Matka na plný úvazek
Na opačné straně bitevního pole jsou tzv. „full time“ matky. Ženy, které se rozhodly přerušit na tři nebo více let svou kariéru a všechen čas a energii věnovat pouze rodině. Řada z nich vystudovala vysokou školu a měla práci, kterou by jim ostatní mohly závidět. Stejně jako Svatava, matka tříleté holčičky. Léta se pohybovala v médiích, a i když tato práce vyžaduje neustálou kontinuitu, zvolila si plnohodnotnou rodičovskou dovolenou. „Zůstala jsem doma, protože si myslím, že dítě potřebuje mít mámu u sebe. Minimálně první rok určitě. Jednu osobu, na kterou se může spolehnout, která je tu s ním a pro něj. Zároveň si myslím, že není proč spěchat do práce. Když máme tu výjimečnou možnost (na rozdíl od jiných států) zůstat s dítětem tolik času, proč toho nevyužít. Samozřejmě teď mluvím za ty, které nejsou v komplikované životní situaci a které pracovat prostě musí.“ K podobnému rozhodnutí došla také šestatřicetiletá Petra, učitelka jazyků s titulem PhD. „Přišlo mi naprosto přirozené zůstat na mateřské. Pořídili jsme si děti dva roky po sobě a až když byl druhému synovi rok a třičtvrtě, našla jsem si práci na miniúvazek. Několik hodin na jazykové škole. Přišla jsem tak mezi lidi a zároveň se udržuji v oboru. Babičky využívám dvakrát týdně, což beru jako maximum. Nechci, aby moje děti vychovával někdo jiný.“
Máma, chůva, jesle
Už klasici československé psychologie mluvili o tom, že jesle jsou instituce pro rodiče, ne pro děti, a dlouhodobě bojovali za to, aby stát umožnil matkám strávit první tři roky věku dítěte spolu s ním doma. Pro děti je určená až mateřská škola, která má pro psychický vývoj dítěte velký význam. Stejného názoru je i psycholožka a ředitelka občanského sdružení NEO CZ Milena Nováková: „Je jasné, že současná společnost žije v rychlém tempu a rostou i naše nároky na komfort. Mnoho matek nechce opustit svou kariéru, nebo je v tíživé sociální situaci a musí se vrátit do práce brzy po porodu. Když to jinak nejde, nedá se nic dělat, ale doporučit to určitě nemůžu. Pokud není zbytí, zdá se mi fajn snažit se přesunout část práce na doma a zapojovat co nejvíc otce i prarodiče. Pokud nemá takovou možnost, pak nezbývá než najít chůvu. V takovém případě bych doporučila vybírat ji velmi pečlivě a snažit se, aby u vás zůstala dlouhodobě, aby se u dítěte nestřídaly různé „tety“ na hlídání. Pokud je chůva finančně nedostupná, zbývají zmíněné jesle.
Této variantě bych se snažila vyhnout stůj co stůj, zejména pokud dítěti ještě není rok. Tak malé dítě totiž prožívá extrémní úzkost a nejistotu, když se ocitne v cizím prostředí, bez blízkosti pečovatele, na kterého je zvyklé. Ještě nerozumí tomu, kde je, proč tam je a co bude dál. Nechápe, že se za půl dne vrátíte, může mít veliký strach, že jste ho opustila. Po jednom roce věku dítěte může být přijatelné dávat ho do jeslí třeba na pár hodin týdně, ale i to jen tehdy, pokud je to nezbytně nutné. Po druhém roce věku lze říct, že pokud je dítě spíš společenské, neměl by být problém ho dát např. na dvě dopoledne v týdnu do jeslí, ale i to jen tehdy, pokud se mu tam líbí a nestráví je pláčem. Důležité je také to, že každé dítě je jiné, a i když platí obecné vývojové zákonitosti, snáší nepřítomnost matky trochu jinak. Děti, které jsou spíš ustrašené, není vhodné dávat do jeslí. Z tohoto, myslím, jasně vyplývá, že jesle jsou až ta poslední možnost, která však vývoji vašeho potomka příliš neprospívá.“ Stejně jako v řadě jiných životních situací, ani tady nemůžeme říci, co je jednoznačně správné řešení. Každou ženu vedou k jejímu rozhodnutí jiné osobní i sociální důvody a teprve čas ukáže, zda právě naše volba byla tou správnou.
