Dokonalost neexistuje. Ve světě, kde odjakživa platilo, platí a bude platit Einsteinovo E=mc však víte na kolikátou, totiž tak nějak není ta správná půda, v níž by mohla zapustit kořeny. Přesto, nebo spíše právě proto, se neustále někteří z nás mermomocí snaží něco jí podobného v té přehnojené půdě (určitě víte, co je hlavní ingrediencí hnoje) tady dole vypěstovat. Marně, budeme-li měřit optikou očekávaného výsledku. Pošleme-li ovšem očekávaný výsledek tam, kam patří, a na jeho místo pustíme mnohem, mnohem cennější paní snahu, zjistíme, že celé roky už nám tu - alespoň ve světě složeném z jedniček a nul - kvete něco, před čím nelze pro jeho krásu nepadnout v bezmála posvátné úctě na kolena. Co na tom, že se to stále ještě dokonalosti nepodobá, za každoroční (někdy obroční) snahu o přiblížení se jí na dostřel si vývojáři z KCET nic menšího než bezmezný obdiv nezaslouží. A koneckonců v jejich případě to jakbysmet platí i pro výsledky. Obzvláště letos jim to opravdu krásně kvete.
"Krásně" a "kvete" ale možná nejsou ta správná slova. "Krásně" totiž při vší snaze vyjadřuje pouze jeden druh kvality a "kvete" není nejvhodnější proto, že WES6 je spíš takovým poupětem, ze kterého teprve vykvete PES2, jelikož právě japonskou verzi čekají při transformaci do evropské četné dílčí změny, které bývají pravidelně k lepšímu. Ale popravdě řečeno, to úžasné (přeci jenom mnohoznačnější než krásné, ne?) poupě je ani nepotřebuje. Posuďte sami; slova sice nejsou zdaleka tak výstižná jako skutečnost, ale lepší než nic.
Po spuštění na vás hra vyrukuje s poměrně zbytečným a tradičně vizuálně stylizovaným intrem, tentokráte doprovázeným známým šlágrem Queenů "We will rock you". Vzhledem k tomu, že si
hudba se střihem a obsahem příliš nerozumí, vás však intro rozhodně "nezrockuje", ale vyšumí do prázdna. Posléze vám bude předloženo tradiční menu se všemi dobře známými módy a nastaveními v tradičně slabé prezentaci, kterými se ovšem v prvních dojmech zabývat nebudeme (má to co do činění s nedostatkem času a japonštinou) a vrhneme se rovnou do zápasu, resp. na trénink. Ten prodělal vítanou změnu a kromě tradičního volného tréninku a tutorialu obsahuje super nápadek v podobě módu "Challenges", v němž absolvujete řadu takových menších rádoby testíků vašeho umu (kličkování, centrování, střílení...), čímž si patřičné dovednosti samozřejmě i řádně procvičíte. I při letmém prolétnutí tréninkem staří harcovníci zaregistrují, že celé ovládání je takové rychlejší, citlivější a přesnější, což, jak vyjde záhy najevo, opětovně posouvá hru o krok dál. V tréninku samotném to příliš patrné není, ale při zápase se projeví změny v celé své kráse. Ještě než vám je WES6 na zlatém podnose a rychleji než minule naservíruje, předhodí vám speciální "předzápasové menu", v němž si můžete pohrát s formací (s tradičně velmi širokými možnostmi, kde ovšem díky japonskému textu těžko hledat novoty), vypnout či zapnout představovací animačku, zvolit si jak hustou atmosféru má vytvářet publikum (fandit např. jen domácímu či oběma týmům), jak má k zápasu přistupovat komentátor (nezaujatě či fandit některé ze stran), plus pár dalších příjemných drobností. Zkrátka zdarma takový citlivě a velmi trefně vybraný aperitiv před hlavním chodem, který rozhodně potěší. A už se to nese...
Stačí jedno jediné sousto a případné obavy nad kvalitou udělají totéž, co pára nad hrncem. Samozřejmě ani tentokrát se nedočkáte žádných radikálních či nějak výrazně dramatických změn, ale podstatou evoluce nejsou velké skoky, nýbrž postupný a plynulý posun vpřed. Žádné nové super
pohyby, super kličky či super střely, jen a pouze jemný, citlivý posun v přibližování se skutečnosti, jen a pouze ladění a vychytávání osvědčeného a nepřekonatelného ovládacího systému a jen a pouze optimalizace AI, fyziky pohybu míče a hráčů. Jenže jako vždy všechna tato "jen" a "pouze" proměňují a posouvají hru samotnou mnohem výrazněji a mnohem dále, než ony super zlepšováky konkurence. Takže přestože díky nezměněnému ovládání a vnitřním pravidlům budete vzhledem ke zkušenostem z předchozích dílů okamžitě v obraze, bez učení cesta k vavřínům nepovede. A to je patrné takřka okamžitě. Budete si muset zvyknout na drobátko ostřejší tempo, přesnější přihrávky (vzduchem i po zemi), ale především na citlivější a bezprostřednější držení míče hráči, což samozřejmě nezůstalo nereflektováno v rámci obranné fáze hry. Hráči tentokráte po ztrátě míče skutečně už neztrácejí drahocenné vteřiny vzpamatováváním se z ní, ale reagují mnohem pružněji a rychleji. Skvěle byla do hry zakomponována taktéž hra rukama, kdy si hráči při hře tělo na tělo jimi velmi realisticky pomáhají k získání více prostoru či přímo míče, takže o situace, kdy se takto protlačíte přes obránce, opravdu není nouze. Střely jsou konečně pořádně razantní (samozřejmě v závislosti, jak silně vystřelíte) a povede-li se vám "power shot" z rozběhu (tzn. víte, jak na to a máte dost času i prostoru), je to už věru řádná pumelice. AI a tudíž s ní související poziční hra hráčů je opětovně dle očekávání o fous lepší, obzvláště pak praktikování osobky či zónového bránění se jeví v lepším světle, než v předchozím díle. Tímto naše zohlednění nikoliv změn, ale přínosných vylepšení a posunů samozřejmě není u konce a důvodem tohoto spíše demonstrativního výčtu budiž fakt, že jsem nehrál WES6 natolik, aby mohl být úplný a potom také - co by mě zbylo na recenzi, že?
Co se změn v grafice týče, opět nečekejte nic dramatického, ale detailnějších a jinak proporcionálně vykreslených hráčů si nelze nevšimnout, stejně tak propracovanějších stadionů, kterých tu pár přibylo (k těm starým). Dvojnásob pak nemožnost přehlédnutí platí pro mimořádně zlepšenou animaci hráčů za všech situací, kdy stoupla nejen kvalita, ale samozřejmě i množství (což souvisí i s novými situacemi, tedy zvýšení animací tu opravdu není jen tak na okrasu), díky čemuž konečně vypadají k světu i zákroky gólmanů. Naprosto lahůdkový je ovšem japonský komentář, který je nádherně procítěný, živelný (půl minuty trvající výkřik komentátora po gólu je prostě super) a hodně ukecaný. Přestože mu těžko bude někdo rozumět, z formy projevu je, troufám si říci, jasné, že tohle JE to pravé ořechové a nezbývá než se modlit, aby ten anglický byl alespoň z poloviny takhle kvalitní (co se formy týče samozřejmě). Kvalita ozvučení vůbec šla o kýžený stupínek nahoru, což má pozitivní vliv na atmosféru. A jsme-li u technických záležitostí, musím zmínit podstatně zlepšené přepínání hráčů, které bylo v minulém díle místy trochu zmatené a vedlo tu a tam k psychicky problematicky zvládnutelným situacím (dostat gól ve vyhecovaném zápase v multiplayeru jen kvůli tomu, že vám to po...né přepínání přeplo na jiného obránce, slušně řečeno nepotěší). Takže už není problém si navolit stupeň automatičnosti přepínání a plně jej tak optimalizovat dle vašich představ.
Co se herních módů týče, tak tady ze mě toho opravdu moc nedostanete, protože k ničemu jinému než testování hry v rámci přáteláků jsem se skoro nedostal a navíc japonština opravdu není snadno řešitelný problém. Každopádně ale můžete být v klidu, všechny klasické režimy, včetně toho nejdůležitějšího v podobě "Master League", zůstaly zachovány. "Ten nejdůležitější" se navíc podle všeho dočká dalšího výrazného upgradu skrzevá přidání třetí divize, provázání s dalšími soutěžemi či možností brát nebo posílat hráče i třebas na hostování, což zní velmi lákavě.
A to bude asi tak všechno. Mohl bych ještě chvíli plkat o dokonalém editačním módu, nových týmech či řadě dalších drobnostech a mírných nedostatcích, jichž jsem si stihl za tu relativně krátkou dobu povšimnout, ale je to vcelku zbytečné. Jednak těžko říci, jak se na poupěti podepíší ty avizované dílčí změny, které bude Palový kvítek mít, a jednak i z toho mála je snad poměrně jasné, že na podzim se opět bude mistrovská trofej předávat dál. Jakkoliv je problematické hodnotit budoucí PES2 na základě prvních dojmů z WES6, dávám svou hlavu na špalek za to, že opět bude nejlepší, čímž si sice opětovně likviduji střelivo do případné recenze, ale ruku na srdce, až PES2 vyjde, nebudete ji potřebovat.
