Takže nemoc vzniká proto, že jsme ztratili sami sebe?
Ano, ztratili jsme vědomost o tom, kdo jsme. Věřte mi, že nejsme jen těla z masa a kostí, ale především jsme těla naplněná existencí. Když vidíte umírat člověka, z jeho očí tato existence pomalu odchází... Kam jde, co je to za substanci, proč přišla a podobné otázky jsem si začala klást, když jsem onemocněla. Když jsem se na tuto substanci v sobě začala zaměřovat, objevila se mi úplně jiná dimenze existence. Začala jsem prožívat všechno z jiného úhlu pohledu. Když to řeknu jednoduše, našla jsem vědomí.
O svém boji s nemocí jste napsala velmi otevřenou zpověď s názvem Zprávy z nitra. Neměla jste strach se světu takhle otevřít?
Psaní mi pomohlo všechno zformulovat, poskládat si v hlavě. Šlo o obrovské množství informací, které jsem musela zpracovat. To nebylo vůbec jednoduché. Když zažijete propad do vědomí, někdy se tomu také říká osvícení, je to několikasekundový stav bez myšlenek, ve kterém se vám ukáže spousta věcí, třeba to, že strach je pouze výplodem vaší mysli, jež ho ve vašem mozku vytvoří jako chemickou reakci. Jde jen o jakýsi film běžící v našich hlavách... Já jsem momentálně ve fázi, kdy pro mě nic v tomto světě nemá váhu. Je mi jasné, že se vám to těžko chápe, protože se to snažíte uchopit rozumem. A ten srovnává, hodnotí, dělá si názor... Moje mysl dnes nemá žádný názor na nic, ani na sebe. Všechno je prostě takové, jaké to je.
Vraťme se na chvíli do minulosti. Původní profesí jste učitelka, proč jste toho nechala?
Viděno zpětně, byla jsem nevědomá, tedy věčně nespokojená. A myslela jsem si, že jedině změna mě učiní šťastnou. Dneska jsem šťastná při každé činnosti. Neexistuje nic, co by mi vadilo. Není nic a nikdo, koho bych hodnotila, srovnávala nebo na něj měla názor. Dejme tomu, že třeba pleju záhon na zahradě. Dříve jsem to dělala nerada a spíše z povinnosti. Dnes jsem si každou vteřinu vědoma, že skrze moje ruce, oči a čich se plevel dotýká vědomí. Takže není důležité, co dělám, ale ta univerzální zkušenost, kterou získávám.
