Dáša, 44 let, tříletá dcera Julie
„Můj dvaadvacetiletý syn přišel před pěti lety při autonehodě o život a mně nezbylo nic. Měli jsme spoustu plánů, syn studoval leteckou školu a potom se chtěl usadit se svou dlouholetou přítelkyní v přistavěném patře u nás v domku, kde bych jim pomáhala, plánovali miminko. A najednou tu bylo prázdné místo, které jsme se s manželem rozhodli zaplnit miminkem. Julinku oba milujeme nade vše, snad jen jedna věc odpovídá tomu, co se píše o negativech pozdního mateřství – mám o svoji holčičku velký strach. Občas přijdeme na pískoviště a já tam vidím mladé bezstarostné maminky, jejichž děti pobíhají jen v tričku, zatímco Juli má čepici a bundu, aby ji neofouklo. V takové chvíli se za svoji úzkostlivost pěkně zastydím. Pak se ale uvolním a přijmu se taková, jaká jsem – mám po tragické zkušenosti se synem obavy, tak ať! Možná je to lepší, než kdybych byla příliš lehkomyslná a dceři se nedejbože něco stalo.“
