Project Zero nás zavádí na osamělou a odlehlou usedlost, kde se ocitáte v roli jedné mladé dívčiny, pátrající po svém zmizelém bratrovi. Nutno říci, že hlavní hrdinka zdejšího příběhu se stává posledním článkem řetězce, na jehož počátku stojí záhadná rodina Himuro, jejíž poslední dědic kdysi dávno vyvraždil celý dům, kde se story odehrává. V celém případu je spousta nejasností, kam lze zahrnout i krvavé Shinto rituály, které zůstaly pohřbeny v ruinách zdejší stavby, pročež jejich tajemství sem přišli odhalit tři novináři. Aby posléze beze stopy zmizeli, což byl ostatně takový nepěkný úkaz, který se lidem z blízkého okolí v minulosti dosti často stával. Příkladem za všechny budiž podivné ztracení čtyř malých dětí, z nichž se našlo jenom jedno jediné a to s totální amnézií. Po stopách nezvěstných novinářů se posléze vydá Mafuyu Hinasaki, s nímž také ve stylovém černobílém prologu budete moci ochutnat něco z té syrové atmosféry, kterou Project Zero doslova přetéká. Jenomže po osudovém setkání se skutečnými obyvateli domu se i tento mladík odmlčí, pročež přicházíte na řadu vy, jakožto jeho sestra Miku Hinasaki.
Každopádně s vaším postupem skrze členitou strukturu starobylého domu s tradičními prvky japonské architektury (byť je to graficky celé trochu chudokrevné), s nezbytnými "papírovými" zástěnami a též četnými tajnými lokacemi, začnete poodkrývat strašlivé tajemství zdejšího místa a také osudy lidí, kteří odtud nikdy nenašli cestu nazpět do našeho světa. Skrze nalezené spisky, novinové útržky či dokonce audio kazety se posléze začnete dozvídat o hrůzných věcech, jež se na půdě "Himuro Mansion" staly. Při cestě temnotou, která s přibývajícími hodinami začíná stále více vystrkovat drápky, se musíte spolehnout především na svůj instinkt a rychlost. Opravdu hodně skromný světelný kužel baterky, se kterou si tady svítíte na lepší zítřky, vám příliš radosti neudělá, nemluvě o z toho plynoucí patřičně strašidelné hře světla a stínu! Naopak velkou službu odvádí starý fotoaparát, jenž slouží jednak jako zbraň a druhak významně napomáhá při indikaci paranormálních jevů. Statické kamerové pohledy na dění, zvuky - např. šílené hlasy mrtvých, vibrující Dual Shock, jehož otřesy mají stále větší intenzitu, to vše se podílí na zvýšené frekvenci vašeho tepu. A pokud k tomu připočtu i hudební kulisu, jež vám po vzoru série Silent Hill nedá ani na minutu vydechnout, pakliže zmíním občasné naprosto šokující vstupy podivných přízraků na scénu, či v neposlední řadě stylové doprovodné FMV sekvence, nemůže být vaše noční můra opravdovější. Budete pohlcení světem za hranicí logických pravidel, kde není mnoho těch, co dokáží přežít, potažmo udržet svou fantazii na uzdě reality. Ale vy musíte, jelikož v sázce je mnohem více, než záchrana vašeho života, potažmo života vašeho bratra. Protože brána samotných pekel se otevírá…
Miku je postupně strhávána do víru překotných událostí, v nichž je konfrontována s přízraky nepříjemně evokujícími podobu již zemřelých lidí, kteří hladoví po její duši. Fotoaparát je pak vaší ochrannou palisádou, bránící před předčasnou cestou za řeku Styx a rozličné typy filmů do něj představují různě účinné "střelivo". Navíc lze skrze tento přístroj zvolit alternativu prohlížení dané oblasti z pohledu vlastních očí, což v ruku v ruce s poměrně přehlednou mapou dává lepší povědomí o momentální situaci, jakkoliv je tato nelichotivá. Skrze vhodně zvolené fotografie se ještě nabízí vítaná pomoc při objevování jinak neviděného, nebo při řešení puzzlů, které sice nejsou nijak zvlášť obtížné a četné, ale místy u nich budete nuceni přeci jenom na chvíli zpomalit. Pohříchu však i váš postup hrou je občas zbytečně pomalý, až by se dalo chvílemi říci zneklidňující. Pohybové dovednosti Miku nijak nenasvědčují skutečnosti, že jste se ocitli doslova na osudové křižovatce. Nepříliš rychlý běh totiž není zrovna povzbuzujícím momentem, stejně jako přehnaně citlivé ovládání, které se systémem statických pohledů kamer příležitostně způsobí, že váš úprk před smrtí je vpravdě sisyfovským questem. Pokud se však dokážete postavit svému údělu tváří v tvář, jistě vás potěší možnost zajímavého upgradu fotoaparátu, jenž vedle př. lepšího dosahu nabízí i sekundární funkce (které si kupujete za "zkušenostní body"), kam lze zařadit třebas možnost chvilkového zmrazení vašeho soka, jehož si pak déle udržíte v hledáčku, přičemž následné vyfocení resultuje ve značný úbytek jeho energie.
S narůstajícími hodinami přibývá na četnosti výskytu duchů, majících přitom stále lepší schopnosti - jsou rychlejší a mnohdy opravdu děsiví. Vaše neobratnost je přitom čím dál tím více frustrující. Navrch se dostáváte do jakési slepé uličky, do podivné prostorové smyčky, která se posléze utahuje a nabízí probíhání toliko stále stejných lokací. Jdete přitom od čerta k ďáblu, přičemž pro hladové nohsledy obou zmíněných jste stále jen nositeli špatných zpráv - alespoň do té doby, co vám vystačí medikamenty! Ale čas se krátí, přičemž v téhle šachové partii začínají černí vytahovat samé vysoké trumfy a při systému občasného zapisování pozice v určených místech vřele doporučuji nepřepisovat tu právě stávající. Pakliže se však právě na vás na konci usměje štěstí, záměrně nemluvím o spravedlnosti, neboť ta je přeci slepá, jestliže to budete právě vy, kdo skoncuje se zdejším prokletím, je tu pak připraveno několik chutných bonbónků navrch. Tím nejzásadnějším je asi alternativa zopakování si celé hry, v níž pokračujete se zůstavšími věcmi z předchozího dobrodružství, ale pozor - dramaticky stoupá obtížnost. A také se mění finálové završení vašich snah…
Jak to tady uzavřít? Project Zero má vpravdě originální přístup k věci, který pak pro tento žánr doplňují takové ty tradiční nápady jako jsou statické kamery pro téměř filmový prožitek ze hry a neuvěřitelně hutná atmosféra, na níž se největší měrou podílí zvukový doprovod na pozadí a také patřičně temné příběhové prokreslení, u něhož můžete nad ztrátou řady lidských životů v některých případech pocítit i velký smutek. Na druhou stranu to nijak nevybočuje z již zažitého schématu tohoto typu her, kde ještě dále vyčnívá nešikovné ovládání a oproti konkurenci příliš pasivní dovednosti hlavní hrdinky. Pokud však u vás při hraní vyhrávají emoce nad počítáním prostého pro a proti, připočtěte si ke konečnému verdiktu minimálně pět procent…
| Project Zero | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
