Všichni někoho takového potřebujeme. I ti nejuzavřenější z nás se občas potřebují svěřit. Jsme sociální tvorové a potřeba sdílet je jednou z největších lidských potřeb.
Tváří v tvář
Mezi nejčastější a největší důvěrníky patří bezesporu nejbližší přátelé. To jsou ti přátelé, o kterých říkáme, že jsou naši nejlepší. Zejména pro ženy je existence „nejlepší kamarádky“ důležitá. Muži sice také mají své nejlepší kamarády, ale psychologové mužská přátelství někdy označují jako přátelství „bok po boku“, zatímco o ženských mluví jako přátelství „tváří v tvář“. Muži spolu sdílejí společné aktivity, ženy důvěrnosti. S nejlepší kamarádkou se můžeme bavit skoro o všem. Probíráme s ní, co nás těší, co trápí, co plánujeme, bavíme se s ní o partnerském vztahu, o vztahu s rodiči, kolegy v práci, mluvíme s ní i o sexu (do větší či menší míry) a řešíme spoustu dalších věcí spadajících do našeho intimního života.
Nejlepší kamarádi jsou na sdílení intimností ideální. Podle psycholožky Marie Vágnerové je přátelská intimita o něco užší než partnerská. Důvodem je skutečnost, že v přátelství chybí erotické a specifické emoční faktory, které způsobují labilitu partnerského vztahu a jejichž nadbytek nebo naopak nedostatek může být příčinou partnerských hádek. Pro přátelské vztahy je typická potřeba otevřenosti a porozumění, ochota sdílet důvěrné informace, vzájemná důvěra a respekt či jistota pomoci a opory v situaci nouze. Partnerské vztahy jsou oproti pevným a hlubokým přátelským vztahům křehčí.
Bratři a sestry a internet
Sourozenci mají mezi důvěrníky zvláštní postavení. Znají nás, vědí o našich slabinách, sdílejí s námi rodinné „tajnosti“. Přesto vědí o našem celkovém intimním životě v průměru o něco méně než naše nejlepší kamarádka. Sestra sice může být zároveň i nejlepší kamarádkou a leckdy tomu tak je, většina sourozeneckých vztahů v sobě obsahuje i jistou komplikovanost, která nám brání, abychom se sourozenci sdíleli nejtajnější pocity. Cítíme, že něco je lepší nechat si pro sebe, protože by se to sourozence mohlo dotknout. „Nikdy se se svou sestrou nebavím o tom, co si myslím o naší matce,“ říká k tomu třicetiletá Lenka.
„Jsem přesvědčená, že na určité její chování máme podobný názor, ale jakmile ho vyslovím, začne mi vyčítat, jak o ní můžu takhle vůbec smýšlet. Nemůžu se s ní bavit ani o problémech s partnerem. Vím, že by mě vyslechla a že by byla ráda, kdybych se jí svěřila, jenomže když jí řeknu, že mi partner byl nevěrný, naštve se na něj a to nechci.“ Stále častěji navazujeme důvěrná přátelství s virtuálními entitami. „Než abychom šli ven a setkali se s reálnými přáteli, zapneme počítač,“ říká psycholog Paul H. Wright, který zkoumal, jakým způsobem lidé tráví volný čas a kolik ho věnují partnerům, rodině a podobně. „Je to jednodušší, rychlé a zabere to méně času.“ Pocit, že nás někdo poslouchá a že ho zajímáme, je pro člověka velmi důležitý. Anonymita nám v tomhle sice na jednu stranu může pomoct, ale je to právě anonymita, co představuje určité nebezpečí.
Víc než jedna postel
Podle psychologů často zapomínáme, že intimita je víc než sex. Vlivem nedostatku času ustupuje skutečná intimita do pozadí, partneři spolu přestávají sdílet své vnitřní světy. Psycholog Steve Biddolph, autor knihy Deset tajemství lásky, tvrdí, že partneři spolu aktivně tráví méně času, než se domnívají. „Když spolu lidé dlouho žijí, myslí si, že se dokonale znají a nemusejí spolu ani mluvit, aby věděli, co ten druhý prožívá a jak se cítí. To je velký omyl. Jakmile spolu partneři přestanou mluvit o svých pocitech, začnou se vzdalovat.“ Podobného názoru byla i spisovatelka Simone de Beauvoir, která napsala: „Vedle intimních doteků dvou těl je k lásce ještě třeba slov. Nemají-li si muž a žena co říct, nedokážou-li se vnímat jako přátelé, je mezi nimi láska nemožná.“
Nejnovější výzkumy ukazují, že jakmile partneři podlehnou pocitu, že si čtou myšlenky, komunikace se mezi nimi zhorší. V časopise Experimental Social Psychology byly uveřejněny výsledky výzkumu partnerské komunikace, na kterém pracovali vědci z University of Chicago. Manželé seděli zády k sobě na židlích a pokoušeli se vysvětlit významy nejednoznačných frází svého protějšku. Vědci přitom používali sdělení běžná z každodenních hovorů a zkoumali, zda jim budou dobrovolníci více rozumět od cizího člověka, nebo od životního partnera. Výsledek?
Manželé ve všech případech přecenili své komunikační schopnosti vůči svému protějšku. S cizím člověkem se dorozuměli mnohem lépe, protože nečekali, že si s ním budou číst myšlenky, a tak ho lépe poslouchali a více o jeho slovech přemýšleli. Jestli chceme partnerovi lépe porozumět, musíme si přestat namlouvat, že ho za ta léta dokonale známe, takže se o něm nemůžeme nic nového dozvědět. Začněte si spolu častěji povídat, a zjistíte, jak málo o svých vnitřních světech doopravdy víte. Stačí pro začátek půl hodiny denně. Cílem není probírat vztahové problémy, ale pustit toho druhého do svého intimního světa. Pokud nevíte, jak začít, vyprávějte si třeba o tom, co jste viděli cestou z práce. Nebo co vás zaujalo při čtení knížky...
