Kdo drží ovladač
Nefunguje – rozhodně ne podle mých představ. Snídaně do postele mi nosí, jen když si o ně řeknu, a dokonce spolu o něco méně spíme. Můžeme spolu být kdykoliv a výsledkem je desetiminutový sex dvakrát týdně. Dalším problémem je televize. Dennodenně svádíme lítý boj o ovladač, protože se nikdy nemůžeme dohodnout, na co se budeme dívat – já chci filmový klub, on sportovní přenos. Každou chvíli za ním chodí kamarádi a občas se zastaví i jeho matka s nezbytným balíčkem. Jsou v něm řízky, bramborový salát, jablkový závin a pětistovka na přilepšenou. Také nesnáším, když pracuji a on mi stojí za zády, což dělává s obzvlášť velkou oblibou. Další záležitostí, ve které se nejsme schopni shodnout, je míra intimity našeho vztahu.
Rapsodie v koupelně
„Proč se chodíš převlékat do koupelny?“ zeptal se mě nedávno. „Protože nemám ráda, když se na mě u převlékání někdo kouká,“ odpověděla jsem mu. „Chodíme spolu, nemělo by ti vadit, že se na tebe dívám zrovna já.“ „Nevím, jak to s tebou souvisí. Když spolu chodíme, záměrně se tedy připravíme o všechno soukromí?“ Nepochopil to. Jeho logika je jednoduchá – děláš všechno se mnou a přede mnou, miluješ mě, neděláš to, něco s námi není v pořádku. On je schopný chodit nahý od rána do večera, protože nahotu považuje za zcela přirozenou věc. To já také, ale převlékání je pro mě prostě intimní záležitost a nechci, aby u toho někdo byl. Potíž je v tom, že je všude, kam se podívám. Když se ráno probouzím, první, co uvidím, je jeho tvář, večer spolu usínáme a všude okolo mě jsou jeho věci, které mi ho neustále připomínají. Oblečení, boty, knihy, voda po holení a šampon proti lupům. Už ho nechci mít pod kontrolou. Jsem ráda, když jde večer na pivo a já mám pár hodin jen pro sebe. On však chce mít pod kontrolou mě. Nelíbí se mu, když se někde zdržím, a já si s ním připadám jako po dvaceti letech manželství.
Slipy a propocená trička
Po pár týdnech jsem zjistila, že přespávat u někoho a bydlet s někým je velký rozdíl. Na některých věcech jsme se měli dohodnout dopředu. Nádobí myji já, odpadky vynáším také já, protože kdybych čekala, až to udělá on, brzy bychom shnili v hromadě krabic od mléka a jogurtových kelímků. Praní svých svršků automaticky přenechal mně a ani se mě nezeptal, jestli jsem ochotná jeho slipy a propocená trička dávat ke svému prádlu. Stejně to dopadlo i s nakupováním. Je muž a muži přece potraviny a potřeby do domácnosti nenakupují, oznámil mi, když jsem mu sepsala dlouhý seznam věcí, které je třeba pořídit, a chtěla ho poslat do supermarketu. Je ochotný mě tam odvézt, to ano, ale počká v autě, protože jezdit s košíkem mezi regály odmítá. Bez mrknutí oka mi pak na seznam připsal celou řadu svých položek. Zajímalo by mě, proč si všichni muži myslí, že ženy rády nakupují? Začínám pomalu chápat „oba tábory“, proč často chtějí žít single. Mohou si dělat, co se jim zamane, chodit, kam chtějí, a nemusí se nikomu zodpovídat z toho, proč se vrátili domů k ránu. Společné soužití má samozřejmě i výhody. Nejsem v prázdném bytě sama, když se něco rozbije, nemusím si dělat starosti s opravou a je milé moci si někomu kdykoli položit hlavu na rameno nebo se k někomu přitulit, když je mi smutno. Nejsem si ale jistá, jestli to za ztrátu svobody stojí.
