Negativní pochvala
Erika Matějková, autorka knihy Jak řešit konflikty a problémy v partnerských vztazích, nazývá tento způsob pochvaly negativní pochvalou. Negativní pochvala podle ní patří do takzvané falešné komunikace, která nastává tehdy, když z nejistoty neřeknu, co si opravdu myslím, ale obejdu to a řeknu opačnou ironickou či zesměšňující větu. „Negativní pochvalu použijeme, když chceme partnera pochválit za to, že udělal něco, co nás potěšilo a jemu se povedlo, ale nemáme zároveň dost odvahy to říct přímo. Použijeme tedy opačný větný význam. Může se za tím skrývat naše nejistota, pocit, že se shodím, že se chválou partnera dostanu do submisivnější, poddajnější pozice či že se mi partner vysměje a bude mít nade mnou převahu. Nejčastější důvod, proč nejsme schopni jednoduše partnera či lidi z našeho okolí pochválit, je ten, že to prostě nemáme odposlouchané a zažité z naší původní rodiny, ve které jsme vyrůstali, či ze svého okolí. Zkuste zavzpomínat, zda jste v dětství slýchávali matku, jak otci řekla:
‚Jsem na tebe pyšná, že jsi to dokázal. Ty jsi tak šikovný, že jsi spravil ty dveře.‘ Nemáte náhodou spíš ve vzpomínkách domácí atmosféru spojenou s větami typu: ‚Konečně jsi doma také něco pořádného udělal! To ti to trvalo, než jsi spravil ty dveře, věčně tě musím do něčeho honit!‘ V rodinách, kde komunikace probíhá přímo a ne falešnou cestou, je prostředí bezpečnější, intimnější a klidnější. Naopak v rodinách, kde se používá negativní pochvala, vládne nepohoda, konfliktní či uhýbavé ladění. Často má partner pocit, že i když se bude snažit, tak či tak ho nikdo nepochválí a neocení jeho snahu. Naopak mu bude ukázáno, že to, co dělá, není dostatečné a dobré. Tím se dostáváme do bludného kruhu, kdy je lepší nic nedělat, jen abychom se vyhnuli negativnímu hodnocení či aby nedošlo k otevřenému konfliktu.“
Stručně a jasně
K otevřenému konfliktu však nakonec stejně dojde. Je to nevyhnutelné. Když se váš partner přestane snažit, protože to podle něj nemá smysl, když si stejně nikdy pochvalu nevyslouží, budete na něj naštvaná, že nevykazuje žádnou snahu, a to povede k hádkám. Pokud se snažit bude, ale vy ho namísto ocenění počastujete ironickou, byť dobře míněnou poznámkou typu „no vidíš, že přece jen k něčemu jsi“, naštve se časem on. Přitom je to zbytečné a stačí tak málo. Mluvit na partnera tak, aby z jeho strany nedošlo k mylné interpretaci. Nezapomínejte také, že muži nejsou zrovna dobří ve čtení dvojsmyslů. Když žena chce, aby něco udělali, musí je o to požádat přímo. To platí i pro pochvaly. Není třeba je přechvalovat. Nemusíte kolem nich křepčit s tím, jak jsou báječní, šikovní, jedineční, nejlepší na světě. To by bylo příliš. Tolik přehrávaných emocí najednou by je spíše znervóznilo. Správná pochvala má být milá, upřímná, ale stručná, jasná a vcelku jednoduchá, aby jí váš protějšek rozuměl. Jinak řečeno, když vám udělal něčím radost, řekněte mu, že vám udělal radost.
Když se vám líbilo, jak se v nějaké situaci zachoval, povězte mu, že to od něj bylo hezké. Když vám přinese květinu nebo jiný dárek, odpusťte si lehce ironické: „Ale, čím jsem si to vysloužila, že mi najednou nosíš kytky? Že by se v tobě hnulo svědomí, jak jsi na mě včera vyjel?“ Místo toho ukažte, že máte radost: „To je krásná kytka, díky moc, je to od tebe opravdu milá pozornost.“ Partnerovi tím uděláte radost a zvýšíte pravděpodobnost, že tahle milá pozornost od něj nebude poslední. Kdo by chtěl ale druhému vycházet vstříc, když se mu za jeho snahu dostane pouze a jedině sarkasmu? Chytré ženy vědí, že vhodně zvolená a správně vyřčená pochvala neznamená jenom dveře k přátelství, jak napsal Oscar Wilde, ale je klíčem k tomu, jak nenásilně dosáhnout svého. Tím nemyslíme, že by partnerka měla partnerem nějak manipulovat. Pochvaly zpříjemňují vztah a z otravných činností v domácnosti dělají činnosti snesitelné. Pochvala je vlastně odměna.
