lezení bez jištění nad vodní hladinou v České republice, nám tedy nevyšla,“ poznamenal trochu zklamaně hlavní organizátor akce na Dalešické přehradě.
S čím ale mohl být spokojený, to byl zájem o lanovku. Jen za první dvě hodiny po ní sjelo 46 lidí. Lanovka, jakou používají při svém výcviku speciální armádní jednotky, je dlouhá 390 metrů. Převýšení až k hladině letos dosáhlo 47 metrů díky nižšímu stavu vody v přehradě.
Zájemcům stačí vylézt na skálu, nechat se upoutat do speciálních popruhů a pak si vychutnávat svou minutu zážitků při jízdě i dopadu na vodní hladinu. Čas, po který jízda trvá, záleží na váze jezdce. Ti těžší se musí spokojit s kratší dobou, protože trasu sjedou rychleji.
Na Stropešínském mostě nedaleko si zase zájemci mohli skočit na laně.
