Když si před pár lety našla Klára (29) sympatického přítele, který měl navíc rád i její, tehdy desetiletou dceru Haničku, byla na vrcholu blaha. Svoji dcerku měla v necelých devatenácti a starala se o ni sama, bez pomoci jejího otce, který se zmohl pouze na občasné zaplacení pár stovek alimentů. Ne, že by Kláře nevypomohli rodiče, ale bydleli daleko, a tak si brali vnučku, jen když měli dovolenou a na pár dnů o Vánocích. Klára vystřídala několik partnerů, ale vztah vždycky ztroskotal na rozdílných názorech nových ‚otců‘ na výchovu Haničky…
„Prostě se ji všichni snažili vychovávat. Já byla vždycky s Haničkou spíš kamarádka. Bylo mi proti mysli ji posílat v osm večer spát nebo jí zakazovat nějaké výstřední oblečení. Dost na tom, že ta holka nemá tátu. Ještě já abych ji prudila!“ obhajuje vehementně svoje výchovné metody Klára a hned pokračuje: „Proto, když jsem si našla Petra, velmi jsem oceňovala, že je jiný, než ti před ním. Byl kamarádský a choval se k Haničce jako k sobě rovné. Možná to bylo tím, že je o pět let mladší než já a měl k ní ještě blíž. A možná to prostě bylo jeho přátelskou a nekonfliktní povahou. Není to žádný ‚macho‘, který by se styděl umýt nádobí nebo uvařit. Prostě jsem se zamilovala a prožila s ním nejkrásnější roky svého života. Jenže potom to nějak začalo skřípat…“
Z dcery je rebelka
Klára si ani nevšimla, kdy přesně nastal ten okamžik, v kterém se z dcery stala rebelka. Začala se výrazně malovat a úplně změnila styl oblékání. Z celkem poslušné a samostatné holčičky se stala vyzývavá slečna. Dračice. Okované období vystřídalo další, s roztrhanými punčocháči a minisukněmi sotva zakrývajícími půlku pozadí. Klára vše brala jako dočasný úlet a utěšovala se, že všechno časem pomine a vrátí se do normálu.
Klářin přítel Petr ale viděl celou věc jinak. Začal Haničce zakazovat kamarády a nakonec jí nedovolil ani odpolední vycházky. Klára myslela, že má prostě jen o Haničku strach, ale potom se stalo něco nečekaného. „Jak to popsat. Šla jsem k pračce roztřídit prádlo a přistihla jsem Petra, jak drží v ruce Hančinu podprsenku a čichá k ní. No, spíš si držel její podprsenku na obličeji a tvářil se u toho dost slastně… Když mě uviděl, lekl se a dělal, že si jen dává do pračky svoje prádlo…“
Kláře bylo trapné celou věc komentovat, ale od té chvíle si začala všímat věcí, které by jí jinak zůstaly utajeny. Třeba Petrovo ochomýtání u Hančiných dveří, když se převléká, nebo jeho zálibné pohledy, když chodí večer v průhledném pyžamku. O jeho výrazu, když kolem něho proběhne v krajkových tangách, radši ani nemluvě.
Přítel se mi vysmál
„Po dlouhém váhání jsem si o tom chtěla promluvit s Hankou, ale dopadlo to ještě hůř, než jsem se obávala. Prý jsem úchylná a zlá, když Petra z něčeho takového podezírám!“ opakuje Klára tvrdá dceřina slova a dodává: „Hanka prostě v Petrovi vidí tátu, kterého nikdy nepoznala. Jenže on její táta není a ona je na svých skoro šestnáct let hodně vyspělá. Taková prsa, jako má ona, jsem já neměla ani ve dvaceti!“
Po nepodařeném hovoru s dcerou se snažila Klára o nějaké řešení s Petrem. Ten se jí vysmál. Prý si vše vymyslela a nic z toho, o čem mluví, se nikdy nestalo! Klára byla Petrovým sebejistým chováním na chvíli uklidněna. Říkala si, že možná opravdu přehání a všechno si jen namlouvá. Události, které během dalšího měsíce následovaly, ji ale utvrdily v opaku.
„Přišla jsem utahaná z práce a hned v předsíni uslyšela hádku. Dcera řvala na Petra, že je prasák a že mi všechno řekne. On ji prosil, aby nic neříkala, že mu zničí život. Vrazila jsem do kuchyně a udeřila na oba, co se děje. Oba zrudli a zmlkli. Nikdo mi nic nechtěl říct. Nakonec jsem se rozbrečela, že už to nevydržím...“ přiznává Klára trpce a po chvilce vzlykání se chystá dopovědět svůj příběh.
Šmíroval ji v koupelně
„Když Hanička viděla, jak jsem nešťastná, vzala mě za ruku a řekla, abych se šla na něco podívat. Já se bála, že ji tam Petr znásilnil nebo něco, ale nakonec to bylo skoro k smíchu, kdyby to nebylo tak vážné… Hanička totiž objevila v koupelně mezi naskládanými osuškami ukrytou kameru, kterou si ji Petr natáčel. Zrovna se utírala, když uslyšela podivné bzučení. Jinak úplně tichá kamera se nějak pokazila a vydávala zvuky, které Haničku přivedly až k jejímu objevení. Petr ji tam schovával a pak si pouštěl záznam, jak se Hanička koupe, sprchuje, holí na intimních místech… No hnus, ale taky trochu k smíchu. Jak je ubohej!“ konstatuje Klára zhnuseně a také trochu s úlevou, že se nestalo nic ještě horšího..
Hanička se cítila ponížená a zrazená člověkem, kterému bezmezně věřila a považovala ho téměř za otce. Ocenila matčino rozhodnutí vyhodit Petra okamžitě z bytu. A to i přes jeho vehementní protesty a plamenné sliby, že to byl všechno omyl… Klára moc dobře věděla, že jinak by přišla o dceru, to jediné, na čem jí opravdu v životě záleží…
