Romana má Jirku opravdu ráda. Hezky se jim spolu miluje a celkem dobře žije. Jenže i přes skvělý sex jim to v posteli neklape. „Jiří se ke mně chce tulit. Před milováním je to ok, ale když spíme, tak mě to ruší. Taky se potí. A funí. Z čehož já vyšiluju. Potřebuji na spaní prostor. Klid. Potřebuji se rozvalovat, lehnout si na břicho, pokrčit jedno koleno, rozhodit ruce, objímat polštář. Když usne za mými zády ve „lžičkové“ pozici, podvědomě se nechci hýbat, abych ho nebudila, ale pak nemůžu spát, chytím nerva, a tak ho násilím spícího odvalím na jeho půlku postele. Většinou ze spaní něco zahuhlá, a přivalí se ke mně zpátky.“ Romana tedy tajně sní o oddělené ložnici. Jen zatím neměla odvahu vyslovit to nahlas. Ve fázi čerstvého zamilování spává hodně dvojic v objetí. Milují se večer, v noci i ráno a extatická hormonální bouře „zaplácne“ únavu druhého dne. Když však prvotní nadšení pomine, nestačí jen extatické chvilky a vy opět toužíte po nerušeném spánku.
Místo spánku káva
Ve společném soužití dvou dnešních lidí je velmi málo pravděpodobné, že mají stejný biorytmus. Naši předkové ho měli. Zapadlo slunko, šetřilo se petrolejem, tak ulehli do manželské postele a vstávali s kohoutem na pole. Dnes jsme se od přirozených přírodních rytmů díky elektřině odpojili, máme budíky, různé pracovní doby, různé biorytmy – jeden z vás vstává v šest, aby se včas dostal do kanceláře, druhý pracuje z domova, takže si může pospat a v noci zas dlouho pracuje, takže když pak jde do postele, byť je sebetišší, přece jen spícího partnera vyruší... Ráno se pak role vymění... A dostaví se nevyspání. První, druhé, třetí... Vstávání se stává utrpením, rychle se proto vrhnete na kafe. Jedno, dvě a je líp... Odpoledne už je ale mozek a celý systém v krizi. Říká se tomu rozhozený biorytmus. Únava, mrzutost, chuť na sladké. Chybí vám energie.
Vaše šance
Prvním krokem je promluvit si. Má-li jeden z páru pocit „odstrčení“ nebo ohrožení vztahu, nebojte se si stát za svým a celou věc znovu probrat. Nekompromisně, ale citlivě. V „lepších rodinách“ byly dříve běžné dámské a pánské pokoje. Oddělené ložnice nejsou zabijákem vztahu. Naše kolegyně Lucie to doma s mužem vyřešili rozumně a elegantně: „Když jsme si s Petrem po ročním boji, kdy on do jedné v noci seděl v posteli s notebookem, a pak skoro celou noc chrápal a chtěl spát při teplotě jako ve stanu na Aljašce, a já pak vstávala v pět a štrachala v zásuvkách oblečení, chodila dvakrát za noc čůrat a spala nabalená v mikině a ponožkách sibiřkách, řekli jsme si, že to takhle dál nejde. Z našeho 3+1 jsme pomocí příček udělali 4+1. Jedna ložnice je větší, tam zůstala naše dvojpostel, druhá, moje, je malá, ale zase má u sebe šatnu. Funguje to perfektně. Základnu máme na „letišti“, tam se milujeme a často i usneme. Pořád je ale možnost kdykoli během noci se zvednout a odejít.“ Univerzální návod však neexistuje, a tak někomu stačí třeba jen přechodné období spaní v obýváku na gauči, aby dobil baterky, a pak zase šup zpátky přitulit se.
Přerušované spaní
Mnozí spánkoví výzkumníci zastávají názor, že lidé po větší část historie lidstva spali přerušovaným spánkem rozděleným do dvou bloků. Na přelomu milénia vyšla seminární práce amerického historika Rogera Ekircha, jehož výsledky potvrdily další studie. Ekirch čerpá z šestnácti let pečlivého výzkumu, během něhož zjistil, že lidský spánek byl kdysi opravdu rozdělen do dvou částí. Začínal dvě hodiny po setmění a byl přerušen hodinou či dvěma bdělého stavu. Během přestávky byli lidé poměrně aktivní. Modlitby napsané speciálně právě pro pauzu mezi dvěma částmi spánku nabízelo bezpočet náboženských knížek. Přestávku mnozí využili i k návštěvě sousedů či k povídání si s druhem nebo družkou. Anebo k milování. Francouzská lékařská příručka z šestnáctého století dokonce radí párům, že nejlepší čas pro otěhotnění rozhodně není na konci těžkého pracovního dne, ale „po prvním spaní“, kdy „se pod rouškou tmy víc baví“ a ony věci se „dělají lépe“. Do dvacátých let minulého století se však koncept prvního a druhého spánku úplně vytratil.
Psychiatr Thomas Wehr dobrovolníky každý den zavíral do temné místnosti bez světla, aby zjistil, o jaký rytmus si jejich organismus bez osvětlení řekne. Nějaký čas trvalo, než se jejich spánková dramaturgie nastavila, od čtvrtého týdne si však osvojili velmi jasný rytmus: Nejprve čtyři hodiny spánku, pak hodina či dvě v bdělém stavu a po další čtyři hodiny znovu spali.
Orgánové hodiny
Jak tradiční čínská medicína, tak ajurvéda mají svůj koncept a systém, který popisuje, jak během dne „teče“ naším fyzickým i jemnohmotným tělem energie. Když si oba koncepty prohlédnete, možná se vám objasní mnohé, co jste tušili, ale nevěděli, proč tomu tak je. Dle tradiční čínské medicíny je mezi jednadvacátou a třiadvacátou hodinou ranní čas meridiánu Tří ohřívačů, který nesouvisí s nějakým orgánem jako takovým, jako je tomu u ostatních meridiánů, ale má za úkol vyladit energii v systému tak, abyste měli stejně nahoře, dole i uprostřed. Tělo se prostě po celém dni uvede do rovnováhy. Naopak od jedenácti večer až do tří ráno „jede“ meridián jater a žlučníku, kdy má tělo za úkol se očistit – jak od toxinů z jídla, vzduchu apod, tak od emočních záležistostí. Když „čas jater a žlučníku“ probdíte, toxiny se vám hromadí v těle, což se může projevit třeba na pleti.
Ajurvéda má trochu jiný koncept, ale jít spát do 22 hodin doporučuje také – právě proto, že tou dobou končí klidová energie Kapha, při které se nám skvěle usíná, a začíná ohnivá Pitta. V dnešní době je však pro většinu z nás málo reálné chodit spát „se slepicemi“. Buď pracujeme, nebo doháníme komunikaci s partnerem, protože se kvůli práci celé dny nevídáme. Zkuste jednoduchý trik. Možná bude vaší první reakcí: „Co? To teda nikdy!“ Když o tom popřemýšlíte, třeba najdete odvahu to zkusit: Jděte spát brzy, mezi devátou a desátou, vstaňte v šest. Možná i ti, kteří mají o sobě tendenci přesvědčivě všem tvrdit, že jsou sovy, budou překvapeni, kolik se toho dá brzy ráno stihnout, a jak je mozek vlastně čerstvý….
Vaše noční cykly
? Každých šedesát až sto minut prochází náš spánek cyklem čtyř stadii:
? První je stav klimbání, uvolněnosti mezi bdělostí a spánkem. Dech se zpomaluje, svaly se uvolňují, klesá srdeční frekvence.
? Druhé stadium představuje o něco hlubší spánek. Můžete se při něm dokonce cítit bdící, leckdy tedy spíte, aniž o tom víte.
? Stadium tři a čtyři – hluboký spánek. Je velmi těžké se z něj probudit, protože je během něj v těle nejvíc utlumena aktivita.
? Následuje návrat ke stadiu číslo dvě, trvá ale jen několik minut a nastává fáze REM, při níž se nám zdají sny. V celkovém cyklu spaní projde náš organismus všemi čtyřmi stadii, poté se vrací zpět skrze stadia tři a dva, aby se dostall do fáze snění.
KDYŽ SE VYSPÍTE o dvě až tři hodiny méně, než potřebujete, další den jste na tom s pozorností a koordinací stejně, jakobyste měli v krvi 0,75 promile alkoholu, což už se dá klasifikovat jako mírná podnapilost. S nevyspáním také prokazatelně klesá IQ a hůře zvládáme emoce, s čímž ruku v ruce přicházejí i vztahové problémy. Někdy se tělo brání, a tak vás štve i pouhá blízkost partnera.
