London Thames Racer je hra v mezích možností originální, i když – jako v dnešní době velmi často – vznikla originalita pouze smíšením dobrých nápadů z několika her. Jde o závody motorových člunů, což samo o sobě nezní vůbec špatně. Lodičky budete navíc prohánět ve třech městech vymodelovaných podle skutečnosti (Amsterdam, Londýn a Benátky). To už zní opravdu výtečně. Když ještě dodám, že se hra v něčem podobá Midtown Madness (můžete si volit cestu mezi jednotlivými checkpointy), může se zdát, že se budeme bavit o vynikající hře. Nicméně předčasné soudy se nikdy nevyplácejí. Proto v tomto článku prozkoumáme nejnovější dílko holandskému týmu Davilex (mimochodem, to zní spíš jako název superúčinného projímadla než vývojářského týmu… :-) ) hlouběji, a to metodou analýzy. Na začátku máme tvrzení, že London Thames Racer je zábavná závodní hra. To může být pravdivé, nebo nepravdivé. V jednotlivých odstavcích si pak probereme argumenty pro a proti a na konci provedeme zúčtování. Jak prosté.
Odstavec první: možnosti hry
LTR obsahuje tři herní módy. Dva z nich vezmeme hopem, protože vůbec nestojí za to je hrát. Jde o Quick Race (notoricky známý mód, který obsahují snad všechny závodní hry, ale který nikdo nehraje) a Sightseeing. V Sightseeing si můžete volně projet jedno ze tří herních měst. Nicméně turistický výlet vám nezpestří ani doprava ani policisté, takže ti, kdo si
chtějí říkat „hráči“, se tomuto módu vyhnou. Jediným zajímavým módem tak zůstává Championship, který nepřináší zhola nic originálního, ale je aspoň zábavný. Dělí se na šest velkých stáží (na každé město tak vycházejí dvě), z nichž každá se ještě skládá z dalších tří až čtyřech menších závodů. V rámci jedné stáže nelze ukládat. Za vítězství dostanete pět bodů, za druhé místo tři, za třetí dva a za čtvrté jeden bod. Body se sčítají opět v rámci jedné stáže a máte-li na jejím konci ze všech šesti jezdců bodů nejvíce, otevře se vám stáž další a zároveň získáte jednu novou loď. Nemožnost ukládání by se zdála být negativem, ale vám to vadit nemusí, protože jeden závod netrvá déle než šest minut, celkem tedy na jednu stáž připadne minut dvacet. A co do obtížnosti není LTR nijak přestřelený kousek, ba spíš naopak, je až moc lehký. Systém šampionátu je jednoduchý, přehledný a zábavný. Přesto si asi řeknete, že šest stáží na dvacet minut je trochu málo. Ano, historie má tendenci se opakovat. Před měsícem jsme World Championship Snookeru vytýkali nedostatek herních módů a variant hry. Teď to samé musíme vytknout i London Thames Raceru. Pouze jeden hratelný mód je prostě málo, navíc ani nemůžete nijak změnit podmínky závodu (o mnoha módech ala Midtown Madness si můžete nechat jen zdát), jede se pevně na tři kola, bonusy a checkpointy jsou rozmístěny vždy stejně – zkrátka a dobře, LTR vás brzy omrzí. U mě ten okamžik přišel po třech hodinách, kdy jsem shlédl závěrečné intro. A tři
hodiny herního času, to je u hry za nějakých 1000 Kč přeci jen trochu málo… Máme tu tedy první velký argument proti, a to nedostatek herních módů a malá variabilita hry.
Odstavec druhý: závod
Jak vypadá samotný závod? Kdo se těšil na realistickou simulaci motorových člunů, má smůlu. LTR je čistě arkádový kousek. O nějakém fyzikálním modelu se moc mluvit nedá, to ale hráči, kterému jde jen o hratelnost, plně nahradí zbraně a bonusy. Ty visí těsně nad hladinou a jejich sbírání je pro vítězství v závodě klíčové. Ze zbraní jsou tu rakety a torpéda, kterými slušně vyvedete z míry soupeře před vámi, a miny na ty, co by rádi před vás… :-) Co se bonusů týče, je nabídka slabší – turbo je obligátní a přibyla zajímavá pružina, pomocí níž můžete skákat a vyhnout se tak soupeři, překážce nebo vystřelenému torpédu. Závod se jede na tři kola, přičemž jezdíte skrze město od jednoho checkpointu k druhému. Nemusíte se ale bát, nejste limitováni ubíhajícím časem. Checkpointy jsou blízko u sebe, takže na nějaký výběr cesty můžete zapomenout – vždy existuje jedna nejvýhodnější, ostatními nemá v podstatě smysl jezdit. Z LTR se tak stává úplně obyčejná závodní hra, což ale není úplně na škodu – co se týče hratelnosti, není na tom LTR vůbec špatně. Je fakt, že u něj dlouho nevydržíte (viz předchozí odstavec), ale bavit se budete
obstojně. Objevili jsme tedy první malý argument pro, a to slušnou, i když nikterak strhující hratelnost.
Odstavec třetí: Amsterdame, Amsterdame, stojíš v pěkný rovině
Jak už jste asi pochopili, zmíníme se teď o městech. Hraje se v Amsterdamu, Londýně a Benátkách. Musím autorům přiznat, že města ve hře jsou vybudována stejně, nebo alespoň velmi podobně jako ve skutečnosti. Amsterdam zaujme holandskou architekturou, Londýn je temné šedivé industriální město, s čímž ostře kontrastuje krása historických budov jako Parlament nebo Tower Bridge. Benátky jsou sice notoricky známé, ale přesto krásné město. Úzké kanály mezi domy, typické mosty, náměstí San Marco, domky natlačené na sebe, aby měly co nejužší průčelí – krása. Prostředí budiž dalším malým argumentem pro.
Odstavec čtvrtý: Pastva pro oči, pastva pro uši
Jak je na tom LTR s technickým zpracováním? Bohužel, bídně. Začněme grafikou. Na obrázcích možná vypadá obstojně, ale v pohybu je to hrůza. Ve víru závodu si stihnete všímat například toho, že všechny domy a budovy okolo jsou zoufale krychlovité a jen potažené texturou domu, úplnou katastrofou jsou pak lidé. To jsou totiž 2D placky, které se k vám točí stále jednou stranou a ještě ke všemu se nehýbají a neprovádějí žádnou činnost, ale
jen stojí tak, jak je grafici Davilexu naštelovali (někteří tak vydrží pět minut stát na jedné noze s dementním úsměvem ve tváři a ani se nezapotí). Další kapitolou je dokreslování. Nemyslím si, že by počítač s Celeronem 450 MHz, 128 MB RAM a grafikou Voodoo 3 nemohl stihnout vykreslit o něco víc těch uboze vymodelovaných domů, ale faktem je, že i na nejnižší detaily se některé domy a lidičkové objevují v poslední chvíli, což je efekt nepříjemný a do očí bijící. Poslední výtkou, kterou ke grafice mám, je prolínání polygonů. Nejsou výjimečné takové chvíle, kdy se zaboříte do mola nebo projedete mostem – a nemusíte být Bludný Holanďan, abyste to dokázali. Ozvučení je totálně průměrné, efektů je málo, vlastně slyšíte jen hluk lodí a zbraní, přišlo mi ale divné, že samotné město se nijak zvukově neprojevuje, což je dosti nereálné. Takové velkoměsto jako Londýn musí generovat vysokou hladinu hluku! Hudba je jednoduchá, příjemná, brzy se ale oposlouchá. Ozvučení, ale především také katastrofální grafické zpracování tedy musíme považovat za další velký argument proti.
Odstavec pátý: jak to dopadlo?
Máme tu dva malé argumenty pro – ucházející hratelnost a variabilní a pěkná prostředí, ve kterých se závody odehrávají. Proti nim však stojí dva velké argumenty – katastrofální grafika a nijak dokonalé zvuky a hlavně, hlavně hrací doba zvící s bídou čtyř hodin. Tvrzení z úvodu článku tak musí být jasně nepravdivé. Bohužel. London Thames Racer není zábavnou závodní hrou.
| London Thames Racer | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
