Většinou máte takový fofr, že nestíháte uvažovat ani nad tím, jestli byste si dala k večeři špagety, nebo raději pizzu. Natož abyste koumala, co vlastně od života chcete, jestli jste vůbec šťastná a co byste změnila. „Pospíchám z domova do práce, z práce na cvičení nebo za kamarádkami, pak honem domů za přítelem, spát a ráno zase do kanceláře,“ popisuje svůj všední režim devětadvacetiletá Denisa. „Jasně že bych spoustu věcí ráda dělala jinak, jenže nemám čas a sílu o tom ani přemýšlet, natož na nějakých obratech pracovat.“ Samozřejmě, když se vezete v zajetých kolejích, je to sice pohodlné, ale taky se připravujete o možnost žít líp! Vaše názory, ambice a pocity se totiž neustále vyvíjejí. Před pár lety vás nejspíš bavily a uspokojovaly jiné činnosti než dnes. Jenže o svých prioritách prostě nepřemýšlíte. Protloukáte se světem jednoduše tak, jak jste zvyklá. A pak se divíte, že vám váš život připadá neslaný nemastný. Právě teď ale máte šanci to změnit! Nalijte si sklenici vína, vypněte telefon, vyhraďte si pro sebe dvacet klidných minut a upřímně odpovídejte na následující dotazy.
1 Žiju pro práci, nebo pracuju pro život?
„Rovnováha nebo nerovnováha mezi pracovním a osobním životem se projevuje ve vnitřním životě člověka,“ varují psycholog Jiří Suchý a kouč Pavel Náhlovský v knize Životní koučování a sebekoučování (vydala Grada). „Pracovní život má dnes sklon rozpínat se na čtyřiadvacet hodin denně a sedm dní v týdnu, požírat život volnočasový a devastovat vnitřní život člověka. Tím se však ničí základy pracovní úspěšnosti.“ Jinými slovy: pokud se soustředíte hlavně na džob, nejspíš jste unavenější a méně výkonná než kolegyně, které víc odpočívají. I když třeba získáte šéfovské místo a slušný příjem, hrozí vám pocity prázdnoty a nespokojenosti. Podle odborníků by pro vás mělo být soukromí důležitější než práce, anebo je dobré mít obě strany v rovnováze. Někdy samozřejmě nastane období, kdy musíte ve firmě zabrat. Vyšší nálož stresu a povinností ale vždycky kompenzujte aktivním odpočinkem. Místo abyste se po těžkém dni za počítačem svalila před televizi nebo znovu zaplula na internet a vyřizovala e-maily, vyrazte do bazénu, na večeři s kamarádkou nebo na procházku s milým. Vypněte mobil, a ať vás druhý den v práci čeká cokoli, nemyslete na to! V ideálním případě byste totiž měla osm hodin pracovat, osm hodin spát a osm hodin dělat něco jenom pro sebe. Pokud vás tedy napadá, jak byste mohla aspoň trochu zvolnit tempo, seberte odvahu a udělejte to!
2 Jsem sama sobě sympatická?
Když o sobě popřemýšlíte, pochopíte, jak vás vnímají ostatní, co na vás mají rádi a neradi. Spousta lidí si bohužel neuvědomuje, že jejich chování někdy působí na ostatní negativně nebo je uvádí do rozpaků. Pak se diví, že často vjíždějí do konfliktních situací, mají problém zapadnout do kolektivu nebo mezi přátele nového partnera. „Schopnost uvědomit si, jak se ostatní mohou cítit na základě vašeho jednání, vám umožňuje své chování změnit,“ vysvětluje psycholožka Christine Wilding v knize Emoční inteligence (vydala Grada). Zapamatujte si tvrzení: ,Nezáleží na tom, co říkáte. Důležité je, co ostatní cítí.‘“ Až příště na ulici potkáte známou nebo sousedku, přepněte pozornost na svoje pocity. Jste nervózní, protože na povídání nemáte čas? A pokud cítíte cokoli negativního, dáváte to na sobě znát svojí podrážděností, netrpělivostí? Jestli ano, představte si, jak byste si připadala, kdyby se role obrátily a známá vám neomaleně dávala najevo, že ji zdržujete. Příště se podobně vciťte třeba do kamarádky, která se vám svěřuje se vztahovými problémy. Připadá jí, že jí dost pozorně nasloucháte, soucítíte s ní a jste jí oporou, anebo má pocit, že vás obtěžuje a nudí? Když si zvyknete brát ohledy na pocity druhých, naučíte se reagovat tak, aby vás lidi měli rádi a byla jste jim sympatická.
3 Za koho nebo za co bych bojovala?
Napište si seznam lidí, věcí a cílů, za které byste se klidně poprala. Zjistíte tak, co je pro vás nejdůležitější. Anebo zkuste následující: Představujte si svůj život bez určitých osob a požitků – bez různých kamarádek a známých, bez partnera, auta, povýšení, hezkých bot, exotické dovolené… Pokud vám připadá, že byste se bez něčeho v pohodě obešla, pak to ke spokojenosti nepotřebujete. Když se přestanete upínat na zbytečnosti, zbyde vám víc času a energie na opravdu důležité položky. Třeba nejbližší přátele a příbuzné. Jakmile se jim začnete víc věnovat, začnete se cítit spokojenější.
4 Mám sklon vidět věci černě?
Když se kamarádce něco povede, zatímco vy se zrovna řítíte z průšvihu do průšvihu, může vám připadat, že jste neschopná nebo přitahujete smůlu. Problém je v tom, že se soustředíte na jednu událost (kamarádku povýšili zrovna v den, kdy vy jste dostala padáka) a stejně posuzujete celý svůj život. Lidé takhle často přemýšlejí o počasí: když jeden den proprší, reptají: „To léto je letos hnusné.“ Až vám zase začne připadat, že je všechno špatně, připomeňte si: „Jde jen o jeden moment v celém mém životě. Za pár měsíců nebo let už na tom nebude záležet.“ A jakmile vás zase začnou napadat negativní myšlenky typu „Na co sáhnu, to pokazím“, položte si následující otázku: Kde jsou důkazy? „Nikdy nepovažujte své negativní myšlenky za přesné a odpovídající,“ radí Christine Wilding. „Vždy pro ně hledejte důkazy – možná vás překvapí, že jich najdete méně, než jste čekali.“
5 Jakého nejšťastnějšího člověka znám?
Každý je jednou dole, jednou nahoře. Nejspíš ale znáte ženu, která má na první pohled všechno: hezký dům, úžasného přítele, skvělou práci. Přeje jí Štěstěna, myslíte si. Podle odborníků ale dotyčná spíš vsází na dobrý přístup k životu. Umí plánovat, dokáže předvídat nezdary a vyhnout se jim, nebojí se riskovat a má zdravé sebevědomí. Koktejl těchhle vlastností přitom ohromně zvýší vaši šanci na úspěch ve všem, do čeho se ponoříte. „Když se mi něco nepovede, hned to pustím z hlavy,“ říká jedna z takových Češek, třicetiletá Ivana. „Proč bych si měla dělat výčitky? To nikam nevede. Když jsem byla bez práce, netrápila jsem se úvahami typu ,Určitě nic neseženu‘ nebo ,To je nespravedlnost‘, ale spíš jsem se snažila vymyslet, co můžu udělat pro to, abych si našla zaměstnání, které mě bude bavit.“
6 Dokážu přiznat vinu?
Když se něco nepovede, instinkt vám radí, abyste sama sebe chránila a pokusila se svalit vinu na okolnosti či někoho jiného. Tenhle zvyk si spousta lidí osvojila v dětství a obzvlášť hluboce zakořeněný ho mají děti přísných rodičů. Jenže když se ke svým chybám nepřiznáte a vymlouváte se, ostatní vás budou mít za lhářku a zbabělce. „Pokud se naučíme větší odpovědnosti, pak lépe porozumíme tomu, proč tyto chyby opakujeme, a podnikneme kroky k jejich nápravě,“ vysvětluje odbornice. „Jsme chybující lidé, k jejichž povaze zkrátka patří to, že čas od času něco udělají špatně.“ Až něco zpackáte, řekněte si: „Nikdo není dokonalý a je to tak O.K.“ Převezmete nad situací kontrolu.
7 Snažím se být lepší?
Když pomyslíte na svůj domov, hned vás začne napadat, jak byste si hnízdo mohla zútulnit a zkrášlit? Když si vzpomenete na partnera, zatoužíte být co nejlepší přítelkyně? Pokud vás život neinspiruje ke snaze a činorodosti, je něco špatně. Představte si, že až se zítra vzbudíte, začnete všechno dělat nejlíp, jak dokážete. Připravíte si tu nejchutnější snídani, luxusně se obléknete, v práci oslníte šéfa brilantním nápadem a pak si pořádně odpočinete při něčem, co vás opravdu baví. Jak byste se na konci takového dne asi cítila? Nejspíš skvěle! Zkuste se proto snažit ze všech sil. Možná vám připadá, že vás to šíleně unaví, ale opak je pravdou. Život vás začne víc bavit a nejspíš vás napadne, co byste mohla změnit k lepšímu.
8 Nejsem na ostatní moc přísná?
Připadají vám kolegové, podřízení nebo přátelé neschopní? Znervózňuje vás, jak pomalu plní úkoly? Jestli jste na sebe hodně přísná, můžete mít pocit, že se ostatní dost nesnaží. Oni ale nejspíš také dělají, co můžou. Když od partnera či známých očekáváte příliš, jste pak zbytečně zklamaná. Opakujte si: „Jsou to jenom lidi.“ Nikdo není expert na všechno. Vaše kolegyně si třeba moc nerozumí s čísly, ale zato je přebornice v jednání s druhými. Místo abyste na ostatních hledala chyby, všímejte si jejich předností.
9 Komu na mně záleží?
Může se stát, že kvůli spoustě nových přátel začnete zanedbávat ty staré, ale právě pouta s nimi bývají nejpevnější. Popřemýšlejte nad všemi svými známými. Jestli narazíte na lidi, kteří vám srážejí sebevědomí, kazí náladu nebo ve vás rádi probouzejí pocit viny, odstavte je! Radši se soustřeďte na parťáky, se kterými se cítíte silnější, sebejistější, zasmějete se s nimi a můžete se na ně spolehnout. Opravdoví kamarádi pochopí, že zrovna nemáte čas nebo chuť jít s nimi ven, ani je nenapadne vás citově vydírat.
10 Umím vážně naslouchat?
Až vám příště kamarádka začne vyprávět o rozbitém vztahu, dodržte následující zásady:
1. Věnujte jí naprostou pozornost. Zavřete dveře, vypněte počítač, neberte mobil, dívejte se na ni.
2. Dávejte přikyvováním najevo, že ji chápete.
3. Když ona mluví, nepřemýšlejte, co odpovíte, až se dostanete ke slovu. Jakmile se totiž přestanete soustředit na její slova, prázdný pohled vás prozradí!
4. Dávejte doplňující otázky. Mělo by z nich být jasné, že jste pochopila, v čem je problém.
5. Respektujte její názor. Nejdůležitější je podívat se na situaci očima své blízké. Nevnucujte jí vlastní názor. Snažte se jí pomoct.
