RECENZE: King Arthur Knight's Tale je bratříček XCOMu s rytíři a kouzelníky

Kvalitních a propracovaných tahových strategií ve stylu XCOMu moc nevychází, a proto je rozhodně dobrou zprávou, že se King Arthur Knight's Tale od Neocore Games povedl. Hra má sice své mouchy, ale zároveň i nezpochybnitelné klady, které s velkou pravděpodobností přitáhnou řadu virtuálních stratégů.

Ponurý mlžný opar jen zčásti maskuje roztříštěný trup korábu, jehož úkolem bylo převézt smrtelně zraněného krále Artuše zpět na bájný ostrov Avalon. Na první pohled to vypadá, že nepřirozenou bouři, která loď zničila, nikdo nepřežil.

Jenže už ten druhý ukazuje, že v troskách přece jen někdo sedí. Že by přežil, se při nejlepší vůli říct nedá – z tváře sira Tristana totiž zbyla jen holá lebka, kolem hlavy mu vlají bílé vlasy a z jeho mečů viditelně odkapává jed. Jedna věc se ale nezměnila – Tristan stále touží po své milované Izoldě, která odešla pomáhat zaříkávačkám zachránit Artuše a už se nevrátila.

Mordred proti všem

Jak ukazuje volně převyprávěná část jedné z příběhových misí, autoři dokázali relativně neokoukané zasazení hry do světa artušovských legend využít naplno. Zápletka je ze začátku úplně jednoduchá – jste sir Mordred, úhlavní nepřítel a nemesis krále Artuše. V duelu jeden na jednoho se vám podařilo se navzájem smrtelně zranit.

Jenže háček je v tom, že ani jeden z vás nezůstal mrtvý dlouho. Zatímco Mordreda oživila legendární Paní jezera, opatrovnice meče Excaliburu a strážkyně Avalonu, při rituálu na záchranu Artuše se něco ošklivě pokazilo a místo dobrotivého vládce se znovuzrodilo monstrum. Celé království tak stíhá jedna pohroma za druhou, krajinu ovládají bandité, nemrtví (zde zvaní The lost) a také divocí Piktové. A bájní rytíři Kulatého stolu jsou bůhvíkde.

Vaším úkolem jako Mordreda je tak pochopitelně zjistit, co se s Artušem stalo, očistit Avalon od výše jmenovaných krvežíznivých hord a zastavit monstrum, ve které se vládce mytického Kamelotu proměnil.

Tak těžký úkol pochopitelně ani takový řízek, jako je Mordred, nezvládne sám. Proto velmi záhy začnete verbovat další rytíře, kouzelníky a lučištníky, abyste s nepřáteli zatočili. Zde se King Arthur Knight’s Tale zásadně odchyluje od zmíněného XCOMu, kde hráči do bitev posílali v podstatě anonymní vojáky, kteří nemají vlastní osobnost ani světonázor.

Svatoušek, či vrahoun?

Zde je to přesně naopak. Vaši spolubojovníci mají pevně daná jména i příběh – někteří jsou bezohlední zabijáci vyznávající pohanské bohy, jiní dobromilové modlící se k Ježíši Kristovi. Stejně tak nejsou náhodně vygenerované vedlejší mise – i ony mají jasně daný průběh a jsou okořeněné unikátními dialogy či krátkou cutscénou v herním enginu.

Obě tato specifika (pevně dané postavy i dobrovolné úkoly) jsou ovšem dvojsečnou zbraní – při prvním průchodu kampaní jsou velkou výhodou, protože umožňují vyprávět mnohem ucelenější a poutavější příběh. Pokud jste ovšem jako já zvyklí podobné tahové strategie hrát víckrát, může vás absence překvapení od opakovaného hraní odradit.

King Arthur Knight's Tale

Samotná kampaň je rozdělená na dvě samostatné vrstvy: strategickou a taktickou. V té strategické se staráte o legendární sídlo rytířů Kulatého stolu Kamelot. Ten ovšem není žádným majákem naděje a bezpečí, ale spíš ruinou, kterou musíte znovu vybudovat a zabydlet.

Kromě samotného Kulatého stolu tak brzy ve městě přibude hospic pro léčení pošramocených rytířů, obchodník či katedrála, kde je možné léčit vážnější zranění, s nimiž jsou spojené permanentní postihy. A protože je toto tvrdý a nesmlouvavý svět, nechybí ani hrobka, kde skončí ti hrdinové, které nedokážete během misí udržet naživu.

Všechny budovy se samozřejmě dají opakovaně vylepšovat, zdroje jsou ale striktně omezené, takže budete muset pořádně zvažovat, jestli si odemknout další místečko pro léčení či trénování vašich svěřenců, nebo raději možnost vydávat dekrety a zákony.

Kapesní dobrodružství

Strategická vrstva King Arthur Knight’s Tale samozřejmě nabízí i jiné kratochvíle než výstavbu domovské základny – můžete se porozhlédnout po detailně vymodelované mapě království, podívat se, jaké mise máte odemčené či vyřešit různé události. Ty mají široké rozpětí – od (ne)potrestání rytíře, který udělal ostudu na hostině, přes rozhodnutí, co udělat s drzým kovářem, až po vyslání vašich svěřenců na různé osobní pochůzky či kratičké úkoly.

Většinu ze zmíněných událostí můžete vyřešit hned několika způsoby. Výběr postupu přitom není samoúčelný – hra totiž obsahuje i systém morálního a náboženského přesvědčení. A pokud jste konzistentní a držíte se jedné z nabízených cest, postupně se vám mohou odemknout nová vylepšení pro stavby v Kamelotu, nové pasivní bonusy (například víc zlata získaného z misí), nebo dokonce nové vedlejší mise, na nichž můžete svoji rytířskou „stáj“ obohatit o nový přírůstek. Morální kompas má přitom stejný základ jako už popsané přesvědčení vašich bojovníků, tedy jednu osu od dobrodince po tyrana a druhou oscilující mezi křesťanstvím a uctíváním pohanských bohů.

King Arthur Knight's Tale

Kromě toho musíte ještě hlídat to, aby vám rytíři, lučištníci a kouzelníci byli věrní. To z velké části ovlivňujete právě při výběru řešení výše popsaných náhodných událostí a v pevně daných místech příběhu. Hra vám vždy jasně ukáže, kterou možností své svěřence nadchnete a kterou popudíte. Věrnost spolubojovníků přitom není žádnou abstraktní veličinou, naopak má přímý dopad na to, jak jsou efektivní v boji. Pokud jste tedy s některým ze svých svěřenců na nože, ty jeho budou v bitvě tupější.

Své vojáky můžete před bitvami samozřejmě patřičně vyzbrojit. Všichni mají v základu zbraň i brnění a volné místo na šperk a trofej, vlastnosti vybavení však ještě upravujete vkládáním run s pestrou škálou pasivních bonusů. Je jich obrovské množství a představují způsob, jak si jednotlivé bijce poměrně robustně přizpůsobit vašim představám. A aby toho nebylo málo, mají vaši hrdinové různé povahové vlastnosti po vzoru The Darkest Dungeon. Většina je naštěstí pozitivní.

Poměřování sil

Většinu herní doby však budete trávit v taktických misích. Na ty můžete vzít maximálně čtyři hrdiny a autory chválím za to, že vám ještě před startem každého úkolu jasně prozradí nejen odměnu, kterou můžete očekávat, ale odhalí i typ nepřátel, s nimiž se střetnete. Díky tomu není problém povyměňovat podle potřeby runy ve vybavení, nebo nechat na střídačce hrdiny, kteří se proti dotyčnému druhu nepřátel nehodí.

King Arthur Knight's Tale

Poté, co mise začne, se vaše družina po mapě pohybuje v reálném čase. Při průzkumu můžete narazit na různé truhlice nebo obrat mrtvé o cennosti, výjimkou nejsou ani různé „kapličky“, které vás doléčí nebo vybranému rekovi poskytnou dočasný bonus k útoku, pohyblivosti či obraně.

Pobíhání po lesích či mezi troskami hradů a katedrál končí v okamžiku, kdy narazíte na nepřátele. V tu chvíli se dění přepne do tahového režimu. Často si můžete ještě před samotnou řeží vybrat, kam svoje hrdiny postavíte, není to však pravidlem. Proto je důležité při pohybu v terénu myslet na volbu té správné formace a také na to, aby vpředu byli vaši nejvíce obrnění rytíři a až za nimi zranitelní kouzelníci a lučištníci.

Autoři našli velmi dobrý způsob, jak ztvárnit to, že v bojích proti sobě zpravidla stojí rytíři zakutí v brnění a ne parta zbojníků v kožených kamizolách. Vaši svěřenci totiž mají hned tři vrstvy zdraví, které se při bojích odkrývají jedna po druhé. Úplně navrchu je brnění, které padne za oběť líté vřavě jako první. Následují hitpointy, které začnou rychle ubývat poté, co vás útoky protivníků o kovovou ochranu připraví. Jako poslední je vitalita. Pokud začne ubývat ta, hrozí vašim bojovníkům permanentní zranění, které bez léčby v katedrále mezi misemi trvale negativně ovlivní jejich bojeschopnost. A pokud dojde i vitalita, je váš hrdina po smrti. Tedy aspoň to předpokládám, během hraní se mi zatím nepovedlo dospět až k tomuto fatálnímu konci.

Kryjte si záda, sic vám do nich vrazí kudlu

Na mapách jsou také ve skromném počtu zastoupena tábořiště, u nichž si mohou bojem znavení bijci odpočinout a doplnit hitpointy nebo brnění. Vitalitu nikoli. Nepřekvapí, že kouzelníci a střelci nemají brnění buď žádné, nebo jen minimální, a proto je důležité myslet na skladbu válečné družiny a pozicování během samotných šarvátek.

Postavení jednotek vůči sobě je důležité z toho důvodu, že útoky zboku není tak snadné zablokovat třeba štítem. A ty vedené zezadu mají velký útočný bonus. Toho samozřejmě budete při hraní často využívat, ale zákeřnou taktiku zvládá poměrně schopně uplatňovat i umělá inteligence, takže si kryjte záda. Doslova.

King Arthur Knight's Tale

O tom, jaké všechny aktivní dovednosti a pasivní bonusy se mohou vaši svěřenci naučit, se rozepisovat nebudu, ale v této souvislosti přidám asi hlavní výtku, kterou vůči hře mám. Z nějakého důvodu se autoři rozhodli, že hráčům zatají, jaké pokročilejší schopnosti se může ten který hrdina naučit.

Po jejich naverbování tak vidíte jen první sadu dovedností, do nichž můžete investovat těžce vydřené body vylepšení. Další panely se vám odemknou až ve chvíli, kdy do těch předchozích nalijete určitý počet bodů. A s tím mám problém. V tomto typu her, které mají jako jeden ze základních pilířů obtížnost, je totiž důležité upgrady dobře promýšlet a ideální je mít možnost plánovat dopředu. Tady máte smůlu.

Když už jsem u těch výhrad, tak zmíním další. První se týká mlhy. Jde o to, že autoři velmi často zoufalství a ponurost království Avalon ilustrují tím, že se všude válí mlha. To možná na první dobrou zní spíše jako plus, ale v bojích je to hodně otravný prvek. Hra vám totiž při pohybu po bojišti barvou jednotlivých políček dává jasně najevo nejen to, kam můžete doběhnout (žlutou barvou), ale také to, kam můžete doběhnout a ještě zaútočit (zelenou barvou).

Jenže v momentě, kdy se na zemi převaluje mlha, je na první pohled často velmi těžké odlišit zelenou od žluté a je třeba zazoomovat nadoraz, abyste měli jistotu. Další výtka směřuje k výše chválené atmosféře hry. Postavy se často v průběhu misí snaží mezi sebou konverzovat. Ale neúspěšně. Dám příklad – lady Dindraine se třeba Mordreda zeptá na něco z jeho života a on vůbec nereaguje. Asi jako když se matka snaží mluvit s puberťákem, který ji okázale ignoruje. Zdánlivě jde o drobnost, ale pro mě osobně jde o moment, který mi kazí požitek z hraní a vytahuje mě z Avalonu zpátky do Prahy.

Padesát odstínů šedi

King Arthur Knight’s Tale je bohužel také vizuálně hodně rozporuplný. Částečně za to asi může i dark fantasy stylizace, kdy v barevné paletě převládají šedé a hnědé odstíny. A i na nejvyšší detaily mi velmi často přijde, že jsou modely i textury zvláštně rozplizlé a rozostřené. A doslova mě straší poletující listí v lesních úrovních. Aspoň tedy doufám, že je to listí a ne třeba roje kobylek.

King Arthur Knight's Tale

Hře budiž přičteno k dobru, že je dobře optimalizovaná, běží svižně a nahrávací časy jsou takřka nepostřehnutelné. Za desítky hodin hraní mi hra spadla jednou, a to ještě paradoxně ne během mise, ale při přehrávání intra. Dabing je v rámci možností povedený, hudba příjemně teskná a nevyrušující.

Jako celek lze King Arthur Knight’s Tale určitě doporučit, zvlášť pokud máte rádi temné fantasy a tahové strategie smíchané s RPG ve stylu XCOMu. Pokud v tomto subžánru kovaní nejste a hru přesto chcete vyzkoušet, doporučuji hrát na nižší obtížnost, abyste se zbytečně netrápili a třeba po 20 hodinách nezjistili, že se dál prostě nepohnete a musíte začít znovu.

Autor je redaktorem webu ČT24.