Ještě před lety jste brala každé nové zamilování se jako krásné dobrodružství. Poznávala jste a nechávala jste se poznávat, nepřemýšlela jste, co s vaším teprve rozkvétajícím vztahem udělá společné bydlení. Člověk zkrátka musí párkrát prožít celý proces: sexuální náboj a zamilovanost na začátku, opadávající sexuální náboj a zamilovanost uprostřed, opadlý sexuální náboj a zamilovanost ke konci, kdy na sebe s partnerem neskáčete ještě ve výtahu, ba ani za dveřmi bytu a dokonce ani v ložnici, kdy je sice sex takový líný, ale zase se vcelku dobře znáte. Když si pořád máte co říci, vztah může trvat, ačkoli je pochopitelně jiný než na začátku. Jsou-li ve hře děti, stáváte se rodinou, kde jsou pravidla a preference opět jiné. Děti, hnízdo, praktický život. Jenže některé dvojice najednou žijí v emočním prázdnu, a to jim věru nedělá dobře.
POŘÁD TO SAMÉ
Je vám třicet a už víte, že je to se vztahy a jejich průběhem stále dokola to samé. Už nejste tak odhodlaná začínat pořád znova. Nechce se vám zase absolvovat ten samý běh událostí. Někdy za kratší, jindy za delší dobu. Zase se někomu představovat, zase někoho poznávat. Ono vlastně představit se někomu by ještě nebylo tak zlé – první nové rande po ukončeném dlouhotrvajícím vztahu je smetanou, kterou slíznete hned na začátku. Jdete na večeři, načančáte se, zajdete na kosmetiku, koupíte si nové oblečení. Povídáte si. Už tady je dobré vědět, že si zaděláváte na budoucnost. Člověk totiž všeobecně mívá tendence se představovat v lepším světle. Stejně načančaná přece doma nechodíte. A to vaše vážné a pozorné přitakávání, když vám ten, kdo vás na to rande pozval, vypráví o koňských dostizích nebo o hokeji, také není to pravé. Člověk jako vy, který odjakživa bytostně nesnáší cirkusy a aktivity, při kterých lidi mučí zvířata anebo veškeré kolektivní sporty, by měl zavést hovor jinam nebo protestovat, a ne se tvářit, jakoby se celý život koupal v jedné vaničce s koňáky nebo hokejovými fanoušky.
