Názor č. 2: „Jé, vy je máte pěkná!“
Martin je nešťastná povaha: nesmělý sexuální maniak. Díky módní kombinaci tang a džín se sníženým pasem má ovšem jednodušší život, protože pohled na kus prádla v něm rozpoutá takovou hormonální bouři, že by v tom okamžiku oslovil i anglickou královnu. „Jednou jsem čekal na tramvaj a po nástupišti se procházela neskutečná klisna,“ vyprávěl zastřeným hlasem, poznamenaným silou toho zážitku. „Vysoká, dlouhé nohy a tak nízké bokovky, že jí bylo zezadu vidět celé tangové ,téčko’. Vysloveně mě provokovala a nakonec se zastavila přímo přede mnou, abych si mohl tu nádheru pořádně prostudovat. Byl jsem sice nervózní jako pes, ale nakonec jsem jí poklepal na rameno a prohodil, že je má fakt pěkná, teda ta tanga. Docela ji to potěšilo a za pár hodin jsem měl šanci prostudovat i horní díl.“
Tip: Vystavenou gumu od kalhotek můžete vybavit vzkazem podle nálady – třeba „dneska ne!“ nebo „pojď za mnou a mlč“.
Názor č. 3: „Jen žádné divadlo.“
„Mě striptýz vůbec nevzrušuje,“ uvažoval kamarád. Seděli jsme v nočním klubu a u tyče pracovala go-go tanečnice. „Podívej se třeba na tuhle holku,“ ukázal k vlnícímu se tělu v rudočerných krajkách. „Je to celé úplně studené a její prádélko mi přijde jako nějaký průmyslový nástroj. Prostě maká a snaží se nás oblbnout jako reklama. Já mám raději, když se žena svléká úplně normálně, a ještě lepší je, když ani neví, že se na ni dívám. Když si sundá běžné kalhotky a podprsenku, hodí je přes držák na ručníky a pak se začne sprchovat a mydlit a všechno se jí to přirozeně a přitom perverzně vlní a třese,“ zasnil se a hodil do sebe dalšího panáka tequily. „A koho takhle šmíruješ?“ chtěl jsem vědět. Posolil si plátek citronu. „Teď už je to těžké, nemám na dveřích od koupelny klíčovou dírku, ale jako kluk jsem detailně studoval babičku. Člověče, ty její obrovské bílé spodky, to byl rajc!“ Spolkl žluté kolečko i s kůrou, svraštil obličej, ale zpod citronové grimasy čišela směs sentimentu a naprosto dokonalé slasti.
Co my to: Voyeurům se prostě nezavděčíte.
Názor č. 4: „Sbírám prádlo. Zn.: Jen použité.“
„No tak jsem asi fetišista,“ uznal Petr, můj spolužák a majitel zajímavé sbírky. Před námi ležela krabice s několika desítkami šustivých balíčků. Na každém z nich štítek s asi takovýmto nápisem: Ivana, 23. září 2003, 26 let; Magda, 1. června 2001, 20 let. Uhodla jste: Uvnitř každého pečlivě zalepeného sáčku přechovával relikvie – kalhotky. „Asi před pěti lety jsem se doslechl, že v Japonsku existují kšefty, kam holky prodávají své použité spodky a chlapi je pak kupují a užívají si tu vůni. Přišlo mi to jako geniální nápad a okamžitě jsem založil vlastní sbírku. Ty holky ani nevědí, co nosí za vzácnost. A nejvíc se cení panny,“ ukázal na pár sáčků označených červeným kolečkem. „Chceš si přivonět? Tohle je úplný poklad,“ zamával mi před nosem Petrou, 3. ledna 2000, 17 let. S díky jsem odmítl a položil svou pracovní otázku. „Tanga? Ta jsou sice pěkná napohled, ale z parfumerského hlediska dost nevýhodná – málo absorpční plochy, chápeš? V těch nitích se aroma dlouho neudrží. Nejlepší je bavlna,“ vytáhl další exemplář připomínající polštářek. „To jsou tvoje trenýrky?“ Zašklebil se a obrátil ho cedulkou ke mně: Alice, 2002, 36 let. „Sousedka,“ usmál se. „Nosila je kvůli mně celé tři dny.“ Vzápětí vášnivě škubl za pásku, a než slastí přivřel oči a zabořil nos do měkkého hnízda, rozvinula se mi před očima růžová plachta s modrými tečkami. Ze všeho nejvíc připomínala vlajku rozlehlé, ale soudě podle Petrova výrazu dozajista rajské země.
Tip: Takže už víte, proč založit butik a co v něm prodávat.
