Nebezpečí za dveřmi domova
O sexuálním zneužívání dětí se dlouhá léta příliš nemluvilo. Sice nastal obrat k lepšímu, policisté i další odborníci se však musí naučit s tímto tématem a především oběťmi samotnými pracovat. Stále se stává, že dětem nikdo nevěří, jsou hnány k novým a novým výslechům, okolí si na ně ukazuje prstem… Od otce, otčíma, strýce i dědečka... přece nikdo žádné takovéto zvěrstvo nečekal! Často se stává, že trvá řadu let, než se na zločin přijde.
Je pochopitelné, že malé dítě vůbec netuší, jak s takovou situací naložit. „Hodný tatínek“ dokáže dceru přesvědčit, že jde o běžnou praktiku. To, že zároveň zakazuje cokoliv prozradit matce, si už potomek do souvislosti nedá.
Hranice mezi rodičovskou láskou a sexuálním zneužíváním sice může být zdánlivě tenká, ale měla by být jasně vymezená. „Zatímco rodičovská láska je vždy charakterizovatelná nesobeckostí, zneužití je akt čisté sobeckosti. Je ale pravda, že tento rozdíl může být pro nezúčastněnou osobu velmi těžko rozeznatelný,“ vysvětluje, jak se situací naložit, Jakub Bouček z Dítě v krizi a dále doporučuje: „Vezmu-li to z čistě praktické stránky, definovat zneužívání v rodině z venku je vždy velmi obtížné a právě ve chvíli, kdy takový pozorovatel z venku přemýšlí, jde-li o zneužívání, nebo ne, měl by se obrátit na krizovou linku.
Chudí i bohatí
Mylná je také představa, že se sexuální zneužívání týká jen sociálně slabých nebo rozvrácených rodin. Násilí na dětech se totiž velmi často odehrává v rodinách, kde byste nic takového nečekali. Rodina působí navenek skutečně spořádaně, milující… Změna nastane, až když se zavřou dveře od bytu.
Podle statistik přibývá v posledních letech také více případů sexuálně zneužívaných chlapců. Tady však většinou bývá násilníkem někdo mimo rodinu. Trenér, oddílový vedoucí, vedoucí ve skautu…
Normální láska?
Sexuální zneužívání se může na dítěti projevit celou řadou příznaků. Z hodného, soustředěného kluka se může stát hyperaktivní zlobil. Dívka může přestat jíst nebo naopak zahánět trauma zajídáním. Dítě se může najednou zhoršit ve škole nebo naopak vyvíjet přehnanou aktivitu…
Změny je možné postřehnout v jakékoli oblasti jeho aktivit, v emocích, chování, projevech, také v jídle či vyměšování. „Velmi spolehlivým a snadno rozeznatelným indikátorem je změna chování. Dítě najednou odmítá aktivity, které mělo rádo, nechce se stýkat s určitou osobou, byť třeba i velmi blízkou. Objevují se noční můry. To všechno jsou jasné příznaky, že něco není v pořádku. A mám-li skutečně podezření, že není všechno v pořádku, je nejlepší obrátit se na psychology na krizových linkách. Mají s takovými případy zkušenosti a mohou doporučit ideální postup,“ doporučuje Jakub Bouček. V případě, že se podezření potvrdí, bývá prvním a zcela zásadním krokem oddělení oběti od pachatele.
