Egypt
„Těšila jsem se na práci v horké zemi, rychle mě však zchladila absolutní nespolehlivost místních. Domluvíte si s někým schůzku a on na ni dorazí v lepším případě o dvě hodiny později, v horším nepřijde vůbec. A samozřejmě bez omluvy. Vztekat se nepomůže. Jenom se dozvíte, že jste netolerantní a protivná. Šéf se třeba objevil na poradě o čtyřicet minut později a bezelstně oznámil, že se zdržel s manželkou na svačině. Hodilo se to, když jsem zaspala – nikdo mi nevynadal.”
Sylvie, 28 let
Mexiko
„Plánovala jsem, že budu v pět hodin vyrážet z kanceláře rovnou na pláž, a zatím jsem do práce jezdila na osmou a domů mohla odjíždět až po sedmé večer. Do pracovní doby se totiž započítávala tříhodinová polední pauza! Všechny důležité věci se tu vyřizovaly na obědě o mnoha chodech. Při jídle se domlouvaly obchody i povýšení. Zírala jsem, jak dlouze se moji kolegové cpou. Když jsem jim vyprávěla, že v Česku máme na oběd jenom půl hodiny, mysleli si, že si z nich utahuju.“
Alexandra, 23 let
Čína
„Po jedné schůzce s klientem mi šéf vyčetl, že jsem působila příliš arogantně. Když jsem chtěla vědět, co bylo špatně, oznámil mi, že jsem se dopustila neodpustitelné neslušnosti: dívala jsem se klientovi zpříma do očí. To se v Číně při obchodním jednání považuje za projev agresivity. Zvláštní také je, že se tam lidé oslovují příjmením. Dost dlouho jsem si zvykala, že na mě volají ,Černá’.“
Agáta, 34 let
