ZÁVISLOST?
Vypadalo to tak slibně a nevinně: Konečně něco, na čem by si člověk mohl „ujet“ a co by mu dělalo čím dál lépe. Jen si pomyslete: Droga, se kterou to nelze přehnat. Vypadá to, že to byla naivní představa a příznaky předávkováním cvičením trpí stále více aktivních žen. Proč nepřestanou? Uhádla jste – jsou závislé, opravdu velmi podobně jako na droze. Necvičit pro ně nikdy neznamená prostě jen necvičit. Necvičit může pro jejich podvědomí znamenat být líná, tloustnout, okamžitě ztrácet svalový tonus, snižovat těžce nabytou výkonnost, neulevit si od stresu a frustrace, které se pak hromadí a stávají se nesnesitelné. To vše může taková žena prožívat už i jen při jednom jediném vynechání tréninku.
Paradoxně se mnohé příznaky přehnaného cvičení projevují právě tak, čeho se tyto ženy podvědomě obávají: leností, někdy dokonce i přibývající váhou, stagnací a špatnou náladou. Přes časově i zátěžově vydatný trénink klesá výkonnost, svaly a klouby jsou bolestivé, imunita je oslabená, takže člověk je častěji nemocný a celkově se může cítit vyhořelý, mrzutý nebo vzteklý. Příznaky přehnaného cvičení se tak paradoxně podobají příznakům přejídání.
Během jakékoli fyzické aktivity se můžete zranit – i když se o tom nemusíte nikdy dovědět, dostane-li vaše tělo dostatek odpočinku na zotavenou. Neopatrný pohyb může ve svalových vláknech vytvářet jemné trhlinky, které se samovolně zhojí během odpočinku. Bez něj se však budou hromadit, sval začne bolet a nebude se zdravě vyvíjet.
S mohutným pohybem a bez odpočinku navíc tělo udržujete permanentně ve stresovém režimu, což vyplavuje stresové hormony jako kortizol. To snižuje hladiny testosteronu, díky kterému nabýváte na svalové hmotě, takže čím víc cvičíte, tím méně svalů můžete mít. Váš metabolismus se přepne na pohotovostní režim, během kterého šetří teď již tak vzácné hladiny energie. Některým přehnaně cvičícím ženám se tak zastaví menstruace, protože tělo ji vyhodnotí jako luxus, který si momentálně nemůže dovolit. Srdeční tepová frekvence se rovněž může proměnit (nápadně zrychlit, ale i nápadně zpomalit), a to hlavně během klidové fáze jako reakce na přehnané metabolické nároky během tréninku. Dalším typickým znakem je zvýšená žíznivost, kdy vaši žízeň doprovází pocit neuhasitelnosti.
Kortizol, který byl v některých studiích označen jako „hormon tlustého břicha“, není však jediným důvodem, proč při přehnaném cvičení můžeme začít přibírat na váze – je to vlastně „hormonální tuk“. Lidé, kteří se totiž během tréninku „zruší“, pak mají méně energie během dne a mají tendenci se méně hýbat během drobných každodenních činností.
TAK AKORÁT?
Kolik to je, nevíme. A nevědí to ani lékaři, sportovci, výzkumníci nebo trenéři. Každý totiž tvrdí něco jiného. Doporučení se liší nejen v řádu minut denně, ale dokonce dnů týdně. Podle některých stačí klidná dvacetiminutová procházka denně, podle jiných dokonce dvacet minut pohybu týdně. Jiní hovoří o necelé hodině denně. Zeptáte-li se Ida Portala, odpoví, že lze klidně trénovat dvakrát denně. Hned pak ale dodá: „Tedy jak pro koho.“
Právě Ido Portal na svém blogu na otázku po počtu opakování určitých cviků odpovídá: „Nikdo vám nemůže říct, jak moc cvičit. Záleží to na faktorech jako předešlá zkušenost, predispozice vytvářet nové pohybové programy a vymazávat staré, konečné cíle apod. Chceme čísla, ale žádná neexistují. Aspoň ne žádná všeobecně platná.“
