Poklonit se před velkolepostí nejznámějších památek, nebo utéct davům a vydat se za skrytými poklady? Záleží na tom, pokolikáté se ve Florencii ocitnete. A také kolik času máte, protože Florencii lze proběhnout za jeden den, ale můžete v ní strávit týden a stále vás bude pronásledovat pocit, že jste z okázalého bohatství renesanční krásky ochutnali jen pár soust.
Na pěší túru je nejlepší vyrazit směrem od nádraží Santa Maria Novella. Díky tomu zahlédnete v celé kráse dóm Santa Maria del Fiore se slavnou Brunelleschiho kopulí posetou červenými dlaždicemi. V té době měli její tvůrci ambici, aby byla tou největší kopulí na světě. Vystoupejte vzhůru po úzkých kamenných schodech a prozkoumejte útroby kopule, které jsou vyzdobené fantastickými freskami z 16. století.
Nahoře setrvejte déle a užijte si výhled na jedno z nejkrásnějších měst Evropy. Když sestoupíte a proniknete průčelím z růžového, bílého a zeleného mramoru do srdce katedrály, dopadne na vás měkké šero chrámu. Oproti bujaré výzdobě kopule působí neokázalým dojmem. Na jedné z fresek můžete obdivovat podobu božského básníka Dante Alighieriho. Smyslnou krásu církevní architektury umocňuje 82 metrů vysoká zvonice Campanile di Giotto, která je součástí komplexu. Její výstavby se v roce 1334 ujal všeobecně uznávaný umělec Giotto již v pokročilém věku a během stavby zemřel. S úctou byl pochován v rozestavěném dómu.
Tisíce příběhů
Staletým centrem politického života města je náměstí Piazza della Signoria, které bylo svědkem mnoha historických událostí. Když se Florencie dostala do krize, seběhli se sem lidé k potvrzení rozhodnutí. Velké oslavy se střídaly s utrpením a často zde plály hranice. Náměstí je obklopeno elegantními kavárnami a několika slavnými budovami, jednou z nich je Palazzo Vecchio, tradiční sídlo městské správy. Od roku 1910 střeží vstup do impozantního opevněného paláce s cimbuřím sochy nahého Davida, snad nejoblíbenější artefakt celé Itálie.
Nejde však o originál, ten nyní opatruje Galleria dell‘ Accademia. Sochu Davida, propracovanou do nejmenších detailů, považovali Florenťané za symbol moci a svobody. V Galerii akademiků můžete zhlédnout i další mistrovská díla, mimo jiné od Botticelliho. Proslulým držitelem největší sbírky florentského a italského umění je Galerie Uffizi. Sídlí v rozlehlém Palazzo degli Uffizi ve tvaru U, co by kamenem dohodil od Palazzo Vecchio. Více než padesát sálů s 1555 mistrovskými díly není v lidských silách obdivovat během jedné návštěvy. O důvod více, proč se do Florencie vrátit.
Za řekou
Středověcí zlatníci si předávali živnost z generace na generaci a své šperky hrdě vystavovali v malých krámcích na Ponte Vecchio. Pitoreskní most, který dnes obdivujeme, byl postavený v nejužším místě řeky Arno v roce 1345. Kromě toho, že spojuje břehy Arna, sloužil velkovévodům jako bezpečný přechod přes řeku. I proto je most zastřešený a nad kutlochy řemeslníků se klene chodba.
Fantastický výhled do malebné toskánské krajiny kolem Florencie nabízí nedaleká zahrada Boboli, která překypuje růžovými keři, citrusovníky a cypřiši. Náleží k paláci Pitti, který skrývá významné práce italských i zahraničních mistrů, například Botticelliho, Vasariho, Raffaela nebo Caravaggia. A také královská apartmá, protože v tomto mohutném třípatrovém městském paláci kdysi sídlila vznešená savojská rodina. Florencie, které se právem přezdívá kolébka renesance, je romantická a elegantní. Na mnoho artefaktů nashromážděných po bouřlivá staletí usedá ve florentských galeriích prach, ale krása pláten, fresek a mramorových soch je stále živá, stejně jako Florencie sama.
Ráj pro gurmány
Věřte nebo ne, panino con trippa, sendvič plněný dlouho dušenými dršťkami, je ve Florencii tak populární, že se na něj stojí dlouhé fronty. Dršťky se podávají zakapané zelenou omáčkou salsa verde z rozsekaných bylinek, kaparů a sardelek. Po Florencii jsou rozeseta malá pouliční bistra, v jejichž názvu hledejte označení Trippaio nebo Lampredottaio. Komu dršťky nevoní, může si dopřát žemli plněnou vařeným hovězím masem (bollito) nebo plátkem šťavnatého bifteku (bistecca) z místního plemene Chianina.
Před setměním se vydejte na aperitivo. Podávají se míchané nápoje, většinou na bázi bílého nebo červeného martini, a k nim studené malé předkrmy – kousky opečeného chleba pokryté silnou vrstvou játrové pomazánky, čerstvě nakrájené prosciutto s fíky pocházejícími z okolních zelených kopců, grilovaná hruška s gorgonzolou. Není divu, že u malých stolků je tlačenice. Jídlo spláchněte silným domácím červeným vínem (vino della casa), kterého si poručte rovnou celou karafu.
