Nedávno jsem si prohlížela školní fotky a pohledem zabrousila na Darinu. Smíška s umaštěným culíkem. Pár dní nato mi na mobilu pípla SMS z neznámého čísla: „Planuju sraz, muzu s tebou pocitat? Darca.“ Že by telepatie?! Když jsme se pak daly do řeči, suše oznámila, že se vdala, pracuje na volné noze a předělává podkroví. O jejím muži ani zmínka! Pokusila jsem se z ní vypáčit víc, ale zatřásl se jí hlas: „Víš, Michal odjel do Holandska. Na roční stáž, už je tam tři měsíce. Přeju mu, že je úspěšný, jenže jsem o nás měla jiné představy. Vpálil mi například, že zatím rodinu zakládat nechce.“ Samozřejmě, že jsem na kamarádčin problém neměla univerzální klíč (kromě rady, že by se měla s manželem KDEKOLIV urychleně vidět a začít věci řešit). Všude se dočtete, že v lásce rozhoduje dinosauří porce tolerance, ale nikdo vám už nesdělí, co dělat, když každý ladíte jinou frekvenci. Míjíte se. Plivete slova, kterým polovička rozumí, jako byste na něj mluvila čínštinou a on na vás svahilštinou. Znamená to, že se k sobě nehodíte?
Když se rozcházíte v plánech do budoucna
Jak to, že důležitá témata Darina se současným chotěm neprobrala ještě před tím, než si vyměnili prstýnky? Anebo měli každý na začátku vztahu úplně jiné představy o budoucnosti? Michalův výbuch nejspíš vyvolalo víc faktorů. Tereza Zahrádková, psychoterapeutka z pražské poradny Santea, seberozvijeni.cz, „náhlou“ kolizi v představách vysvětluje následovně: „Často se začnou partneři míjet z důvodu, že vzájemné odlišnosti na začátku přehlížejí. Vybírají si protějšek podle vzhledu, sympatií a příležitosti. Bohužel už nevěnují pozornost tomu, jaké má potencionální manžel/ka zájmy, co je za osobnost. Postupem času, ať chtějí či ne, se individuální potřeby klubou na povrch.“
Také je dobré si uvědomit, že se vaše láska postupně proměňuje stejně jako životní plány. Snili jste spolu třeba o životě v Praze. A dnešní realita? Už při pouhém vstupu do přecpané tramvaje se vám stahuje žaludek, zatímco váš drahý si bydlení ve velkoměstě dál pochvaluje. Jak z toho ven? „Tady hraje velkou velkou roli kompromis nebo rozmyšlení, zda najdete schůdný, i když třeba jiný cíl, nebo se vaše cesty nadobro rozejdou. V páru můžete mít samozřejmě odlišné názory, které jsou pro druhého inspirací, obohacením, ale neměly by vás nutit k jednostrannému přizpůsobení se,“ varuje psychoterapeutka. Zlaté pravidlo:?Nepřizpůsobujte se příliš. Pokud začnete mít pocit, že vám přítel nenápadně diktuje život, zbystřete!
Když nemůžete naskočit na stejnou vlnu
Hustá atmosféra, která vás dusí v pravidelných intervalech. Možná ráno, oba jste nevyspalí, spěcháte do kanceláře a jeden druhému kladete za vinu, proč startujete auto o pět minut později, než jste se večer domluvili. A když se během jízdy pokusíte pro osvěžení vzduchu zavtipkovat, on si zhnuseně zaklepe na čelo! Anebo si u večeře potřebujete nutně postěžovat, jak vás kolega trýznil, jenže protějšek vás vůbec neposlouchá. Jako by někdo mezi vámi zákeřně přestřihl drát. Mrzí vás to a přemýšlíte, co jste udělala špatně. Klid, i takové chvíle patří do zdravého vztahu. Dokonce časem sama předem vycítíte, kdy k nim znovu dojde. „Situaci může ovlivnit například únava, stres, myšlenky na práci či jiné starosti. Je ale zbytečné v danou chvíli problém překonávat a snažit se vymýšlet způsob, jak spolu lépe komunikovat. Naopak, podobné okamžiky přijímejte a respektujte,“ nabádá Tereza Zahrádková. Co tedy můžete dělat? Prostě zatněte zuby a milého pozorujte. Stejně to dělá i on, i když jste si toho nevšimla. Vryjí se vám pod kůži důležité signály: například?kdy on potřebuje ticho nebo kdy musíte mluvit. „Když se partneři budou pozorně vnímat, brzy vzájemně pochopí, kdy je dobré na druhého mluvit či po něm něco chtít a kdy naopak je dobré nic nechtít,“ dodává soukromá psycholožka Alexandra Hrouzková, mylifestudio.cz.
Když se moc nevidíte
Alice pracuje v advokátní kanceláři. Dveře bytu za ní zaklapnou ráno a otevřou se kolem šesté večer. Přitom její přítel funguje opačně. „Šichta mu většinu dní v týdnu začíná až kolem páté odpoledne a končí nad ránem. Když se on chystá do postele, já už pomalu vstávám a naopak.“ Kdy si přitom užívají společný čas? „Jen v sobotu, když ani jeden z nás nemusíme do práce. V ten den se snažíme dohnat vše, co jsme spolu během týdne nestihli. Třeba jsme si o Vánocích pořídili psa, tak s ním jdeme společně na procházku,“ popisuje šestadvacetiletá asistentka. Čímž vlastně přihrává názoru psychoterapeutky Terezy Zahrádkové, která tvrdí: „Každý fungující vztah vyžaduje pravidelné rituály (společné stolování, společné činnosti třeba na zahradě nebo v kuchyni) a také sdílení. Pokud se partnerům, kteří se časově míjejí, podaří alespoň některé, i když nepravidelně, udržet, dokážou si sdělovat své dojmy a zajímat se o sebe, je všechno v pořádku. Společného času si váží mnohem víc a tráví ho mnohem intenzivněji. Nejde tedy v tomto případě o kvantitu, ale kvalitu.“
Přesto se Alice vyptávám, jestli jí obrácený styl života opravdu vyhovuje: „Je pravda, že občas zatoužím, aby si i on našel místo s běžnou pracovní dobou. Ale nakonec mě to přejde. Jsme spolu už pět let, z toho dva roky v jedné domácnosti, a takhle nám to vyhovuje. Myslím, že si aspoň začneme lézt na nervy mnohem později než jiné páry,“ směje se. A sype z rukávu další plusy jejich lásky: „Zbývá mi také spousta času, který můžu investovat do sebe i svých kamarádů. Když se náhodou někdy zpozdím a vrátím z akce v noci, nemusím mít výčitky, že byl Sváťa doma sám a čekal na mě. Prostě je ještě v práci.“ Odborníci přes duši ale se zdviženým prstem zmiňují, že aby vám to skutečně klapalo, měli byste razit pravidlo: „Když je jeden pryč, druhý by se měl umět zabavit.“ V opačném případě hrozí, že se protějšek začne nudit, a časem si začne stěžovat. Ne náhodou bývají taková soužití šťastná u párů, ve kterých jsou oba profesně úspěšní. A ještě jedna věc, se kterou oba určitě počítejte – teď žijete jednodušeji, protože nemáte děti. Co ale potom? Budete muset pak tenhle zajetý režim radikálně změnit? „Ne, takto fungovat se dá i s rodinou. Je ovšem zapotřebí dát pozor, abyste co nejvíc času trávili všichni dohromady. Pokud je třeba otec často pryč, chce si vynahrazovat čas s potomky a na svou ženu zapomíná. A to je samozřejmě chyba,“ uzavírá Tereza Zahrádková.
Napsaly jste!
Zajímalo nás, jak se míjíte doma vy. Možná tu najdete svoji zkušenost:
„Neshodneme se například, když si chci koupit další kabelku. Anebo když si on hodlá pořídit nové auto nebo televizi.“ Iveta
„Mám za sebou vztah, ve kterém jsme si rozuměli úplně ve všem – stejné myšlenkové pochody, stejný náhled na život. Dokud nepřišla řeč na věrnost – on ji viděl barevně, já černobíle. To přejít nešlo.“ Daniela
„Jsem si jistá, že s ním chci mít děti, zestárnout, ale prostě zrovna nechytáme stejnou vlnu. Když mám já dobrou náladu, on se mračí. A naopak. Lezeme si na nervy, a přitom spolu dobrovolně trávíme čas. Akorát v posteli to je lepší než dřív. Je to takové rozervané období.“ Simona
„Někdy mám pocit, že slova, která mi vycházejí z úst, se někde u partnerova ucha změní na bzzzzzzzzz. Ale pak najednou cvak a vše je pochopeno! Tomu nerozumím. Asi jsem fakt z Venuše, zatímco on z Marsu.“ Romana
