Všichni známe někoho, kdo zahnul manželce či manželovi, kdo se kvůli nevěře rozvedl či právě rozvádí a většina z nás má se zahýbáním partnerovi osobní zkušenost – ať už jako podvádějící nebo jako podváděný. Řešíme nevěry s kamarádkami, díváme se na ně ve filmech, čteme o nich v knihách.
O milostných románcích a jejich rizicích bychom tedy měli vědět všechno. Nebo skoro všechno. Ale jak říká jedno staré moudro, lidé jsou nepoučitelní. Říkají si „už nikdy" a pak do toho spadnou znovu. A často znovu narazí. Nebo také ne...
Na vlně euforie
Vždycky je dobré znát klady a zápory nějakého rozhodnutí, protože jako dospělí jsme za své činy odpovědní. S milostnými románky ale bývá v tomto směru trochu problém. Především s těmi, které si nezačínáme pouze kvůli sexu, ale protože jsme zamilovaní. Racionální uvažování jde v takových případech stranou. Řídíme se pudy a rozbouřenými hormony. V případě silné zamilovanosti „neslyšíme a nevidíme".
Všechno jde stranou. Především ženy prožívají zamilovanost často velmi bouřlivě až vypjatě, ale spousta mužů si s nimi nijak nezadá. První týdny až měsíce jsou pro oba milence jako krásný sen a nepřipouštějí si, že přijde den, kdy z něj procitnou. Tohle všechno, tyhle euforické a povznášející pocity, jsou ale přesně tím důvodem, proč se tolik z nás do milostných románků vrhá. Děláme to hlavně kvůli nim, protože nám pomohou zapomenout na starosti všedního dne. Zažíváme subjektivní pocit štěstí a zdá se nám, že máme zase pro co žít. Jakkoli je to z pohledu rozumu bláhové, milostné románky nás mohou někdy i psychicky pozvednout, protože nám dodávají pocit výjimečnosti. Je pro nás důležitý pocit, že o nás někdo stojí a že si nás váží.
Dostaveníčka
Kromě euforie přináší tajný milenecký poměr do našeho života také pocit dobrodružství. Někteří lidé vyhledávají románky právě z toho důvodu, že je baví pohybovat se na hraně. Tajné románky jsou tajné a právě to je pro tyto jedince nejvíc vzrušující. Je to sice mnohokrát omílané, ale také pravdivé: zakázané ovoce nejvíc chutná.
Co může mít člověk snadno, to ho tolik neláká, zatímco všechno nedostupné a nebezpečné vzbuzuje pozornost. Pro některé z nás je vzrušující už jenom představa spikleneckého plánování. Na scházení se v hotelových pokojích je pro ně něco přitažlivého. Musí být stále ve střehu, a to jim vlévá novou krev do žil. Líbí se jim skrývání a všechno, co s tím souvisí. Je to vlastně taková hra a kdo z nás si občas rád nehraje?
Třiatřicetiletá Petra na tajných románcích miluje právě hravost a dobrodružství. „Někdo hraje dobrodružné hry na počítačích, aby se odreagoval a odpoutal se od všech stresů, které zažívá v práci a ve vztahu, já si tu a tam dávám schůzky s muži, kteří se mi líbí. Nejsou to vždycky moji milenci.
Vlastně bych je spíš označila za své ctitele. Sejdeme se na skleničku, zajdeme na výstavu, povídáme si, to mi stačí. Můj manžel nesnese, když se na mě cizí muž podívá, takže tajné rande v kavárně je dobrodružné až až. Spousta mých milostných románků je platonických. I kdybych ale neměla žárlivého partnera, nechávala bych si to pro sebe právě kvůli pocitu dobrodružství. Nechci svoje románky s nikým sdílet, protože pak už by nebyly jenom moje."
Dopad na děti
Zcela zásadním „proti" milostným románkům je dopad, který mohou mít milenecké poměry na děti. Dokud člověk žije sám s partnerem, vypořádává se pouze s partnerskou nevěrou, ale jakmile jsou ve vztahu děti, ovlivňují románky a následné napětí mezi partnery i je, a to velice výrazně. „Partneři mívají pocit, že nevěry se týkají pouze jich dvou a nikoho jiného," říká psycholožka Lenka Tichá.
„To je velký omyl, protože nevěry se týkají každého z rodiny. Dětí obzvlášť. Děti vnímají napjatou atmosféru velmi citlivě a často si dříve než partner toho, kdo podvádí, všimnou, že se s jedním z rodičů něco děje. Nevědí co a proč, ale jsou citlivé i na drobné změny kupříkladu v projevech pozornosti a podobně. Pokud nevěra zasáhne do vztahu natolik, že se partneři začnou hádat, případně se schyluje k rozvodu, je to pro ně velmi stresující. Dnes se hodně píše o tom, že pokud rodiče dají dětem najevo, že je oba milují, a pokud si na nich nevylévají své frustrace, snášejí děti rozvody snadno. Není to pravda. Rozvod rodičů nemusí z každého dítěte udělat neurotika, ale každé dítě poznamená, že jeden z rodičů odchází a začíná život s novým partnerem. Myslet si, že děti, které kolem sebe vidí rozvody běžně, se s rozvodem rodičů dobře smiřují, je omyl. Stejně jako rozvod dítě těžce prožívá i skutečnost, že jeden z jeho rodičů má milence."
Milostné románky mohou být osvěžující, ale měli bychom udělat všechno pro to, aby nám nepřerostly přes hlavu. Kvůli našemu psychickému zdraví, ale i kvůli těm, které podvádíme. Jestli nám nemá zůstat z milostného románku hořká pachuť v ústech a jestli za sebou nemáme nechat spáleniště, je třeba vědět, kdy ho ukončit.
V očích ostatních
Dalším záporem milostných románků je ztráta společenské prestiže. Nevěry už sice dávno nejsou tak odmítané jako kdysi, takže „sankce" za ně nebývají veliké, pokud vůbec nějaké jsou, ale vždycky tomu tak nebylo. V historii se střídají období větší či menší společenské tolerance vůči nevěrám a některé kultury nevěry – to se týká výhradně nevěrných žen – tvrdě trestají i dnes. Například kamenováním a dalšími krutými tresty, které končívají i smrtí. T
acitus, významný římský historik, právník a senátor, který žil v prvním století po Kristu a který bývá považován za jednoho z největších římských dějepisců, kritizoval uvolněné mravy Římanů. Ve svém díle zmiňuje, jak se trestá nevěra mezi germánskými kmeny: „Germánské ženy žijí pod ochranou cudnosti, nezkaženy svody divadel a dráždidly hostin. Tajné dopisování neznají ani muži, ani ženy. V tak početném národě dochází k cizoložství jen vzácně. Potrestání nevěry přichází okamžitě a je přenecháno manželovi: ostříhá ženě vlasy, strhne z ní šat, před zraky příbuzných ji vyhodí z domu a žene ji karabáčem přes vesnici. Porušení cudnosti se neodpouští. Takové ženě k novému manželu nepomůže krása, mládí, ani bohatství. Tam se totiž nikdo nesměje neřestem a neříká, že svádět a nechat se svádět přináší doba."
Sex je náš
Milostné poměry nás neuspokojují pouze psychicky, ale také fyzicky. Za další klad tajného milostného románku se dá považovat osvěžení, co se sexuálního života týče. Pochopitelně ne každý pár zažívá po několika letech vztahu v posteli nudu, ale vášeň z dob zamilovanosti vyprchává a rovněž se stává, že si partneři sice skvěle rozumí ve všem ostatním, ale v sexu jim to trochu skřípe a neumějí se navzájem uspokojit tak, jak by si přáli a představovali. Sex s milencem bývá především v první fázi mileneckého vztahu vášnivější, zajímavější a rozmanitější. Aby ne, když milenka nemusí se svým milencem řešit běžné věci a nehádá se s ním kvůli účtům či domácím pracím, což oficiálním partnerům často bere chuť na sex.
Sexuálně frustrované jedince milostné románky uspokojují po tělesné stránce, někdy jim dokonce mohou vrátit i jisté sebevědomí v intimní oblasti, a to se pak pozitivně projevuje i na psychice, takže v tomto ohledu může mít milenecký poměr pozitivní dopad i na oficiální vztah. Podmínkou je, že na něj partner či partnerka nepřijdou. Nikdo z nás se nedozvídá rád, že s námi je to v posteli frustrující, zatímco s bokovkou je sex dokonalý.
Pocity
Na jedné straně nás sice milostné románky povznášejí, ale na straně druhé nám starosti přinášejí. Když ne hned, pak za nějakou dobu určitě. Po odeznění největší euforie se začne dostavovat strach, že nás někdo načapá a vše se provalí. A to by znamenalo spoustu problémů...
