Dojely jsme utrmácené do hotelu, na nákup už nebyl čas a navíc už bylo všude zavřeno, tak jsme šly na večírek v cestovním – vypadaly jsme tam ve zmuchlaných kapsáčích, žabkách a tričkách se skvrnami od kečupu (v letadle podávali špagety, byly turbulence a žádná z nás nebyla bohužel tak prozíravá, aby si do příručního zavazadla přibalila náhradní outfit) jako koláž.“
Po přetrpěné party se jakžtakž vyspaly do mrzuté nálady, avšak druhý den se jich smůla nepustila. Po tiskové konferenci měly být natočeny vysněné rozhovory s návrhářem. Ani po dlouhém přemlouvání však k němu nebyla naše čtveřice připuštěna – registrace totiž proběhla těsně po přehlídce, kterou zmeškaly, a kdo se předem nezaregistroval, neměl šanci získat rozhovor... Atmosféra výletu byla pochmurná, nikdo neměl náladu na tolik očekávané a plánované drancování newyorských butiků. Po návratu si jedna z novinářek na Martinu stěžovala a výsledkem jejího precizního plánování bylo jen, že dostala padáka... Poučení? Snad „Jardo Kvapilu, netlač na pilu...“
Druhý přístup (též se stalo) je v duchu moudrého J. A. Komenského – Nechť vše volně plyne, nechť je násilí vzdáleno věcem...“
PR Jana organizovala podobný výlet do Paříže. Jedna novinářka ze čtyř však nešla a nešla, i když už blikalo výstražné Paris – Last Call, mobil nebrala. „No, holky, máte jet podle plánu čtyři, ale jste tři, co se dá dělat, kdo pozdě chodí...“ A proto tedy odletěly bez opozdilkyně v neúplném počtu. V Paříži jim nastal stejný problém – kufry fuč, pro změnu kdesi ve Skandinávii... „Tady nám stejně nic neřeknou, jedem’ do města. Aspoň máme dobrý důvod si pořádně oživit šatník!“ Rozhodla Jana. Nikdo se kupodivu nezlobil – pařížské butiky jim totiž rychle daly zapomenout na jejich vlastně „bezvýznamné“ obsahy kufrů.
„Moje staré šaty ať si užívají dovolenou ve Skandinávii,“ libovala si jedna z novinářek, když jí ve zbrusu novém modýlku na večerní party obletovali četní pohlední Francouzi. Druhý den byla úžasná přehlídka a po ní měl hned návrhář poskytovat rozhovory. Nával a zmatek byl obrovský. „No, mám tu sice psané, že máte udělat rozhovor, ale jak znám Frantíky, hned tak to nebude, jdeme se najíst,“ zavelela Jana. Restaurace, kde měly dle plánu jíst, byla však poněkud daleko. „Tak tam nepojedeme,“ improvizovala „vedoucí výpravy“ dál.
Znám tu jeden cool podnik, kam se teď chodí.“ Vešly do příjemné restaurace a ejhle – koho neviděly? U vedlejšího stolku si popíjel vínko příslušný návrhář a jeho slavná asistentka, stylistka, kteří jako správné hvězdy pozměnili plán podle hesla „Něco zakousneme a pak se uvidí“ a uprchli z tiskovky zadními vrátky na oběd. Jana a spol. se nenuceně vetřely do jejich přízně, přisedly si k nim a není snad ani nutné dodávat, že tenhle rozhovor v pohodičce, při vínu a výborném jídle i chill out hudbě měl jinou šťávu než okleštěná neosobní dílka spíchnutá ve zmatku a stresu na tiskovkách.
V momentě, kdy se situace nevyvíjí podle našeho plánu, máme my, kteří si s oblibou říkáme „civilizovaní“ Západoevropané, často sklony začít panikařit, vztekat se a jednat hystericky. Naší mantrou se stalo rčení: „Ježíšmarjá, já nestíhám!“ Tím okolo sebe vytváříme atmosféru stresu, který vede ke ztrátě pozornosti a k nevědomému jednání. V hlavě jsme stále v budoucnosti, v našich plánech nebo v minulosti. Přítomnost nám uniká. Je proto časté, že činy, které podnikneme v podobném „nepozorném“ rozpoložení, nastartují řetězovou reakci – vše se najednou začne „hatit“, na což zhusta reagujeme opět stresem.
A začarovaný kruh je na světě. Přitom by často stačilo se jen na chvíli zastavit, zaimprovizovat a zkusit vytěžit z každé, byť zdánlivě nepříjemné či tragické situace to nejlepší. Jistá indiánská nevěsta, které se v den plánované svatby nedostavil ženich, nejdříve velmi plakala, ale za chvíli se v ní probudila vrozená moudrost, vzchopila se a řekla si: „Nu což, ženich fuč, ale naštěstí jsem kvůli svatební hostině ještě nezapíchla své jediné selátko.“ Co dodat na závěr? Nebojte se občas zapomenout diář doma, a když se něco náhodou neděje přesně podle vašeho plánu, zachovejte klid a držte se svých selátek!
