Doba odříkání
Středověký život ovlivňovaly prudké změny počasí, které zemědělství moc nepřály. Proto naši předci opakovaně trpěli nedostatkem jídla.?A když už se úroda vydařila, její plody si rádi vychutnali. I tak ale platila o dost větší střídmost než dnes. Církev třeba nařizovala čtyřicetidenní půst! Mimo něj Tomáš Štítný, reformátor, který žil ve 14. století, zuřil, když si někdo dopřál pokrm víc než dvakrát denně. Odborníci uvádějí: „Pokud člověk jedl, i když neměl hlad, dělal to s myšlenkou, že se dopouští hříchu. Dokonce věřil, že si tak poškozuje zdraví.“
Co tehdy nebylo:
kukuřice, fazole, papriky, rajčata, slunečnice, řepka, brambory, sója
Polívka z veverky
„Polední“ jídlo se servírovalo v deset ráno a podle Wintera jste si mohla poručit tohle: „Měšťanský oběd začínal se obyčejně od polévky jako dnes. Byly polívky ze sýrů, pražené a jiné vodové i pivní a vinné, ale častěji to byla řídká jícha, v níž ležely ,fleky‘ masa vařeného. Sprostnější zvěřinou byla veveřice, tu jídali v polívce, také s cibulí a v kořenné jíše; ba hrůza! i v jíše ze švestek a třešní.“ Místo slova „oběd“ používali výraz „obědy“. Hlavní pokrm dne se totiž skládal z několika chodů, které se ale chápaly jinak. Skromnou podobu měly zvlášť na venkově.
Jídelníček
Když zkusíte tohle, získáte všechny živiny a vyhnou se vám nemoci z přejídání...
snídaně:?celozrnný chléb s cibulí
oběd: krajíc chleba, polévka ze sýra, hrách, kousek masa
večeře: krupicová kaše oslazená medem, jablko
