První díly série Need For Speed byly na PC synonymy velmi kvalitní závodní hry s reálně existujícími vozy, atraktivní grafikou a dobrou hratelností. To je ale nějaký ten pátek minulostí, v současnosti je v závodních hrách šampionem bez rozdílu vah Gran Turismo 4. Jak je to ale u přenosného Nintenda DS, pro které je Need For Speed: Underground 2 již třetí závodní novinkou v krátkém časovém období?
Systém hry se oproti předchůdcům nezměnil. Umístěním v závodech získáváte body, které proměňujete v nová auta nebo úpravy těch stávajících. Tento systém je kvalitně vybalancovaný v tom smyslu, že se dá uspět s notně vytuněným "veteránem" a není nezbytně nutné kupovat nové a nové modely. Že se ale u některých nejde udržet, asi nemusím zmiňovat, počáteční Golf GTI nebo Mazda MX-5 většině závodníků nestačí, nicméně nejlepší modely jsou přístupné až po slušném množství vyhraných závodů, takže nehrozí, že byste v půlce hry měli naspořeno na některý z nich a pak už jen vítězili. Tento
základní mód hry doplňují i další klasické prvky - Time Trial, tedy závod jen se stopkami, nebo Knock-Out, ve kterém vždy po každém kole poslední končí.
Ovládání si je nutné určitou dobu osvojovat, neboť na rozmanitých úsecích vyžaduje velmi citlivé poklepávání na směrový ovladač.
Určitou novinkou je závod na rovinatém úseku (Drag Race), vyžadující citlivou práci s plynem a řazením (manuál je zde povinný), a Own The Zone. V něm je trať rozdělena na několik úseků a kdo jednotlivou část projede nejrychleji, "vlastní" ji. Dokud si takto nepodmaníte celou trať, musíte pochopitelně bránit dobytá území, nejlépe zlepšováním rekordů, a zároveň překonat soupeře na jejich půdě. Přidávání nových herních módů je v pevně zakořeněných odvětvích, jakým závody určitě jsou, obvykle provázeno jistou překombinovaností, síla Own The Zone je právě v její jednoduchosti a pochopitelnosti.
Má-li hra simulovat adrenalinovou jízdu autem, je vyvolání pocitu nebezpečné rychlosti zásadním úkolem. Ten autoři splnili na jedničku. Šedesát obrázků za vteřinu umožňuje i ve velkých rychlostech plynulé zobrazování a i na malém displeji se to
podepisuje na dobré atmosféře. Po několika konverzích z GBA umožňuje NFS opět DSku ukázat, jak si dokáže poradit s 3D prostředím. Tady slaví návrat někdy poměrně komický prvek náhlého doskakování zobrazovaných objektů, jak jej známe ze starších závodních her z PSone (zde v této disciplíně kralovala hlavně série Ridge Racer), PC a podobně. Navíc noční prostředí je občas na obtíž, protože čas od času je problém rozlišit přechod mezi dvěma objekty, takže někdy se ve vysokých rychlostech stávají nepřehledné úseky malou loterií. Atraktivita grafiky jednoduše ustoupila velké plynulosti. Nekonají se samozřejmě žádné speciální grafické efekty nebo hrátky se světlem, takže hra je spíše příslibem, že až se po důkladnějším
seznámením s tímto systémem vývojáři opět pustí do podobné hry, dokáží atakovat technologické hranice NDS
zase o něco tvrději. Teď je to spíš takové nesmělé koketování.
Podstatná je otázka, chytne-li vás hra natolik, aby opakované ježdění jedné trati přineslo její kýženou znalost do posledního kamínku.
Ovládání si je nutné určitou dobu osvojovat, neboť na rozmanitých úsecích vyžaduje velmi citlivé poklepávání na směrový ovladač, jinak vůz rychle končí ve smycích popřípadě svodidlech. Zde je patrná absence analogového ovladače a možná i odvahy přijít s něčím převratným, zvlášť když dotekový displej hra využívá jen omezeně (zobrazuje mapu závodu, stav pneumatik, ovládají se s jeho pomocí minihry nebo např. umožňuje pokreslení auta). Ve chvíli, kdy se vám ovládání dostane do krve, oceníte, že hra je stále dostatečně těžká, aby udržela pozornost, ale zároveň nefrustrovala. Protivníci sice nevynikají v jezdeckých
manévrech, ale jezdí spolehlivě a prominou vám jen málo chyb.
Bohužel celkový pocit z hraní může leckomu zkazit nevýrazná hudba. Kdo si vzpomene na řízné kytary prvních dílů NFS nebo úderné rytmy Ridge Racerů, bude nejspíše zklamán. I když přihlédneme k hranicím konzole, co se zvuku týče, nelze si tohoto nedostatku nevšimnout. Za trošku rýpavou zmínku také stojí fakt, že ať si vyberete jakýkoli vůz, zvuk motoru zůstává stejný.
Podstatná je otázka, chytne-li vás hra natolik, aby opakované ježdění jedné trati přineslo její kýženou znalost do
|
Dobrá atmosféra
Nevýrazná hudba| Need For Speed: Underground 2 | ||||
| ||||
| ||||
| ||||
|
