Kdo mě zná, potvrdí, že můj vztah k pořádku a domácím pracím vůbec je mírně řečeno vlažný. Okna považuji za čistá v případě, že přes ně dokáže proniknout denní světlo, a nedělá mi problém volně ležící předměty místo úklidu zakopnout pod sedačku...
Jakmile se ale začnou blížit Vánoce, zblázní se mi hormony, změní se mi nitrolební tlak nebo bůhvíco. Začnu mít pocit, že je naprosto nezbytné, abychom sváteční atmosféru podtrhli uklizeným, navoněným a vyzdobeným bytem. A protože moje rodina na podobné požadavky není zvyklá, na mou snahu dost kašle – přímo bych řekla, že ji sabotuje. Takže se cítím roztrpčena jejich neochotou pochopit, že tato výjimečná příležitost si žádá alespoň jednou do roka dokonale uklizený byt. Oni jsou pro změnu roztrpčeni tím, co že to po nich najednou chci a proč je nenechám v klidu dýchat. Tohle rozpoložení s sebou nese spoustu emočně vypjatých situací, jejichž zvládnutí vyžaduje kvanta trpělivosti, porozumění a hlavně alkoholu.
Pak se Vánoce přehoupnou, moje chování se vrátí do normálu a s kamarádkami se trumfujeme, kdo z nás se o svátcích pohádal kvůli větší blbosti. Tak to totiž o Vánocích chodí. Můžete je milovat sebevíc, těšit se na ně, ale na množství stresu a vypjatých emocí to nic nemění.
http://gty.im/857641418
Vánoční kostlivci
Je to jen můj pocit, že o Vánocích skutečně roste počet hádek? „Rozhodně roste,“ potvrzuje systemická terapeutka a koučka Lenka Thelma Pavlasová. „Atmosféra houstne v práci i doma. Spolu s Vánoci se totiž blíží také konec roku, hodně věcí je třeba dokončit, zpracovat, uzavřít. I mimo práci vnímáme Vánoce jako určitý mezník – máme potřebu mnoho věcí ,nechat starému roku‘ a začít nanovo. Řada lidí neuklízí jen doma, ale i v sobě, a občas vypadávají kostlivci ze skříní… Vánoce za to ale nemůžou. My sami jsme zodpovědní za to, zda prožíváme pohodu, nebo stres. Je to na nás, jaké to budeme mít – vně i uvnitř,“ dodává koučka.
Začíná to už u našich očekávání. Postižení mediální masáží si malujeme sváteční idylu v pestrých barvách. Vidíme sami sebe, jak se obklopeni milující rodinou vracíme k původním tradicím, užíváme si empatické rozhovory a všeobjímající lásku. Při tom všem zkoušíme potlačit myšlenku na přemoudřelou tchyni a permanentně otráveného pubertálního potomka. Právě očekávání, že se věci, lidé i vztahy kolem nás dramaticky změní jen proto, že jsou Vánoce, je totiž jednou z největších chyb. Připusťte si, že tchyně, která vám pije krev už několik let, s tím těžko přestane jen kvůli svátkům, ani vás to nebude o nic méně štvát. Nebudete-li očekávat dokonalé svátky, nebudete muset řešit ani zklamání, když takové nebudou.
http://gty.im/627931116
Buďte realisté
„Kromě pracovních povinností, které se v tento čas mnohdy kumulují, tu máme i ,povinnost rodinného štěstí‘ a představy o tom, jak by se to celé mělo odehrávat. Za to se většinou cítí zodpovědná žena – napéct, naklidit, nakoupit a zabalit dárky, nachystat vše tak, aby to bylo perfektní. Výjimkou nejsou muži, kteří vyžadují tu pravou vánoční pohodu a na obranu své představy používají argumenty jako ,moje máma to dělala takhle‘. Někde se to odehrává ve jménu dětí, na které však husté ovzduší dopadá nejvíc,“ říká Lenka Thelma Pavlasová.
Vykašlete se na představy o dokonalosti a štěstí, které byste měli povinně cítit. Budete totiž zbytečně zvyšovat tenzi a tím i pravděpodobnost hádek. Místo toho se pokuste brát Vánoce „jen“ jako příležitost strávit více času se svými blízkými. To vůbec není málo, ale zároveň si tím neukládáte žádné ambiciózní cíle. Je to podobné, jako když chcete zhubnout – také neočekáváte, že zhubnete dvacet kilo za týden a že už nikdy nevložíte do úst nic nezdravého. Stejně byste měli postupovat i v případě Vánoc. Neslibujte si, že se budete jen usmívat, nepocítíte jedinou negativní emoci a vše bude zářit optimismem. Sváteční atmosféra vánočního období přece nestojí a nepadá s jedinou emocí nebo zážitkem.
Rozděl a panuj (s nadhledem) Zkuste k svátkům přistupovat s větším nadhledem: „Někteří lidé lpí na svých představách a plánech. Nakonec svátky nějak přežijí, mávnou za tím rukou a neřeší nic – pak jsou ale odsouzeni k tomu, opakovat toto rodinné drama každý rok,“ upozorňuje terapeutka. „Velkou radost mi dělají změny, které kolem sebe pozoruji. Generace dnes šedesátiletých žen se stala svým dcerám natolik odstrašujícím příkladem, že ty už vstupují do prosince s mottem ,take it easy‘. Na generální úklid se vykašlou nebo si ho zaplatí, upečou jen perníčky anebo je koupí a symbolické dárky objednají z e-shopu.“
Se stejným nadhledem přistupujte i k hádkám. Nepřisuzujte jim větší význam jen proto, že se udály o Vánocích. Pomůže vám také, nenecháte-li vše na poslední chvíli a rozdělíte povinnosti. I když si to řada žen stále myslí, skutečně není nutné, abyste všechno dělala sama a vaše rodina jen přihlížela z gauče. Vyčerpání jen zvýší vaši podrážděnost a pravděpodobnost hádek.
„Pozoruji kolem sebe mnoho párů, které zažívají autentickou pohodu. Praktickým návodem je věnovat se vztahům se sebou i s druhými a přejít od matérie k duchovnu. Ujasnit si historii a smysl Vánoc a zamyslet se, co v tomto čase chceme a potřebujeme. Fakt se nám chce šúrovat byt a péct čtyři druhy cukroví? Vážně nás baví stát fronty v obchodech? Opravdu se musíme v práci strhat, abychom si ten klid zasloužili? Zpravidla se říká, že žádná univerzální rada neexistuje. Já ji ale mám: Nehroťte to!“ uzavírá Lenka Thelma Pavlasová.
