Tajemstvím přínosné hádky je to, že nebojujete proti partnerovi, ale s ním. Ve smyslu, že jste oba na jedné straně, i když spolu nesouhlasíte. Bojovat proti někomu znamená, že se stane vaším osobním posláním donutit jakýmikoli rétorickými argumenty nebo dramatickými výstupy vašeho partnera-protivníka, aby kapituloval, uznal vše, co tvrdíte, a se sklopenýma ušima se odebral na hanbu do svého kouta. Konflikty ve vztahu nejsou kontaktním nebo bojovým sportem, přestože pro některé páry znamenají docela slušný zdroj adrenalinu. Na konci, ať se to jeví jakkoli, konflikty v partnerství žádného vítěze nikdy nemají. Jen co vám toto dojde, můžete přestat bojovat a začít se usmiřovat – i když u toho budete třeba chvílemi zvyšovat hlas.
Soustřeďte se na současné téma:
Při hádce je lepší hodinu křičet o současném problému, než minutu šeptat o minulosti. Už jste se prohádali z nejhoršího, usmíření je na obzoru, a v tom z vás náhle vypadne, ani nevíte proč, v čem se váš partner mýlil při poslední velké hádce. To jste ovšem šlápla vedle, rozlučte se s jakýmkoli usmířením na současné, zmíněné minulé a na dlouhou dobu i budoucí téma.
Přestaňte hrát „Za to můžeš ty“:
Tahle věta do vyspělých hádek nepatří. Nezapomínejte, že s tímto člověkem chcete strávit dlouhou dobu – a tím pádem chcete, aby i on chtěl trávit dlouhou dobu s vámi. To, co vám může připadat jako vítězství, se z dlouhodobého pohledu může ukázat ztrátou. Nikdo nechce žít vedle někoho, kdo na něj neustále ukazuje prstem. Milujte ho, i když je moře mezi vámi rozbouřené.
