Nemám s Peterem Jacksonem takřka nic společného. Ne, že by se mi nehodila špetka jeho talentu, část bankovního konta nebo alespoň proslulost, ale bohužel, nespojuje nás nic jiného, než láska k obřímu opičákovi, kterého jsem měl možnost vidět v černobílého verzi z roku 1933 stejně jako Jackson v deseti letech a dodnes mám z toho filmu respekt. Protože tato recenze vychází ještě před světovou premiérou Jacksonova King Konga, nechci tvrdit, že jeho remake je geniální. Jistě, Pán prstenů se Peterovi dokonale podařil, ovšem je pravda, že zde realizoval své vize a představy, kterými interpretoval text a měl volnost a svobodu. Oproti tomu u King Konga je dost svázán původním dějem, od kterého se podle dostupných trailerů příliš neodklonil. Inu, uvidíme, zda dokázal legendu překonat.
Ve hře mi chybí možnost přepnout pohled přímo na hlavní postavu.
Přiznávám bez mučení, že jsem měl velkou skepsi, co se hry týká. Sice tu byla zvučná jména jak herních studií Ubisoftu, tak
Pokud hra reflektuje děj Jacksonovy verze filmu, docela mě překvapil pohled na „Ostrov lebek“, kam skupina potřeštěných filmařů vyráží ulovit senzaci, jakou svět dosud nespatřil. Deštivo, temnota, celkem depresivní prostředí. Jistě, King Kong není pohádka, ale čekal jsem přece jenom trochu více barev. Není to verzí na PS2, nijak výrazně se neliší ani Xboxová nebo PC verze a pochybuji, že bude nějaký rozdíl u verze pro Xbox 360. Na druhou stranu, přesně to podpoří náladu strachu.
Proberete se tedy z mdlob na ostrově a s šíleným „všude nosím kameru“ režisérem Carlem v patách, tedy spíše
deset kroků před sebou, vyrážíte do nitra ostrova. Není to až tak příliš dobrovolné, ale to pochopíte na pobřeží po chviličce sami, jak jsem to myslel. Samozřejmě, platí tu tradiční z deště pod okap aneb kterak se skrýt před vzteklým psem do medvědího doupěte. Pokud chcete mít úspěch, doufám, že jste dobrými hráči Killzone, nebo nekonečné série Medal of Honor, protože kdo není zvyklý na analogovými
páčkami ovládanou FPS, má smůlu.
Zapalte si kopí a hoďte ho do trávy, upečení raptoři nekoušou.
Když v roce 1976 natočil první remake King Konga John Guillermin a potěšil mě faktem, že obřího veleopa nechal vyrobit ve velikosti 1:1 jako robota ovládaného hydraulikou, ostrov ponechal pouze King Kongovi. Guillermin se tak jako tak vrhl spíše na kritiku lidské bezohlednosti a pitval vztah obřího lidoopa s kráskou, tudíž dinosaury a podobné potvory nepotřeboval. Jeho hrdina byl král v opuštěné říši, původní King Kong i Jacksonův remake mají k mé radosti ostrov plný dinosaurů a jiných miloučkých potvor.
Hra si sice takto a jinak šikovně pohrává s možnostmi interaktivity s prostředím, ale zase nic si nenalhávejme, je to klasický tuneloid. Pokud máte představu volného pochodu džunglí, kde budete pobíhat mezi stromy, prolézat svobodně Skull Island, zapomeňte na to. Nijak vám to samozřejmě nepřijde jako křivda, level design měli na starosti šikulové. Pokud za sebou máte Resident Evil 4, pak víte o čem mluvím. Tam máte také pocit spontánního pohybu a vůbec vám nedojde, že si vás hra vede po přesných trasách, kde nezbývá žádná jiná svoboda, než volba zbraně a taktiky, jak odstranit nepřátele. V King Kongovi navíc přibyla realističnost, není tu žádné kontextové ovládání. Z
chatrných můstků na skalách tedy můžete snadno spadnout a třeba vystihnout moment, kdy už povolí jedno prkno a druhé ještě drží, někdy stojí pěkně nervů. Zvláště když v tu nejnepříjemnější chvíli z nebe spadne pterodaktyl. Zkrátka půjdete po určených trasách a abyste se neodchýlili, otravný kameraman vás bude dostatečně buzerovat, nebo se nechá unést pteranodonty, abyste pěkně přidali do kroku a zachránili ho. Řešit puzzle za pochodu je normou.
Hra staví hodně na úžasně filmové atmosféře, při které jste leccos ochotni odpustit, touha vysvobodit půvabnou Ann z drápů toho
přerostlého šimpanze je velká a moment, kdy se Tyrannosaurus Rex zřítí ze skal díky vaší šikovnosti, vám dodá sakra dobrý pocit. Ve hře nemáte HUD, který by vás informoval o stavu munice ani o zdraví, ale celkem to nevadí, zjistit stav munice lze. Mimoto na střelbu nemusíte spoléhat, protože můžete v podstatě používat cokoliv, čím se dá bodnout, nebo tím hodit. Domorodci jsou patrně ultra militantní národ, protože celý ostrov je poset hromadami kopí, které můžete dosytosti vrhat na dinosaury. Vřele
doporučuji trénink, hozený klacek totiž není raketa Stinger.
Aby hra měla reálnou logistiku, z letadla vám hází na padácích munici, takže občas se dostanete ke zbrani, která ukazuje, proč ani ten největší veleještěr nemá šanci vedle nahé opice s kulometem. I když poněkud mě iritovalo, že můžu do tyrannosaura nasypat dva zásobníky ze samopalu a on se tváří se jakoby nic. Inu, Peter má patrně představu, že jeho kůže připomínala pancéřování tanku Tygr. Když se nestačíte ubránit a některá z potvor vás kousne, zrudne obrazovka a slyšíte hudbu, která podle fantazie autorů patrně předchází přesunu duše umírajícího do ráje. Pak už je na intenzitě zranění, zda se z toho vylížete a nebo jen suše stisknete „load“. Mě osobně už rudnutí pohledu při zranění vhání krev do očních bulv vzteky, protože mi to přijde jako bezmezná hovadina, ale co já vím, co člověk pokousaný tyrannosaurem vidí. Z počátku se zdálo, že problémem bude
|
King Kong není klasický majstrštyk. Grafika není za hranicemi možností PS2 a občas to v hratelnosti zaskřípá. Má však atmosféru, napětí, jednoduše řečeno, má duši. Láká vás jít dál a dál, vrhat se na monstra jako kamikaze. Pokud se vám zdá, že přeháním, vzpomeňte si na tato slova, až bude King Kong v New Yorku šplhat na Empire State Building.
|
Peter Jackson's King Kong | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|