Říká se o nich, že v sobě mají oheň, často vidí rudě, žluč jim v těle kyne, bouchají jim saze, něco je zvedá ze židle. Mít cholerickou povahu má svá pro i proti.

Povaha a temperament lidí zajímaly učence už od dávnověku. Není tedy žádným překvapením, že s první slavnou typologií přišel už antický lékař Hippokrates (asi 460 až 370 př. n. l.). Lidi rozdělil do čtyř skupin a každé přiřadil mimo jiné i jednu tělní tekutinu. A tak většinou radostný sangvinik dostal krev, klidný flegmatik hlen, smutný melancholik černou žluč a cholerik žluč.

Jsme pěkně namíchaní

Kdo se podrobil kvalitnímu několikahodinovému testování osobnosti, ten většinou zjistil, že v jeho temperamentu není jenom jedna Hippokratova charakteristika, tedy že není stoprocentní melancholik, sangvinik, cholerik ani flegmatik.

Ony čtyři typy máme v sobě určitým podílem namíchané a někdy se může to procento trochu měnit. Představte si, že jste sice spíše posmutnělý melancholik, který má tendenci vidět situace černější, než jsou, ale testování se podrobíte ve chvíli, kdy se vám mimořádně daří a všechno je zalité sluncem.

Kvalitní test samozřejmě odhalí, že jste melancholické duše, ale procento ten den nemusí vyjít tak vysoké.

Bouřliváci hýbou světem

Říci o lidech, kteří jsou převážně cholerici, že se jenom vztekají a musí být vždycky po jejich, by ale bylo velmi zjednodušené. Pravdou je, že cholerik častěji vybuchne, nebývá diplomat a nevadí mu s někým se pohádat. Mívá pocit, že hlavně on má pravdu, a na té si trvá. Někdy dříve jedná a teprve pak přemýšlí.

Hysterie je už nemoc

O cholericích se někdy říká, že se projevují hystericky. Ovšem skutečná hysterie je už porucha osobnosti, ne druh temperamentu. Opravdový hysterik je psychicky labilní, často velký manipulátor, který neváhá použít nejrůznější metody k přesvědčení a ovládnutí jiných lidí. Bývá mu vlastní například citové vydírání, může se chovat jako dítě nebo simulovat záchvaty a nemoci, aby dosáhl svého. Takový člověk už musí vyhledat odborníka, ale bývá velmi těžké ho k něčemu takovému přimět.

Ovšem má i své kladné stránky! Je to extravert, takže se nebojí a nestraní lidí. Naopak, bývá to většinou rozený vůdce, je dynamický, hledá řešení, hýbe společností. Nebojí se kritických situací. 

Když to hodně zjednodušíme a zlehčíme, pak u dopravní nehody si melancholik zoufá, jak je ten svět hrozný, flegmatik říká: „Nějak bylo, nějak bude,“ sangvinik ostatní povzbuzuje, ať nenaříkají, že všechno dobře dopadne, a cholerik volá záchranku, poskytuje první pomoc a odklání dopravu.

„Cholerici vnášejí do rodiny i do společnosti nové podněty. Jejich nadšení uvádí události do pohybu. Bývají odvážní a sebevědomí. S lidmi jiného založení mohou vytvářet úspěšné týmy,“ dodává psychiatr Karel Nešpor.

Chce to hlavně klid

Mít vedle sebe cholerika není jednoduché, i když některým typům povah až tak nevadí. Třeba lidé, kteří jsou založením spíš flegmatici, se nedají temperamentem choleriků příliš vytočit. Ledaže by je moc rušil v jejich poklidu.

Pokud máte cholerika za partnera, asi jste si během let vybudovali taktiku, jak s ním vydržet, a dokonce vytěžit z jeho založení to dobré. Doktor Nešpor vysvětluje: „Ženy jsou sociálně inteligentnější nežli muži. Chytrá žena si s cholerikem poradí. Bere ho spíše s rezervou, zachová si odstup a ví, že se cholerik po jejím boku většinou rychle uklidní.“ 

Partnerům choleriků fungují různé taktiky, třeba rychle změnit téma hovoru, odvést pozornost jinam nebo na chvíli odejít z místnosti. Důležité je zachovat klid, když to jde, a pokusit se nezareagovat podrážděně. Cholerik si dřív nebo později uvědomí, že přestřelil, a omluví se, na čas se z něj stane beránek. 

Ilustrační snímek

Máte-li vedle sebe cholerika v práci, především na šéfovské pozici, může vás víc potrápit. Zatímco manželovi jde ve vypjaté situaci říct: „Dej už pokoj,“ nadřízeného si takhle zklidnit nedovolíte. Většinou pomůže s ním příliš nediskutovat. Buďte diplomati, ale nenechte na sobě štípat dříví. 

Důležité je rozpoznat, jestli se jedná opravdu o cholerika, anebo zda je kolega nevyrovnaná povaha se sklony k manipulaci či psychopat, který by měl se svou povahou něco dělat. To je důležité i u partnera, pokud se zrovna s někým novým seznamujete.

Pozná se to už v dětství

Možná jednoho malého cholerika zrovna vychováváte. Pokud je vaše dítě opravdu obdařeno hlavně tímto temperamentem a není u něj diagnostikována například nějaká porucha chování, potom i v tomto případě buďte hlavně diplomati. Zákazy nebo tresty svého potomka spíš zatvrdíte a demotivujete. Zkuste co nejvíce využít jeho dynamiku a akčnost a zároveň ho jemně učit, jak se zklidnit.

Patříte mezi ně?

Pokud byste chtěli skutečně zjistit, jaký máte temperament, je nejlepší udělat si kvalitní test u renomovaného odborníka. Zjistíte-li, že jste svým založením hlavně cholerik, není třeba si zoufat. Jak už jsme zmínili, má to i své výhody. Každý moudrý člověk se během života učí zacházet s tím, co dostal do vínku, a tak se dá krotit i přílišný oheň v povaze. Pracujte na tom, abyste si našli metodu, která vás osobně rychle uklidní. „První věc, která člověka pod vlivem silných emocí napadne, bývá často ta nejméně rozumná. A proto bude lépe nereagovat, počkat, usmát se. Uklidní i procházka, dýchání do břicha, jóga atd. Za této situace je zvláště důležitá střízlivost – v užším a širším smyslu slova,“ doporučuje Karel Nešpor.

Jistými indiciemi, že máte spíše cholerickou povahu, vám může být:

  • častěji a snadněji než jiní se rozčílíte 
  • projevujete se netrpělivě
  • často se dopředu připravujete na to, jak někomu vyčiníte za nějakou jeho nedokonalost
  • máte tendence jednat bez rozmyslu a impulzivně
  • čas od času míváte chuť do něčeho bouchnout nebo něco rozbít
  • přistihnete se při tom, že někdy jdete „hlavou proti zdi“
  • dodržujete hodně pravidel, říká se o vás, že jste zásadový člověk
  • štvou vás neschopní nebo pomalí lidé
  • rádi prosazujete „svou“ pravdu
  • věci prožíváte hodně intenzivně