Switchball – hrátky s fyzikou

Pro fanoušky všemožných logických hříček nebo milovníky fyziky dnes máme opravdovou lahůdku. Jste zvědaví? Více informací najdete v naší recenzi.

Switchball je na první pohled jednoduchou hříčkou, ve které ovládáte malou kuličku a snažíte se ji dostat z jednoho konce levelu na druhý, ale zdání klame, zas tak jednoduché to samozřejmě není. V cestě stojí spousta překážek, pastí, mechanismů a dalších nástrah, kterým je nutno se vyhnout, neustále se musíte mít na pozoru, aby kulička neskončila v propasti a případně vymýšlet, jakým způsobem ji dostat dál. Princip v pravdě jednoduchý a pokud jste hráli postarší Ballance, jehož je Switchball až nehoráznou kopií, budete ihned jako na koni. Pokud ne, čtěte dále.

Hra má totiž v rukávu jedno velké eso a tím je fyzika. Prakticky každý objekt ve hře má své dané vlastnosti jako hmotnost, schopnost tření apod. a s tím musíte počítat. Kuliček jsou celkem čtyři druhy a každá má své nesporné klady a zápory. Gumový míč je sice lehký, dobře se s ním manévruje a jde napustit vzduchem, díky čemuž vydrží chvilku ve vzduchu, což se hodí na překonávání propastí nebo na vylétnutí o úroveň výš. Na druhou stranu ho odfoukne sebemenší poryv větru, lehce se propíchne o špičaté předměty a neodtlačí prakticky žádnou překážku. Ocelová koule naopak odtlačí téměř cokoliv a jen tak něco s ní nepohne, ale její těžkopádné ovládání dělá z jejího řízení noční můru a pokud se náhodou ocitnete v blízkosti magnetu, bude zle. Dále je tu universální mramorová kulička, která je malá a projede i užšími cestami, dá se vystřelit z kanónu a odtlačí i menší krabice. Poslední je multifunkční elektronická koule, kterou lze v generátoru nabít rychlostní, skákavou nebo magnetickou energií. Fyzika je zkrátka vyladěná do nejmenších detailů, takže snad ani není překvapení, že hra podporuje fyzikální akcelerátory Ageia PhysX.

Další kouzlo Switchballu tkví v designu levelů. Těch je ve hře celkem třicet a jsou rozděleny do pěti tematických celků, lišící se nejen grafickým ztvárněním (jeskyně, mraky, láva, ...), ale také použitými překážkami a obtížností. Ta ke konci celkem rapidně roste, takže zatímco první úrovně jdou zvládnout v průměru za dvě až pět minut, u levelů z posledních dvou kapitol není problém vytuhnout třeba i na půl hodiny. Bohužel většinou je podobné zdržení na vině díky jednomu, maximálně dvěma až moc obtížným místům, zatímco zbytek je víceméně pohoda. Není tedy problém, že dvě třetiny levelu projedete v pohodě jako bagr mraveništěm, ale pak se zaseknete na jednom malém úseku, který ne a ne překonat. Naštěstí je v každém levelu rozeseto několik checkpointů, takže po případné chybě většinou nebudete opakovat nijak zvlášť velký kus. I tak ale dvacáté opakování jednoho malého úseku může vyvolat záchvaty zuřivosti spojené s popadnutím nejbližšího předmětu (zpravidla to většinou odnese klávesnice nebo myš) a jeho následným seznámením s některou ze stěn pokoje (takže předem varuji před hrou na notebooku :-)). Cholerické povahy by se tak této hře měly vyhnout obloukem.

V předchozím odstavci jsem nakousl design úrovní, takže si o něm něco povíme. Design je jedním slovem prvotřídní a prakticky s každým dokončeným levelem jsem se těšil, co mě čeká dále. Svoji kuličku budete prohánět po dřevěných plošinách, na nejrůznějších klouzačkách či v poloprůhledných tubách, dále zachytávat do magnetických držáků či využívat větrných proudů z větráků apod. Někdy vedou k cíli dvě cesty, často je také nutné spustit nějaký mechanismus, který otevře cestu dál třeba na druhém konci mapy a sledovat, jak např. obrovská kamenná koule rozbourává zeď z beden, kudy musíte projet, je prostě super. Podobných fíčurek je ve hře na desítky a nuda rozhodně nehrozí.

V čem ale Switchball vyloženě exceluje, je naprosto parádní grafické zpracování, které staříka jménem Ballance strká hravě do kapsy a bez většího boje suverénně usedá na trůn. Hra je plná nejrůznějších světelných efektů, odlesků a dalších kravinek a pokud nemáte vyloženě nějakou hypermoderní grafickou kartu, buďte si jisti, že vám ji Switchball pořádně provětrá. Zvuková stránka už tak skvělá bohužel není. Samotné zvuky jsou dobré, ale zklamala mě hudební stránka, která čítá pouze několik málo motivů, hrající stále dokola, takže vlastní hudba ke hře se posléze stane úplnou samozřejmostí.

VIDEO

Hudba ale není jediný zápor, který Switchball kazí. Hra je bohužel dost krátká, třicítku levelů máte odehranou ani nemrknete a o

Klady a zápory

Parádní návyková hratelnost
Design levelů
Grafika

Krátké; chybí editor levelů
Občas kamera
Celkem náročné na HW

$ 19.99
Anglicky

dalších si asi můžete nechat jen zdát. Kdyby byl u hry přibalen editor levelů, byla by situace jiná, ale bez něj hra bohužel na dlouho nevydrží. Dále občas dost zazlobí kamera. Sice si ji lze trochu přizpůsobovat, ale její ovládání je celkem nešikovné a najít občas tu správnou polohu v prostoru dá někdy pořádně zabrat. Hardwarové nároky mi také přišly zbytečně přehnané, minimum uváděné vývojáři bych bral jako vtip, na plynulý pohyb to chce něco podstatně silnějšího. Než se tedy rozhodnete pro koupi plné hry, určitě zkuste demoverzi. No a poslední zápor je výše zmíněná obtížnost, která je chvílemi opravdu přehnaná a některé situace jsou o nervy.

Verdikt: Switchball je povedená logická hříčka, která potvrzuje, že čím jednodušší princip hra má, tím je návykovější. Pokud překousnete několik malých nedostatků, které jsou popsány výše, zaručuji, že se budete královsky bavit a těch třicet levelů vám uteče jako parta diskantů z metalového koncertu. Určitě stojí aspoň za zkoušku.