Těžko říci, čím to je, ale v poslední době mám podivné štěstí na hry, které mě vlastně vůbec nezajímají. Nedávno to byl titul Cars pro Wii, který se nakonec ukázal lepším než jsem očekával a nebýt několika zbytečných problémů, mohla tato hra v mých očích dopadnout ještě podstatně lépe. A velmi podobné to je i s novým StarFoxem pro Nintendo DS. Na rovinu přiznávám, že předchozí hry pod touto značkou šly prakticky úplně mimo mě a přestože jsem dalek toho, abych jim jakkoliv upíral na kvalitách, nijak mě nikdy zkrátka nelákaly. Pak ale najednou byla přede mnou delší víkendová cesta vlakem a shodou okolností rovněž přede mnou, tentokráte na stole, ležel nový StarFox, takže jsem ho přihodil do tašky a děj se vůle boží.
Jedná se o akční leteckou střílečku, jejíž ovládání prostřednictvím dotykového displeje je vyřešeno naprosto skvěle.
Bůh mě ovšem musí mít ve značné oblibě, jelikož nakonec se opět ukázalo, že se jedná o mnohem lepší kousek než jsem původně vůbec doufal. A přestože hra disponuje několika prvky, které mi příliš nesednou, můžu zcela zodpovědně říci, že
jsem v mnoha ohledech podstatě i nadšen. Na začátku mě ale poněkud rozladil – ehm – začátek. Od handheldových her totiž očekávám instantní přístup, a tak mě poněkud nepotěšila úvodní pasáž, v níž jsme seznámeni s tím, co všechny zdejší postavy v čele s Foxem McCloudem dělaly, co je s nimi teď, a jak se díky tomu, že světu hrozí opět bůhví jaká hrozba, pravděpodobně opět dají dohromady. Upřímně řečeno, přestože šlo pouze o odklikání několika obrazovek s textem, strašně mě to nebavilo a nevěděl jsem, jestli to vlastně číst chci, čehož výsledkem je to, že z příběhu nevím prakticky nic. V tomto ohledu je zkrátka tahle hra dost nezáživná, ale věřím tomu, že tam fanoušci StarFoxe jistě najdou nějaké zajímavosti a souvislosti, které je potěší. Pokud podobně jako já patříte mezi StarFoxem nedotčené, mám pro vás ale jedno uklidnění.
Rozhodně se nemusíte bát, že by hra byla podobně ukecaná jako třeba Mario Tennis na GBA, kde si člověk poprvé do míčku ťuknul
až pěkně dlouho po tom, co hru poprvé spustil. Taková hrůza to rozhodně není, ale zkrátka mi to tady nesedlo a přišlo mi to jako poměrně dost nudná zdržovačka.
Pak se ale vše již začalo jako mávnutím kouzelného proutku zlepšovat. Tím nechci říci, že by příběh nabíral na kvalitě, jelikož bez úvodu jsem jej pak nesledoval už ani dále, ale samotná hra přináší několik zajímavých věcí, přičemž jako první je potřeba zmínit výborné ovládání. Jelikož Fox je odjakživa vynikající pilot, jedná se i v případě StarFox Command o akční leteckou střílečku, jejíž ovládání prostřednictvím dotykového displeje je vyřešeno naprosto skvěle. Svůj stroj ovládáte tak, že stylusem na dotykovém displeji pohybujete do požadovaného směru a střelba probíhá tak, že stisknete jakékoliv z hlavních tlačítek nebo směrů na kříži. Je tedy úplně jedno, kdo je pravák a kdo levák. Pokud stylusem na displej zaťukáte, aktivujete tím zrychlení a pokud rychle „zamáváte“ nahoru a dolů, váš letoun provede rotaci kolem podélné osy, což je mimo jiné i obranný
manévr proti nepřátelským střelám. Po stranách dotykového displeje pak jsou ještě tlačítka, kterými se aktivují speciální manévry
(otočka a výkrut, po němž pokračujete v původním směru). Na ty stačí jednoduše ťuknout a daný manévr se provede.
StarFox Command ale není zase až tak úplně čistokrevnou akcí.
No a pak tu máme ještě jedno tlačítko pro bomby. Na nich je pak velmi příjemné to, že je můžete spustit v podstatě naprosto přesně tam, kam chcete. Největší část spodního displeje totiž zabírá schéma bojiště, a bombu tak stylusem přetáhnete přesně tam, kam potřebujete a přitom můžete být třeba na opačné straně mapy. Celkově se tak sice může zdát, že tyto prvky nenabízejí mnoho možností, ale faktem zůstává, že si s nimi při hraní plně vystačíte a navíc díky jejich intuitivnímu ovládání nemáte vůbec žádný problém s tím, že byste si museli všechno nějak dlouze zažívat.
|
StarFox Command ale není zase až tak úplně čistokrevnou akcí. V jednotlivých misích dojde totiž i na něco na způsob
strategického plánování. Na začátku se totiž zobrazí mapa, kde je zakreslena poloha vašeho „domovského“ plavidla, Foxova bitevníku i dalších spojeneckých letounů a samozřejmě i poloha nepřátel. Stylusem pak navádíte jednotlivá letadla tak, abyste vyřídili nepřátelské letky a zároveň nedopustili, aby se nepřítel dostal k domovské lodi. V okamžiku, kdy se dráhy vašeho letadla protnou s dráhou nepřítele, spustí se výše naznačená akční bitva, kdy se na omezeném prostoru snažíte
postřílet všechny nepřátele v co nejkratším čase, jelikož vaše zásoby paliva jsou samozřejmě pro danou misi omezené, a tak vám musí vystačit na několik potyček. V průběhu hry se samozřejmě dá „dotankovat“ ale na to nelze zase až tak moc spoléhat, takže i tak se rychlost stále drží v popředí důležitosti. Vtip je navíc i v tom, že na každou misi máte omezený počet tahů, takže si po „strategické“ mapě nemůžete létat, jak se vám zlíbí, ale je potřeba plánovat. Navíc ani dolet na této
mapě není neomezený a když se snad hned ve druhé či třetí misi objeví mlha, díky které netušíte, kde nepřátelé jsou a jakou letí
rychlostí, chce to postupovat s rozmyslem. Dalo by se říci, že je potřeba uvažovat i riskovat zároveň. Na rozdíl od ovládání je tak
potřeba si zažít zdejší herní mechanismy, a zpočátku tak budete dostávat i na budku. Ale vůbec to nevadí, protože je velmi pravděpodobné, že i tak vás hra zaujme natolik, že nebudete mít problém s motivací zkoušet to znovu.
Technicky hra samozřejmě nijak zvlášť neoslní, ale rozhodně se nedá říci, že by vypadala při možnostech NDS špatně. Přestože je v zápalu boje občas trošku těžší rozeznat, zdali se tam v dálce jedná o nepřítele, kterého je potřeba zničit, nebo o „volně pohozeného statistu“, dá se říci, že je grafika i docela přehledná. Zvuky na bojišti jsou slušné, v animacích
|
Skvěle řešené ovládání
Nutnost zažít si herní mechanismy| StarFox: Command | ||||
| ||||
| ||||
| ||||
|
