To místo je moje
Spisovatelka Božena Němcová napsala, že člověk stojí v určitých okamžicích života před několika cestami a musí se rozhodnout, po které se vydá. To platí i pro práci, přes-tože žena nahlas upřednostňující kariéru bude asi ještě dlouho hanlivě označována za feministickou kariéristku. Současnice Němcové, americká básnířka Emily Dickinson, se vyjádřila obdobně: „Dívali se na mě jako na blázna, že nechci sedět u krbu, vyšívat ubrusy a podávat návštěvám čaj. Chodili k nám nápadníci a chtěli mě změnit, ale nakonec se přesunuli o dům dál a obletovali mé přítelkyně. Za všechno se musí zaplatit a já jsem zaplatila dost. Zhusta samotou...“
Počet žen, které chtějí v kariéře dosáhnout úspěchu, pomalu stoupá. Chtění ale není všechno. Připravit se na přijímací pohovor v práci, po které odjakživa toužíte, vyžaduje spoustu času, prozíravost a hlavně je třeba osvojit si ty správné vlastnosti. Vyhráno nemáte ovšem ani v případě, že vás přijmou, chcete-li být úspěšná, vydržet mezi svými kolegy déle než jeden měsíc a postupovat stále výš. Pak musí nastoupit sebeodříkání a především pevná vůle. Takový Paul Cézanne a spolu s ním všichni slavní umělci jsou příkladem toho, že inteligence ani talent sami o sobě nestačí. „Talent má mnoho lidí,“ říká výtvarník Lukáš Pospíšil. „Nemám na mysli jenom umělecký, ale jakýkoli – obchodní, manažerský, talent pro práci s lidmi, se zvířaty, jazykový talent... Abyste z něj vůbec něco udělali, musíte ho neustále rozvíjet.“ Kromě toho si musíte věřit, musíte si umět správně rozvrhnout čas, musíte se naučit říkat ne, být schopná stát za svým a neustupovat, jestliže jste přesvědčená, že máte pravdu. Další výtvarník, člen skupiny Tvrdohlavých Jaroslav Róna, prohlásil: „Víte, proč jsem lepší a úspěšnější než spousta jiných? Protože nedělám nic jiného, než dřu. Pravda, moji blízcí by mi asi vyčetli, že je to na jejich úkor, ale tak to je. Bez drzosti a píle se nikam nedostanete.“
Dokonalá manželka
Abyste se stala pro muže zajímavou coby potenciální manželka, potřebujete také trpělivost, prozíravost a pevnou vůli, ovšem v úplně jiném smyslu. „Moje matka mi v mých osmnácti zcela vážně řekla, že když už nejsem hezká ani tak pronikavě inteligentní, abych domů přinesla Nobelovu cenu, měla bych být alespoň dokonalou ženou, abych nezůstala na ocet a jí na krku,“ říká sarkasticky třia-třicetiletá žena v domácnosti a matka tří dětí Barbora. „Opakovala mi, abych byla pokorná, milá a nikdy nedávala najevo, že toho vím víc než muži, abych se neoblékala jako kluk, ale nosila podpatky, sukně a svetříky na tělo, to že zabírá. Říkala, že žena musí být především jemná, ženská a musí umět dobře vařit.
