Během svého života zažily spoustu příjemných milostných chvil. Pokud se sejdou vhodné podmínky, dokážou být náruživé a sex s partnerem či milencem si vychutnat. K tomu ale nedochází příliš často. Ve většině času totiž o sex nestojí. Nemyslí na něj, natož aby ho samy iniciovaly a partnera sváděly. Kdyby se mohly milovat pouze jednou dvakrát do měsíce, byly by spokojené.
Žádná újma
„Pro mě znamená sex nutnost, ale ne potěšení,“ říká devětadvacetiletá Markéta. „Vím, že pokud chci mít plnohodnotný vztah, s partnerem se někdy milovat musím. Jinak to nejde. Ale kdyby to záleželo pouze na mně, vydržela bych bez sexu klidně půl roku, rok a nezpůsobilo by mi to žádnou újmu. Naopak milování každý den nebo obden je mi nepříjemné. Čím častěji se partner milovat chce, tím menší chuť mám já. Snažím se pak sex aspoň co nejvíc urychlit, abych ho měla za sebou.“
Markéta prý o sex neprojevovala velký zájem nikdy. Pouze jednou měla trochu náruživější období, které trvalo přibližně rok. „Byla jsem tehdy bláznivě zamilovaná do ženatého muže, který mě ale chtěl pouze jako milenku. Rozvádět se nehodlal. Nevím, proč přesně, avšak v té době jsem byla ochotná milovat se častěji. Vzrušovalo mě to i bavilo, což je u mě vzácnost. Nejspíš si moje podvědomí myslelo, že když se osvědčím v posteli, přece jenom se nakonec rozvede. Nebyla v tom chladná vypočítavost, nemusela jsem předstírat orgasmus, opravdu jsem si sex užívala. Ovšem nebylo mi to nic platné. Nerozvedl se. A jakmile jsem to pochopila, z minuty na minutu jsem ochladla. Se současným partnerem máme hezký a klidný vztah – pokud se zrovna nehádáme, že s ním málo spím.“
Mazlení stačí
Sexuální aktivita u žen podle odborníků vrcholí kolem třicítky a na vrcholu se drží v průměru přibližně do čtyřicítky. Jsou však ženy, které ani v době, kdy by měly být teoreticky sexuálně nejvíce aktivní, o sex nemají zájem. Někdy může jít pouze o nechuť dočasnou způsobenou například krizí ve vztahu, změnou hormonální hladiny, nemocí, přepracovaností, chronickou únavou, vleklou depresí... Když se však tyto problémy překonají, překoná se obvykle i nechuť k milostným aktivitám – přesněji řečeno dojde k návratu obvyklé sexuální chuti.
Ovšem pro poměrně velkou část žen není sex podstatný ani v tomto období. Nemají o něj zájem, ale blízkost toho druhého potřebují. Dávají však přednost „pouhému“ tulení a mazlení. „Potřebuju mít vedle sebe svého partnera, ráda se s ním objímám, držím za ruku, ale úplně by mi stačilo ležet v jeho objetí, kdybych si mohla vybrat,“ popisuje svůj vztah k sexu třiatřicetiletá Vanda.
„Přitom nemám problém se vzrušivostí, všechno funguje, jak má, nemusím používat žádné lubrikační gely a ani ten orgasmus není větší problém. K sexu jako takovému rovněž nemám negativní vztah, u nás doma se o něm vždycky bez problémů mluvilo a nikdo nedělal z ničeho vědu, takže netrpím žádným traumatem z dětství. Neumím si to vlastně pořádně vysvětlit, ale fakt je ten, že sex nepotřebuju. Ani si nevzpomínám, kdy bych na něj měla chuť. Kamarádky mi to sice nevěří, ale je to tak. Když jsme se s partnerem pokoušeli před třemi lety intenzivně o dítě, vyloženě jsem trpěla. Můj manžel se mnou moji nechuť bohužel nesdílí, takže někdy to hodně skřípe. Zkoušíme kompromis, ovšem zatímco pro něj je to pořád málo, pro mě je to moc. Ale dokážeme o tom mluvit a po malých krůčkách se posouváme dopředu.“
Za vším hledej geny
Frigidita nemá pouze jednu definici. V psychologii se definuje jako nezájem o sexuální komunikaci u ženy či muže, dále jako pohlavní chladnost, lhostejnost, netečnost a nedostatek vzrušivosti a konečně jako neschopnost prožít ať již koitální, nebo nekoitální orgasmus. Za nedostatkem sexuální touhy může stát spousta příčin. Některé jsme již uvedli výše – jsou to ovšem příčiny, které způsobují dočasný nedostatek sexuální touhy a které se dají s větším či menším úsilím odstranit.
Za sníženou chutí k sexu bez zjevných příčin neboli hyposexualitou ale podle mnohých odborníků stojí stejně jako za hypersexualitou (zvýšenou chutí k sexu) naše geny. Ještě před pár lety se odborníci klonili k názoru, že příčiny snížené i zvýšené chuti k sexu jsou psychogenní povahy a dají se tedy odstranit pomocí psychoterapie. Nejnovější výzkumy ukazují, že jsou to naše geny, co má vliv na naši sexuální náruživost. Tým izraelských vědců zjistil, že sexualitu ovlivňuje kombinace genů nazývaných D4.
Podle nich geny D4 ovlivňují reakci mozkových center na hormon rozkoše dopamin a jejich kombinace pak určuje to, zda jsme sexuálně zdrženlivější nebo zda máme větší zájem o sex a zároveň horší kontrolu nad svým sexuálním chováním. „Někteří lidé na sex myslí častěji a dávají sexu větší význam než jiní,“ tvrdí profesor Richard Ebstein z Hebrejské univerzity. „Tato studie je opravdu převratná. Máme první stopy vedoucí k objevu, že za hyposexualitou i hypersexulaitou jsou patrně geny.“ U mužů ovlivňuje „sexuální apetit“ také testosteron. Muži s vyšší hladinou testosteronu jsou sexuálně aktivnější, myslí častěji na sex, ovšem také mají větší sklony k nevěrám a náhodnému sexu. Nižší hladina testosteronu oproti tomu způsobuje mimo jiné i pokles sexuální potence. Hladina testosteronu začíná klesat po třicátém roku věku.
Frekvence styků
Jednoduše řečeno, každý z nás se podle autorů studie narodí s nějakou kombinací genů, se kterou toho nemůže mnoho dělat. Sexuální apetence není konstantní a vlivem vnějších příčin a věku kolísá v průběhu života, což znamená, že v některém období máme chuť na sex větší, v jiném menší (potažmo žádnou), s některým partnerem se milujeme raději než s jiným, ovšem z člověka s malou sexuální touhou se málokdy stane hypersexuální jedinec, který myslí na sex, kudy chodí. V průměru je naše sexuální touha plus mínus stejná. Pro partnerský vztah to ale může být skutečný problém, pokud žena s podprůměrnou sexuální touhu žije s mužem s nadprůměrnou sexuální touhou.
Co potom s tím? Podle sexuologů by měla frekvence styků vycházet z potřeb méně aktivního partnera. Pokud se totiž méně aktivní partner snaží vyhovět svému náruživějšímu protějšku, vede to k ještě větší nechuti k milostným hrátkám. Nechuť pak může vyústit v až vyložený odpor či psychický blok, kdy žena během pohlavního styku trpí a stojí ji hodně přemáhání, aby to na ní partner nepoznal. Od odporu k sexu je pak jenom krůček k odporu, který žena pociťuje k partnerovi jako takovému.
Dohoda nutná
Na druhé straně je ale nutné brát v úvahu i potřeby sexuálně náruživějšího partnera, protože pokud své potřeby nebude moci uspokojit, bude trpět on a bude vyhledávat mimopartnerské sexuální styky. Aby se partneři vyhnuli nedorozumění, měli by o svých potřebách druhému otevřeně říct. Dalším krokem je dohodnout si frekvenci milostných styků tak, aby to pro oba bylo únosné. Tolerantní ženy, které nemají nic proti takzvanému volnému manželství, mohou přimhouřit oči nad milenkou, dodrží-li partner předem dohodnutá pravidla. Je-li pro vás milenka nemyslitelná, budete se muset o potřeby svého partnera postarat jinak. Existují i jiné způsoby, jak partnera uspokojit, pokud s ním zrovna nechcete mít sexuální styk. Fantazii se meze nekladou, důležité je, abyste byli spokojeni oba. K tomu je však potřeba především pochopení – vy musíte chápat jeho a on vás.
