Dobrá, tak ještě jinak: Některé odhady dokonce mluví o tom, že „cizí“ je každé čtvrté dítě. Stále jste si tak jistý svým otcovstvím? Nebo na druhé straně tím, že jste bezdětný?
Svatba první
Milan je dobře vypadající čtyřicátník. Nikdy neměl problémy se ženami. „Na rozdíl od mých kamarádů jsem se nemusel nijak zvlášť snažit. Když jsem chtěl holku na noc, zašel jsem do klubu a bylo vystaráno,“ popisuje svá bouřlivá studentská léta. A?tak se stalo, že se musel v posledním ročníku vysoké ženit. „Samozřejmě se mi do toho moc nechtělo, ale nechat ‚zbouchnutou‘ holku jen tak mi přišlo nefér. A navíc Lenka byla fajn. Krátce po škole jsem začal podnikat, což sice zpočátku nebylo jednoduché, ale po několika letech se byznys se čtecími zařízeními skvěle rozjel. Naše rodina rozhodně netrpěla nouzí.“ Milan byl úspěšný, ale musel hodně cestovat po celé republice a to i několik dní v kuse. V úspěšném podnikateli se po několika služebních cestách probudila „studentská“ divokost a začal vyhledávat přítomnost jiných žen. „Nadneseně by se dalo říct, že jsem měl jakousi síť kamarádek po celé zemi. Uznávám, vůči mé ženě a synovi to bylo nefér, ale já si zkrátka nemohl pomoci.“
Svatba druhá
Lenka se o radovánkách svého muže dozvěděla od jedné z jeho milenek. Zatímco za dob studií dokázala ještě nějaký ten úlet tolerovat, s ohledem na výchovu syna chtěla, aby vyrůstal v rodině, kde jeden druhému nelže. „Když se na to období dívám zpětně, beru to, čím si teď procházím, jako trest.“ Rozvod, určení výživného a hlavně po několika měsících další blesk z čistého nebe. „Měl jsem v té době známost. Nic vážného, ale docela pravidelného. Erika. Advokátka, chytrá, zajištěná, dobře vypadající...“ Po půlroční známosti přišla Milanovi od Eriky esemeska: „Musíme se vidět. Hned.“ „Bylo mi jasné, že ne všechno asi bude v pořádku. Takhle se nikdy nechovala... Přijel jsem k ní domů. Tam mi oznámila, že je těhotná a že dítě je moje. A že si ji musím vzít, jinak ji rodina vydědí. Pamatuji si, jak mne v tu chvíli polil studený pot. Dávali jsme si pozor, dítě nebylo na programu dne. Stejně jako před lety i teď jsem se chtěl zachovat jako chlap a Eriku jsem si vzal.“
Spousta otazníků
Dítě přišlo na svět po osmi měsících. Zpočátku byli všichni – a to včetně Milanovy rodiny – nadšení z narození dcerky. Krásné, tmavovlasé a s velkýma hnědýma očima. První otazníky nad podobou malé Sofie se objevily, když jí byl zhruba rok. Děvčátko mělo krásné tmavé prstýnky kolem celé hlavy a čokoládové oči. Nebyla podobná Milanovi, ani Erice. „Moje žena se snažila předkládat staré fotografie vzdálených příbuzných, aby dokázala, že je všechno v naprostém pořádku. Sám o sobě bych do toho vosího hnízda příliš nerýpal, ale moje matka byla neodbytná. A když se občas přidali kamarádi u piva, byl jsem v tom až po uši. Dostal jsme se do stadia, kdy jsem jen seděl a koukal se na hrající si Sofii. Snažil jsem se vypozorovat, jestli uvidím něco víc. Něco, co by mi odpovědělo na tu bláznivou otázku. Jestli je moje, nebo ne. Nedokážete si představit, co všechno se mi honilo hlavou. Naprostý zmatek. Pochybnosti. Scénáře, co bude dál... Už jste si někdy nebyli jistí tím, koho milujete. Jestli milujete správně. Pokud se to točí jen kolem ženy, budiž. Ale co když si uvědomíte, že milujete dítě, o kterém vám říkají, že je vaše, ale ono vaše není. Rozum samozřejmě říká, že ta malá za nic nemůže, ale vztah se pochopitelně mění. Pokud by byla pravda to, co jsem tušil, byla by to vina jen její matky, která na mne ušila ‚boudu‘,“ popisuje své pocity Milan. „Kdo to neprožil, nedokáže si něco takového představit. Když už jsem se v noci začal budit, rozhodl jsem se pro radikální krok. Nechtěl jsem nic říkat Erice, protože v případě, že by Sofča skutečně byla má, jen by nás to rozhádalo. A pokud by byla dítě někoho jiného, stejně by mi najednou neřekla pravdu.“
Milan se rozhodnul pro testy DNA. Ozval se první firmě, kterou našel na internetu. Údajně proto, aby to měl rychle za s sebou. Po zaplacení zálohy mu během několika dnů přišel balíček se dvěma stěrkami, návodem a zpáteční adresou. „Klepaly se mi ruce a srdce bušilo jako blázen. Mísil se ve mne pocit milujícího táty a nahlodaného ješity. Sofii jsem musel udělat odběry tajně, aby to žena neviděla,“ popisuje Milan svou cestu za pravdou.
Po třech dnech dorazily výsledky. Jak se Milan v tu chvíli cítil? Než odpoví, sklopí oči... „Otevíral jsme obálku a tam někde uvnitř jsem vlastně věděl, co v ní stojí. Jen v tu chvíli, kdy jsem to viděl černé na bílém, nechtěl jsem tomu uvěřit. A chvíli i litoval, že jsem to udělal... Už vím, co znamená, že je nevědomost sladká. Sebral jsem se, ženě řekl, že musím neplánovaně odjet na služební cestu a zavřel jsem se v jednom penzionu na Šumavě. Lahev vodky a dlouhé hodiny přemýšlení...“
Po návratu domů se Milan rozhodl probrat celou věc s manželkou. Byla zaskočená, ale nezapírala. Přiznala, že Sofie je „vzpomínkou“ na dovolenou v Tunisku. „Až do jejího narození si prý nebyla jistá, ale jakmile se z dcery vyklubala tmavovláska s hnědýma očima, zatímco naše obě rodiny jsou modrooké, došlo jí, koho vlastně Sofie je. Bylo už ale pozdě. Nechtěla z toho rozjetého vlaku vystoupit. Doufala...“ Vztah Milana a Eriky tuhle ránu neustál. Stejně to bývá ve většině vztahů, kde se provalí pravda „o kukačce“. „Je těžké žít s někým, kdo vám takhle lhal. Sofie za nic nemůže a možná jsem jenom moc hrdý, ale nedokážu se starat o dítě, které není moje. Vyřízl jsem tuhle část své minulosti z paměti i ze života. Třeba jednou zapomenu, otupím, ale zatím se s nimi nechci vídat. Nedokážu pochopit chlapy, kteří se přes něco takového přenesou a dál žijí jakoby nic. Myslím, že tohle je hodně podobné jako nevěra. Tu také tam uvnitř nikdy neodpustíte. A vlastně nevím, co bych dělal, kdyby mi Erika svou lež přiznala sama třeba hned po narození Sofie.
Možná bych ji pochopil, možná bych se s tím nějak smířil. Jistý si tím ale nejsem. Netuším, jestli by vyhrál argument rozumu, že malá by měla vyrůstat s otcem. S mužem, který by se jí stal otcem, aniž by věděla, že je tomu jinak. Kdyby v tomhle případě neexistuje. Při každém pohledu na Sofii bych si asi připomněl, co se vlastně stalo. Kvůli českým zákonům na ni musím stále platit alimenty. Teď se změnou zákona by snad mohla přijít změna. Příští týden mám schůzku s právníkem a uvidíme, co se dá dělat. Každý musíme nést následky. Já za svoji blbost a moje bývalá žena za lež.“
Co dělat, když vychováváte dítě někoho jiného?
-> Zjistili jste, že nejste otcem, a chcete popřít otcovství? Nově už vás neomezuje šestiměsíční lhůta (od narození dítěte), která nepravé otce diskriminovala. Zákon podepsal začátkem března prezident Klaus.
-> Návrh na popření otcovství musí být podán do půl roku od chvíle, kdy začnete mít podezření, že nejste pravý otec dítěte. V případě dětí starších tří let by měl kvůli zájmům dítěte popření otcovství navrhovat nejvyšší státní zástupce.
-> Tříletá lhůta bude pravděpodobně platit nanejvýš dva roky. Jde o přípravu na ještě radikálnější změnu. Nový občanský zákoník počítá s tím, že otcové dětí narozených v manželství budou mít právo popřít své otcovství až do šesti let věku dítěte. Jiné lhůty však platí pro páry, které spolu potomka počaly a které žijí „na volno“.
