Kult nahého těla
Nahota nebyla vždy rozporuplným pojmem, ale spolu s vývojem civilizace se začal měnit nejenom pohled na nahotu, ale také způsob jejího zobrazovaní. V knize Intimní historie Vlastimila Vodrušky se píše: „V dávné minulosti po celá tisíciletí platilo, že nahota je přirozená věc. Nikdo nepřipisoval pohledu na nahé tělo atributy necudnosti, vyzývavosti či nemravnosti. Oděvy ze zvířecích kožešin, které nosili lidé v pravěku, měly hlavní funkci chránit před nepříznivým počasím. Pokud se ovšem členové tlupy sešli u ohně, kožešiny odkládali. Je známo, že některé přírodní národy dokonce považují nahotu za základ své módy. Ke zkrášlení jim slouží pouze tetování, jednoduché šperky, stužky, pracná úprava vlasů, ale jinak své tělo nikterak nezahalují. Ba někdy i zdůrazňují jednotlivé části těla a především genitálie. Muži si navlékají na pyje nástavce, aby vypadaly delší, ženy si barvou malují hroty ňader či klín. Nejde o nic necudného, jak v dobách dřívějších s rozhořčením popisovali misionáři, kteří k těmto kmenům přicházeli šířit křesťanskou morálku a víru. Nahota měla svůj rituální význam, protože erotické schopnosti zajišťovaly plodnost a bývaly uctívány jako jedna z hlavních tvůrčích sil světa.“
Nejenom přírodní národy, ale i staří Řekové preferovali kult nahého těla. Na starořeckých olympiádách muži soutěžili zásadně nazí a nazí se koupali ve společných lázních. Psychologové zdůrazňují, že fenomén studu z nahoty není přirozeným jevem, ale jevem naučeným neboli sociálním, který se předává výchovou z generace na generaci. Antropologové zase upozorňují na skutečnost, že mezi některými přírodními kmeny to není nahota, co vzrušuje jedince opačného pohlaví, ale oblečení. Tam, kde lidé běžně chodí nazí, nahota erotické napětí nezpůsobuje. Když se členové těchto kmenů chystají k rituálům s erotickým podtextem, vždy se ozdobí, zahalí si některé části těla, nalíčí se a takto oblečení se pustí do namlouvacích tanců. Teprve pak to mezi nimi začne pořádně jiskřit. Pohled na nahotu výrazně změnil příchod křesťanství, které považovalo za hříšné všechno, co se týkalo těla a jeho rozkoší, a nahota s rozkošemi těla úzce souvisela a souvisí. Renesance se sice pokusila vrátit nahotě její přirozenost, nahá těla se začala objevovat na obrazech malířů, v čemž pak pokračovalo baroko a další umělecké směry, avšak vnímání nahoty bylo nadále ovlivněné hlásáním, že nahé tělo je hříšné a zobrazování nahoty nemorální.
Proměnlivost v čase
Vnímání vlastní nahoty je podle Sophie Cadalen proměnlivé v čase a také je závislé na tom, s kým svou nahotu sdílíme. Zatímco s jedním partnerem se bez studu svléknout nedokážeme, s jiným se svlékáme přirozeně a připadáme si hezcí a přitažliví. „Partneři by se měli naučit mít rádi tělo toho druhého se všemi jeho nedostatky. Když budete partnerovi předhazovat, že by měl zhubnout, nebo budete partnerce říkat, že větší prsa by byla lepší, nikdy se s vámi nedokáže uvolnit a vy tak přijdete o skutečnou intimitu.“ Chcete-li se lépe vyznat ve vnímání vlastní nahoty, udělejte si malý test a odpovězte na pár otázek. Líbí se vám nahá těla? Líbí se vám vlastní nahé tělo? Svléknete se před partnerem? Pokud ano, kdy? Kdykoli, nebo pouze za určitých podmínek a za určitého osvětlení. Jak se cítíte, když jste v přítomnosti partnera bez oblečení? Přitažlivě? Smyslně? Rozpačitě? Stydíte se? Jestli se stydíte, víte, proč vlastně? Je vám trapně a snažíte se zakrývat intimní partie rukama? Jak vnímáte nahotu ženskou a nahotu mužskou? Stejně, nebo zcela rozdílně? Důležité je, že o vlastní nahotě a pocitech z ní začnete vůbec přemýšlet. Nebojte se také o svých pocitech mluvit s partnerem. Když mu dokážete říct, že se před ním stydíte, uděláte velký krok dopředu. Zásadně se nesrovnávejte s modelkami z časopisů. Tak, jak je vidíte na fotkách, naprostá většina z nich nevypadá – jsou upravené, vyretušované, vylepšené. Ve skutečnosti vypadají jako vy. I nedokonalá nahá těla mohou být krásná, když se na ně tak naučíte dívat.
