Druhá světová válka je v plném proudu a nevyhnula se ani tak zapadlému kousku světa, jakým je Tibet. Útok nacistů na starobylý mnišský klášter uprostřed Himalájí, kam se schovalo několik vyčerpaných spojeneckých vojáků, je krvavý masakr, který nemá nikdo šanci přežít.
A přesto se to jednomu muži povede. S pomocí mystického artefaktu, který získal od umírajícího mnicha, otvírá v tajné místnosti záhadný portál a... Zbytek se dozvíte až mnohem později.
Zkušení autoři z Deep Silver Studios už prokázali svůj talent v (zatím) dvoudílné sérii Secret Files. Už dopředu jsme věděli, co od hry očekávat: tj. tradiční ovládání, nádhernou grafiku, napínavý děj, spoustu zběsilého kombinování ve věčně přeplněném inventáři a úplnou absenci zákysů. A nespletli jsme se.
Vlastní hra začíná v úplně jiných kulisách, než naznačuje úvod. Chopíte se bývalého důstojníka britské armády Fentona Paddocka, toho času sotva živořícího pašeráka v Hong Kongu. Řešíte mnohem přízemnější problémy, než je spása světa: například jak se vyhnout pořádné nakládačce za nezaplacené dluhy. Teprve poté se příběh rozjíždí na vyšší obrátky a záchranná operace zmizelého přítele z dětství může začít.
Zápletka vychází z knihy Ztracený horizont, ale zdaleka nezůstalo pouze u jednoho zdroje. Že se tvůrci zhlédli v Indiana Jonesovi je patrné na první pohled. Odmyslete si bič a klobouk a máte tu jeho takřka jednovaječné dvojče.
Ale proč ne, starší hra Indiana Jones and the Fate of Atlantis je mnohými považována za nejlepší adventuru všech dob a není tedy žádnou ostudou od ní trochu opisovat.
Příběh je sice předvídatelný, ale nijak mu to neubírá na poutavosti. Při svém putování procestujete půlku planety a nikde se nebudete nudit. Herní náplň je klasická. Sbíráte předměty, které využíváte na více či méně logických místech, občas to proložíte rozhovorem a když už se na obrazovce děje něco akčního, tak pouze ve formě nehratelných videosekvencí.
V rámci žánru nelze hře nic vytknout: všechny složky fungují tak, jak mají. Problém je, že nenabízí nic navíc, něco alespoň trochu originálního, co by vyloženě zaujalo a napevno připoutalo k monitoru.
Obtížnost je tradičně nízká a postup zkoušení všeho na vše je, v případě zakysnutí, stále funkční. Jediné chvíle, kdy musíte zapojit mozek, je několik nenápaditých puzzle. Ale ani ty mnoho odporu nekladou.
A přitom je vidět, že autorům nechybí skvělé nápady. Například poslední kapitola odehrávající se ve dvou časových rovinách je skutečně lahůdka. Anebo trestuhodně nevyužité téma s Fentonovou temnou minulostí, díky níž působí jako skutečná osobnost a ne pouze jako gumový panák z reklamy na solárko. Jenže to pouze matně vytušíte z několika narážek a jinak to nehraje větší roli. Jako by se někdo zalekl vlastního nápadu, raději vsadil na jistotu a nechal hru pouze klouzat po povrchu.
Jedinou stránkou, kde hra vyloženě exceluje, zůstává tedy grafika. Viděl jsem už v životě hodně, ale to, co předvádí Lost Horizont, je prostě nádhera. Ačkoli dávám přednost poctivé ruční práci, kombinace předrenderovaných pozadí a detailních 3D modelů postaviček má v tomto případě také něco do sebe.
Když už nic jiného, tak touha vidět další, do detailů propracovanou lokaci, vás donutí pokračovat dál a dál. Zvuky, hudba a namluvení ostudu také nedělají a příjemně doplňují takřka extatickou pastvu pro oči.
Lost Horizont je bezesporu povedená hra a bez zaváhání ji můžeme doporučit. Přesto se nelze ubránit dojmu, že mohla být mnohem lepší a to i vzhledem ke zkušenostem vývojářského týmu.
