Nasedám do auta, když se mě babička zeptá:?„A nechceš vejce?“ Já nato zahanbeně špitnu: „No, já vlastně nevím, musím se zeptat, jestli potřebujeme.“ Inventář potravinových zásob totiž v hlavě nenosím já, ale můj přítel. Téměř denně se tak večer vracím do bytu provoněného úžasným jídlem, které si druhý den vezu hrdě do redakce. Je vám tahle situace povědomá a libujete si nad tím, že kromě práce ve firmě nemusíte ještě obstarávat teplé večeře a kompletní domácí servis?
Anebo naopak žijete s mužem, který ochotně vyluxuje maximálně sáček od chipsů, jejž jste mu předtím strčila přímo pod nos? V každém případě byste o uspořádání rolí u vás doma měla trochu popřemýšlet. Jestli usoudíte, že o vzájemné spokojenosti nemůže být řeč, přepněte na jiný program. Přesně tak to udělalo už mnoho žen před vámi.
„Jako hadr na holi?!“
„Nemám s tím nejmenší problém, vracím se z práce o dost dřív než Eva. Pokud zrovna nejdu na trénink nebo si něco nedomluvím, přijde mi normální, že uvařím nebo trochu poklidím. Byl by nesmysl, aby po nocích vyvářela, zatímco já trávil celé odpoledne s nohama nahoře. Takhle na sebe máme aspoň víc času a společný večer si v klidu užijeme. Beru to tak, že kdybych chodil pozdě domů já, role by se normálně prohodily,“ vysvětluje známým můj drahý a ušklíbne se: „Vlastně existují tři věci, které dělat nikdy nebudu: žehlení, praní a zalévání kytek!“ Proto se jich ujímám já. A zbytek? Do toho se pustil ochotně sám. Ze začátku mě sžíraly výčitky a pochybnosti, že přes týden naší domácností proletím jako duch a že k chlapovi vařečka nebo „rejžák“ na podlahu prostě nepasují. Navíc delší dobu trvalo, než si na náš styl soužití zvykli ti nejbližší. Kdykoliv jsme třeba o víkendu dorazili k jeho rodičům na kafe, hovor se pokaždé stočil k otázkám typu: „Tak co jste měli dneska k obědu? A kdo vařil?“
Když se k „potupnému činu“ přiznal partner poprvé, sjela mě jeho matka jedovatým pohledem a otec se škodolibě rozchechtal. Potom se rozčílil a několikrát pro sebe zalamentoval, že to tedy jejich syn dopracoval, když „lítá za plotnou jako hadr na holi!“ Jenomže jejich názorová barikáda vzala brzy překvapivý obrat. Moje potenciální tchyně totiž sama mezi řečí uznala, že muž v zástěře není úplně od věci a že by občasnou výpomoc od svého protějšku taky sem tam uvítala! „V čem tenhle problém vězí? Kde je psané, že se o práci nemůžou partneři podělit metodou: když tu zrovna není jeden, nastoupí druhý?!“ kroutila jsem hlavou pro změnu já.
Za pár dní mi záhadu pomohla rozřešit maminka jedné z mých kamarádek: „Neumím si ani představit, že bych odjela jen na pár dní pryč! Skoro celý den kmitám v kuchyni. Pak mě čeká hora špinavého prádla… Najednou je venku tma a já mám pocit, že jsem nic nestihla, i když jsem se prakticky vůbec nezastavila. Jenže kdo by to všechno za mě udělal? Manžela po těch letech, kdy si sám neuvařil ani čaj, přece nutit nemůžu. Myslel by si, že jsem se najednou zbláznila,“ vzdychne a já si poprvé v životě všimnu její unavené, vrásčité tváře, která vypadá mnohem starší, než ve skutečnosti je…
Páni tvorstva? To platilo možná kdysi!
Podobné zkušenosti vám nejspíš vylíčí i vaše matka a vy jste tohle nastavení rolí celé své dětství vnímala jako normu. Model, který rozděluje mužské a ženské práce, vznikl už v pravěké společnosti. Žena tehdy měla opravdu takřka jediný úděl: Starat se o svého druha a potomky, které mu porodila. Mimochodem, odborníci zjistili, že muži se tehdy pasovali do role lovce hlavně proto, že jejich chování ovlivňuje vysoká dávka testosteronu. Rvačky s kořistí nebo nepřáteli podnikali tedy jednoduše z důvodu, že ze sebe potřebovali přebytečnou energii dostat, nikoliv proto, že by k obstarávání krbu neměli vhodné dispozice. Navíc mluvíme o době před několika tisíci lety a společnost se za tu dobu hodně změnila. Proč bychom měli u těchhle vzorců zůstávat?
Nejspíš vás nepřekvapí, že milník nastal především s objevením antikoncepční pilulky v šedesátých letech minulého století. Tehdy vaše babičky získaly jako první dostupnou legální možnost rozhodnout o vlastní plodnosti, ale zároveň jim kromě vedení domácnosti přibylo ještě jedno břímě, které se doposud týkalo především mužských protějšků: „Socialistický režim zavedl povinnou zaměstnanost. Ženy tak v podstatě chodily na dvojité směny, ovšem bez toho, že by jejich zapojení do ekonomického zajištění rodiny bylo provázáno se změnou v uvažování o rolích ve společnosti, jako tomu bylo v zemích na západ od našich hranic,“ uvádí Jaroslava Hasmanová Marhánková z katedry sociologie Západočeské univerzity v Plzni a dodává: „A jakkoliv je v Čechách slovo feminismus bráno negativně, je potřeba si uvědomit, že bez tohoto hnutí by ženy nezískaly přístup ke vzdělání, který umožnil jejich emancipaci ve světě. Uplatnění žen na trhu práce šlo ruku v ruce s emancipací mužů ve sféře rodiny, což se k nám dostávalo se zpožděním.“
Kdy tedy nastal zmíněný předěl u nás? „Češkám se díky revoluci před dvaceti lety otevřely možnosti. Už najednou nebyly divné, když ve dvaceti nerodily. Začaly se proto objevovat profesně úspěšné dámy, kterým se pak po boku často velmi hodí partner, který obstará domácnost,“ říká soukromá pražská psycholožka Alexandra Hrouzková, alexhrouzkova.cz. A tato slova potvrzují i mnozí sociologové:?„Čím vyšší má žena příjem, tím menší je počet hodin, které tráví domácími pracemi. Ženy si navíc uvědomují, že jejich zájmy jsou stejně hodnotné jako zájmy jejich partnerů.“ To všechno jsou nejspíš důvody, proč, byť podvědomě, uvažujete jinak než vaši rodiče. Například sedmadvacetiletá učitelka Petra říká: „Myslím, že jsem hodně tradiční, proto s dělením úloh podle pohlaví souhlasím. Partner z těch ,mých‘ dělá jen to, že třídí a vynáší odpadky, na víc by ani neměl čas. Pracuje totiž v advokátní kanceláři a tráví v zaměstnání mnohem víc času než já.“
Na druhou stranu Petra své tvrzení rychle zpřesňuje: „Je ale pravda, že když třeba onemocním, skvěle se postará – o nás oba. Vlastně neplatí, že by ,moje‘ úkoly nezvládl, spíš naopak. A když potřebujeme něco v bytě opravit, udělá to většinou tchán.“ Další moje vrstevnice, osmadvacetiletá Jitka, která si s manželem-cizincem nedávno pořídila miminko, partnerské soužití popisuje následovně: „V týdnu vařím já, o víkendu zase on. Mezitím mi pomáhá – s péčí o malou, úklidem i praním. A já si zase klidně přimontuju poličku, aniž bych ho tím zbytečně zatěžovala.“ A musím uznat, že Jitka září štěstím, dokonce vypadá mnohem líp než před dítětem!
Jsou muži na revoluci vážně připraveni?
Odborníci ovšem mají jasno v tom, že revoluce v myšlení nepřicházejí většinou naráz, ale objevují se jako součást dlouhodobého vývoje a může trvat klidně desítky let, než rovnocenný přístup přijme za své celá společnost. Možná váš milý drhne pravidelně podlahu, ale jste si jistá, že před svými kamarády nemá zábrany tenhle fakt přiznat? Na první pohled se může zdát, že dnešní mladí muži blok svých otců plošně překonali, ale tak jednoduché to zřejmě nebude. „Ideální dělba práce podle mého názoru neexistuje. Vychází z rodinného prostředí, v němž partneři vyrůstali, z výchovy v rodině, z poměrů ve škole a především z individuálních postojů,“ upozorňuje Dana Musilová, odbornice na genderová studia z Univerzity Hradec Králové. Mimochodem, celkem kontroverzní výsledky přinesl průzkum, který probíhal na nejčtenějším mužském (jenpromuze.cz) a ženském (jenprozeny.cz) webu souběžně.
Celých 38 % mužů v něm uvedlo, že doma nedělají vůbec nic a jejich partnerka se o ně stará. Jenže ani jedna žena se v rámci úplně stejné ankety nevyjádřila, že by to takto u nich doma skutečně fungovalo. Neukazuje náhodou tenhle střet na staré známé tvrzení, že muži všeobecně moc rádi nadhodnocují, aby prostě vypadali lépe? Proč mladí Češi své partnerce sice v soukromí evidentně vycházejí vstříc, ale na veřejnosti si tradiční mužství střeží stejně nedobytně, jako tomu bylo před lety? „Ženská identita se v procesu emancipace redefinovala, u mužů ovšem nic takového nenastalo. Nejsou již výhradními živiteli rodin, bez jejich asistence se obejde dokonce i reprodukce. Jde o nové, nezvyklé situace, s nimiž si nevědí rady. Otázka tedy zní, zda není na pořadu dne emancipace mužů a redefinice jejich tradiční role,“ uzavírá Dana Musilová.
