Podle nich geny D4 ovlivňují reakci mozkových center na hormon rozkoše dopamin a jejich kombinace pak určuje to, zda jsme sexuálně zdrženlivější nebo zda máme větší zájem o sex a zároveň horší kontrolu nad svým sexuálním chováním. „Někteří lidé na sex myslí častěji a dávají sexu větší význam než jiní,“ tvrdí profesor Richard Ebstein z Hebrejské univerzity. „Tato studie je opravdu převratná. Máme první stopy vedoucí k objevu, že za hyposexualitou i hypersexulaitou jsou patrně geny.“ U mužů ovlivňuje „sexuální apetit“ také testosteron. Muži s vyšší hladinou testosteronu jsou sexuálně aktivnější, myslí častěji na sex, ovšem také mají větší sklony k nevěrám a náhodnému sexu. Nižší hladina testosteronu oproti tomu způsobuje mimo jiné i pokles sexuální potence. Hladina testosteronu začíná klesat po třicátém roku věku.
Frekvence styků
Jednoduše řečeno, každý z nás se podle autorů studie narodí s nějakou kombinací genů, se kterou toho nemůže mnoho dělat. Sexuální apetence není konstantní a vlivem vnějších příčin a věku kolísá v průběhu života, což znamená, že v některém období máme chuť na sex větší, v jiném menší (potažmo žádnou), s některým partnerem se milujeme raději než s jiným, ovšem z člověka s malou sexuální touhou se málokdy stane hypersexuální jedinec, který myslí na sex, kudy chodí. V průměru je naše sexuální touha plus mínus stejná. Pro partnerský vztah to ale může být skutečný problém, pokud žena s podprůměrnou sexuální touhu žije s mužem s nadprůměrnou sexuální touhou.
Co potom s tím? Podle sexuologů by měla frekvence styků vycházet z potřeb méně aktivního partnera. Pokud se totiž méně aktivní partner snaží vyhovět svému náruživějšímu protějšku, vede to k ještě větší nechuti k milostným hrátkám. Nechuť pak může vyústit v až vyložený odpor či psychický blok, kdy žena během pohlavního styku trpí a stojí ji hodně přemáhání, aby to na ní partner nepoznal. Od odporu k sexu je pak jenom krůček k odporu, který žena pociťuje k partnerovi jako takovému.
Dohoda nutná
Na druhé straně je ale nutné brát v úvahu i potřeby sexuálně náruživějšího partnera, protože pokud své potřeby nebude moci uspokojit, bude trpět on a bude vyhledávat mimopartnerské sexuální styky. Aby se partneři vyhnuli nedorozumění, měli by o svých potřebách druhému otevřeně říct. Dalším krokem je dohodnout si frekvenci milostných styků tak, aby to pro oba bylo únosné. Tolerantní ženy, které nemají nic proti takzvanému volnému manželství, mohou přimhouřit oči nad milenkou, dodrží-li partner předem dohodnutá pravidla. Je-li pro vás milenka nemyslitelná, budete se muset o potřeby svého partnera postarat jinak. Existují i jiné způsoby, jak partnera uspokojit, pokud s ním zrovna nechcete mít sexuální styk. Fantazii se meze nekladou, důležité je, abyste byli spokojeni oba. K tomu je však potřeba především pochopení – vy musíte chápat jeho a on vás.
