Ještě před lety jste brala každé nové zamilování se jako krásné dobrodružství. Poznávala jste a nechávala jste se poznávat, nepřemýšlela jste, co s vaším teprve rozkvétajícím vztahem udělá společné bydlení. Člověk zkrátka musí párkrát prožít celý proces: sexuální náboj a zamilovanost na začátku, opadávající sexuální náboj a zamilovanost uprostřed, opadlý sexuální náboj a zamilovanost ke konci, kdy na sebe s partnerem neskáčete ještě ve výtahu, ba ani za dveřmi bytu a dokonce ani v ložnici, kdy je sice sex takový líný, ale zase se vcelku dobře znáte. Když si pořád máte co říci, vztah může trvat, ačkoli je pochopitelně jiný než na začátku. Jsou-li ve hře děti, stáváte se rodinou, kde jsou pravidla a preference opět jiné. Děti, hnízdo, praktický život. Jenže některé dvojice najednou žijí v emočním prázdnu, a to jim věru nedělá dobře.
POŘÁD TO SAMÉ
Je vám třicet a už víte, že je to se vztahy a jejich průběhem stále dokola to samé. Už nejste tak odhodlaná začínat pořád znova. Nechce se vám zase absolvovat ten samý běh událostí. Někdy za kratší, jindy za delší dobu. Zase se někomu představovat, zase někoho poznávat. Ono vlastně představit se někomu by ještě nebylo tak zlé – první nové rande po ukončeném dlouhotrvajícím vztahu je smetanou, kterou slíznete hned na začátku. Jdete na večeři, načančáte se, zajdete na kosmetiku, koupíte si nové oblečení. Povídáte si. Už tady je dobré vědět, že si zaděláváte na budoucnost. Člověk totiž všeobecně mívá tendence se představovat v lepším světle. Stejně načančaná přece doma nechodíte. A to vaše vážné a pozorné přitakávání, když vám ten, kdo vás na to rande pozval, vypráví o koňských dostizích nebo o hokeji, také není to pravé. Člověk jako vy, který odjakživa bytostně nesnáší cirkusy a aktivity, při kterých lidi mučí zvířata anebo veškeré kolektivní sporty, by měl zavést hovor jinam nebo protestovat, a ne se tvářit, jakoby se celý život koupal v jedné vaničce s koňáky nebo hokejovými fanoušky.
PSÍ CHLUPY, VÍNO A LEGO
Není špatně, když se načančáte. Když lovíte nebo jste lovena, patří to k dobrodružství a trocha koketnosti neuškodí. Bude-li vaším záměrem s dotyčným být ve vážnějším svazku, než je jedna či dvě noci, začněte ukazovat svou pravou povahu od začátku. Když bude mluvit o dostizích, nepřitakávejte jen ze slušnosti nebo proto, abyste se zalíbila. Řekněte, cokoli bude váš pravý názor na věc. Ušetříte si tím spoustu budoucích nepříjemných chvil. Po několika prvních rande dojde dříve nebo později na návštěvu doma. Tenhle moment bývá nejkrušnější. Ve věku po třicítce už má většina lidí své vyhraněné rituály, manýry, způsob života.
Přesně jak říká pětatřicetiletá Kamila: „Po sedmiletém vztahu jsem půl roku sama, mám čtyřletého Martínka. Asi bych chtěla nový vztah, ale děsí mě představa, jestli to někdo s námi vůbec dá. Když mě muž zve na rande, jdu, a třeba se i párkrát sejdeme, ale vzít ho k nám domů se mi nechce. Co by asi řekl posteli plné chlupů a plyšových živočichů (Martínek, oba naši kocouři, pes a příležitostně i angorské morče se mnou spí v posteli), legu rozházenému po celém domě, tomu, jak ráno vypadám, když s Martinem zaspíme a já svazuji mastné vlasy do drdolu, oblékám tepláky a nenalíčená vezu syna do školky. Mám pocit, že nový partner by psychicky odpadl, kdyby zažil nějaký Martinův ukňouraný den nebo noc. Nebo kdyby poznal moje večerní rituály – když dítě usne, vyvalím se na terasu, válím se v knihách, listuju časáky o módě, kouřím a popíjím červené, vyjím ledničku...
A je tu spousta dalších věcí, které se mi nechce nikomu ukazovat, a nejde jen o mě, jedná se i o vztah a přístup k Martínkovi. Bude mít nový muž stejné názory na moji poměrně liberální výchovu, nebo to bude vidět jinak? Nepůjde mu dítě na nervy? A tisíc dalších věcí. Mezi nimi i sex. Jako kdybych byla líná nechat někoho poznávat, co mi dělá dobře, a koukat se zase na nový penis a zkoumat jeho záliby a záhyby. Uf... Proto zatím zůstávám sama, i když nabídky od mužů sem tam, zaplaťpánbůh, ještě mám. Jinak už bych se asi úplně uzavřela do svého domácího klimaxu. Doufám, že se mi ještě podaří své obavy, lenost a nechuť překonat a budu umět být uvolněně a s radostí vedle nějakého dalšího muže...“
JAK PŘEŽÍT NOVÝ ZAČÁTEK
Co cítí Kamila, možná prožívá v menší míře každá z nás, která se chystá začít nový vztah a má už určité životní vztahové zkušenosti za sebou. Neexistuje asi žádný univerzální návod, jak to zvládnout. Klíčem by snad mohla být uvolněnost. Žádná křeč. Řiďte se heslem: „Ber, nebo nech být.“ Podvědomým strachem, že se dotyčnému znelíbíte, když uvidí váš nepořádek v kuchyni, vaše večerní pokuřování nebo nějaké vaše jiné „slabosti“, zaséváte semínko toho, že budete v budoucnu sama před sebou v křeči, že se budete neustále kontrolovat nebo kontrolovat své děti, což vás bude stát spoustu energie. Možná i budete partnerovi ustupovat a měnit se tak, aby vás měl rád, ovšem na úkor vaší přirozenosti. Když najdete svou spřízněnou duši, nebude to určitě člověk takového typu, se kterým se setkala Romana: „Vypadal dost dlouho dobře. Tvářil se na malou Laurinku jako mílius. Málem jsem mu to uvěřila! Když jsem ho ale pozvala k nám domů, upřímně se zhrozil, že v knihovně mezi nějakými mými intošskými knížkami bydlí asi dvacet Lauřiných Barbín. Říkal, že mu připadá, že u nás doma nemáme úctu k umění. Už jsem mu nezavolala. Pro mě je totiž důležitější sranda a úcta k životu. A dětem!“
Asi se vyplatí od samého začátku nepředstavovat se jinak, než jaká opravdu jste. Tím také vyzkoušíte a uvidíte lépe, kdo je ten druhý. Zlatá střední cesta se ale osvědčuje i zde. Nevybočujte z mezí slušnosti. Pozvat někoho na první návštěvu a přespání a nevyčistit si před spaním zuby není uvolněnost, ale prasárna. Co na tom, že když jste sama, občas tenhle malý hygienický počin vynecháte. Psí chlupy na gauči, nepořádek ve skříni klidně nechte, jestli k vaší domácnosti patří. A tak dále. Ještě jedno moudro, kterým se můžete řídit, by snad mohlo do vašeho nového vztahového startu pomoci: „Co nechceš, aby lidé dělali tobě, nečiň ty jim.“ Pak už uvidíte – on buď vezme, nebo nechá být...
