Díky tomu, co má Rod za sebou, je velmi silná osobnost. I když možná ne na první pohled. Vyhovuje mi i jeho náhled na svět, styl komunikace. V jeho letech je mu jasné, že dva lidé, kteří spolu žijí, spolu prostě musejí komunikovat. Na druhou stranu když vidí, že je naše debata v ten který okamžik o ničem, přeruší ji a téma vytáhneme až ve chvíli, kdy si oba utřídíme myšlenky.
Samozřejmě že není žádný polobůh. Má i svoje negativa, jenže bez těch se neobejde žádný vztah. Protože v něm cítím oporu, odpouštím mu ty malé nedokonalosti. Stejně tak on nezasahuje do mých záležitostí. Možná i v tomhle jsem dělala s mladšími partnery chybu. Stále jsem je předělávala a do něčeho tlačila. Naivně jsem si myslela, že se mi podaří je nějak přetvořit. Většinu mých kamarádek zajímá, jaké je to v posteli. Sex s pánem, který by mohl být můj otec, si nedokáží ani představit. Jenže to nemají doma učitele tantry. Tu Rod studoval ještě ve Spojených státech. Obohatil mě proto i v náhledu na sexuální život. Ne že bych někdy předtím měla problémy, ale teď zažívám ty nejpříjemnější chvíle. Nebojí se experimentů, a tak občas působí i chemie. Myslím viagru. K tomu, že si ji občas vezme, se přiznal až po několika měsících. Teď už to na něm samozřejmě poznám. Podle mého to nemá zapotřebí, jde spíše jen o to, zkoušet nové věci. Kolikrát si z něj dělám legraci. Proti mně je docela nezmar. Náš vztah je, řekla bych, takový volnější. Nemáme zakázaný sex s jinými. Pokud se mu někdo líbí, je to jeho věc. Jen to musím vědět. Díky tomu, že se máme rádi a tolerujeme si podobné „výstřelky“, nemám potřebu naši dohodu zneužívat.
O budoucnosti jsme se začali bavit až po několika měsících vztahu. Nedávno jsme dokonce narazili na téma děti. Poprvé jsem získala odvahu se ho zeptat, proč žádné nemá. A to ani přes dvě předchozí manželství a několik vážných vztahů. Nikdy si prý nebyl jistý tím, že je chce, až teď se mnou. Pokaždé se údajně našly věci, které mu vadily. Teď si ale uvědomil, že nějaké „ty věci“ budou stále. Dospěl do stavu, kdy si myslí, že je čas na dítě. Je jasné, že to už nemůžeme dlouho odkládat. Uvědomuji si, kolik je mu let. S mladším partnerem bych si mohla dovolit čekat, s ním něco takového nepřipadá v úvahu. To ale vůbec neznamená, že mě do devíti měsíců odvezou do porodnice. Máme před sebou ještě nějaké jiné plány. Jenom musím hlídat, aby ty jiné plány nebyly pořád.
